Dluhopisy do klientského portfolia? Važte rizika

Dluhopisy mají své výhody. Především (zpravidla) přinášejí stálý a předem daný výnos. Ten navíc (v případě jiných než státních dluhopisů, jejichž úroky jsou pod bodem mrazu) přesahuje inflaci i výnosy bankovních vkladů. Ovšem nic není zadarmo. Cenou za výnos dluhopisu je riziko. V případě, kdy společnost (stát) vyhlásí platební neschopnost nebo nevůli splácet dluhy, nemusí majitel dluhopisu dostat vůbec nic. A nebo jen zlomek hodnoty, která na něj zbyde po konkursu vydavatele dluhopisu.

Dluhopisy může v České republice vydat kdokoli – od státu, kraje či obce přes banky či jiné finanční instituce po podniky i fyzické osoby. Základní riziko vychází z toho, kdo je vydavatelem dluhopisu. Pravděpodobnost, že nezaplatí stát (Česká republika, Řecko…) je poměrně malá a rozhodně menší, než že se do platební neschopnosti dostane menší firma závislá na jediném odběrateli OKD či již tak dost předlužený jedinec.

Jak hodnotit rizikovost dluhopisu

Hlavním rizikem držby dluhopisu je nesplacení ze strany dlužníka. Ten zpravidla své závazky neuhradí v případě, kdy se sám dostane do existenčních potíží. Pravděpodobnost, že se tak stane, lze částečně poznat z ratingu vydaného ratingovou agenturou. Kupříkladu dluhopisy Velké Británie se tak staly více rizikové po referendu o Brexitu, než jaké riziko nesly před hlasováním nepochybně poučené veřejnost. A jako další v této souvislosti bude rizikovější s Británií úzce provázané Irsko. Rating nemají jen státy, ale i některé společnosti.

Přestože je rating dobrým pomocníkem, neměl by investor na něj plně spoléhat. To se plně projevilo v počátku finanční krize, kdy se řada derivátů a dluhových cenných papírů se špičkovým ratingem stala přes noc bezcennými. Navíc ani skutečnost, že společnost nemá rating, nemusí znamenat, že je pro investice nevhodná. Je ale počítat s vyšším rizikem – a nechat si ho zaplatit v úrokové míře.

Dluhopisy jsou vydávány za určitým účelem: Financování státního dluhu (ano, zatímco je pro spotřebitele splácení dluhu dluhem cestou do propasti, státy to jinak asi ani neumí… nebo to politici umět nechtějí; komu by se chtělo šetřit, když si za půjčené peníze může koupit pár voličských hlasů, že?), po rozšíření výroby či výstavbu nové továrny. Přestože za dluh ručí celá společnost, je vhodné posoudit návratnost plánované investice – zda má šanci vydělat na splacení jak dluhu, tak úroků. Pokud uznáte, že nikoli, je lepší se investici vyhnout.

^REKLAMA

Za dluh ručí celá společnost. Proto je vhodné posoudit její platební možnosti. Je předlužená? Je zisková? Nesnaží se získat peníze jen na provoz, který je dlouhodobě ztrátový, a jen oddaluje neodvratný bankrot? Vydává dluhopisy, protože nechce být závislá na bankovním financování, nebo jí banky již nepůjčí? Většinu odpovědí lze vyčíst z účetních výkazů a pomoci mohou například i bankrotní modely z teorie firmy.

Veřejná, nebo privátní nabídka?

Dluhopisy může vydávat (téměř) kdokoli. Ne každý dluhopis ale může být veřejně nabízen. Aby mohl být veřejně nabízen, musí mít uveřejněný a schválený prospekt Českou národní bankou (ČNB). Není-li ve veřejné nabídce, může být nabízen kvalifikovaným investorům, méně než 150 „nekvalifikovaným“ investorům nebo je-li minimální nominální hodnota dluhopisu či minimální objem investice alespoň 100 tis. EUR.

K dluhopisům ve veřejné nabídce musí emitent zveřejnit více povinných informací, a tudíž věřitel má možnost lépe posoudit, zda nabízený výnos odpovídá riziku investice.

Likvidita dluhopisu

Zásadní otázkou při každé investici, dluhopisy nevyjímaje, je, za jakých okolností a za jakou cenu se v případě potřeby investor dostane zpět k penězům. Některé dluhopisy jsou veřejně obchodovatelné, tudíž u nich stačí zjistit, jak moc jsou likvidní – tedy jak moc se s nimi obchoduje a jak moc by prodej dluhopisů ovlivnil cenu a jak dlouho by trval.

^REKLAMA

Zdaleka ne všechny dluhopisy jsou ale obchodované na burzách. Některé mohou mít dokonce omezenou převoditelnost (což ale nebývá příliš časté), pak se jich investor nemusí mít možnost zbavit. U některých dluhopisů s delší splatností nabízí vydavatelská společnost možnost zpětného odkupu na základě žádosti držitele dluhopisu, což ale bývá omezeno k určitému datu. Navíc tato možnost mívá řadu háčků (např. společnost si vymíní právo dluhopis nevykoupit, pokud nebude mít dostatek peněz na jeho zaplacení – tedy např. v případě, kdy chce větší množství věřitelů dluhopisy vrátit).

Dluhopis, nebo dluhopisový fond?

U dluhopisů rozhoduje také minimální investice, která bývá stanovena nominální hodnotou dluhopisu (ale nemusí; např. české státní dluhopisy pro občany měly nominální hodnotu 1 Kč, ale minimální investice činila 10 000 Kč). Koupit si dluhopis pouze jedné firmy je vždy riskantnější než investici rozložit mezi více subjektů. K tomu mohou pomoci např. dluhopisové fondy, u nichž je ale třeba počítat s vyššími náklady (dluhopisový fond musí být spravován) a trochu odlišnými zákonitostmi.

Pokud si koupíte dluhopis, který držíte do splatnosti, víte předem, kolik vyděláte. Dluhopisový fond sice dluhopisy drží často také do splatnosti, ovšem přeceňuje je na denní bázi – na základě nabídky a poptávky. A zatímco držitele dluhopisu pohyb úrokových sazeb ostatních dluhopisů příliš trápit nemusí, na dluhopisový fond a jeho držitele dopadne přímo. Pokud úrokové sazby vzrostou, cena dluhopisu (jeho ocenění na trhu) klesne. Proč?

(Velmi) zjednodušený příklad: Představte si situaci, kdy dluhopisový fond koupí dluhopis s nominální hodnotou 1 000 Kč, se splatností 1 rok a ročním výnosem 5 %. V ten samý den po koupi vyrostou úrokové sazby na dvojnásobek, tedy na 10 %. A shodou okolností dluhopisový fond bude potřebovat svůj nově nabytý dluhopis prodat. Cena, za kterou ho bude ochoten jiný investor koupit, bude 954,55 Kč, při níž dosáhne 10% výnosu.

Dluhopisový fond je tak citlivější na změny úrokových sazeb než držba dluhopisů do splatnosti. V dnešní době extrémně nízkých úrokových sazeb lze očekávat spíše jejich růst, což povede k poklesu cen dluhopisů v portfoliích dluhopisových fondů – a tudíž k nižší ceně podílových listů… pokud tedy centrální banky nepotlačí úroky hlouběji do záporných hodnot.