Země helvétského kříže patří mezi nejvyspělejší státy světa, zaujímá třeba přední postavení v klubu ekonomicky nejvyspělejších zemí světa sdružených v organizaci OECD, a to takřka ve všech indikátorech ekonomického vývoje. Jako jedna z mála zemí světa (o Evropě nemluvě) se Švýcarku dařilo zvyšovat svou ekonomickou úroveň i v časech globální ekonomické krize.
Švýcarský úspěch je dán nejenom výborným bankovnictvím či produkty, které vyrábějí švýcarské společnosti, ale do značné míry je o důsledek nastavení hospodářské politiky. Ta umožňuje souběh ekonomického růstu a vnitřní a vnější makroekonomické rovnováhy. Není se pak čemu divit, že švýcarská ekonomika rostla za poslední dekádu ve srovnání se zeměmi eurozóny nadprůměrně.
I když se ani švýcarská ekonomika nevyhnula určitým problémům a spadla do recese v roce 2009, ale to se jednalo jen o krátkodobý výkyv. Ten byl navíc způsobem krátkodobým propadem soukromých investic. Důvěra investorů však byla rychle získána zpět. K čemuž pomohlo především stabilní podnikatelské prostředí (to je něco, o čem si v ČR můžeme nechat jen zdát). Čtyři roky po sobě (2009 až 2012) obsadilo Švýcarsko první místo ve světovém indexu konkurenceschopnosti.
Indikátory
Míra nezaměstnanosti může patřit k výkladním skříním švýcarské hospodářské politiky a konkurenčního prostředí. Ani v krizových letech totiž nepřekročila 4 %. To v situaci, kdy se takové Španělsko potýká s 25% nezaměstnaností, je výborný výsledek. Z pohledu ekonomických teorií je ve Švýcarsku v podstatě plná zaměstnanost. Navíc růst zaměstnanosti, produktivity a mezd mají poměrně stabilní trend. Růst mezd není vyšší než růst produktivity, čímž si země pod Alpami nezadělává na budoucí problémy.
Dalším specifikem ekonomiky alpské země je, že i přes vysokou zaměstnanost nevznikají inflační tlaky a inflace je proto dlouhodobě nízká a stabilní. O solidnosti švýcarského bankovního sektoru asi není třeba nijak dlouze hovořit. Švýcarské banky mají své bilance v pořádku a „nepotřebovaly“ tak vládní pomoc.
REKLAMA
Švýcarský veřejný rozpočet vykazuje přebytky, a to i navzdory dluhové krizi v Evropě. To je důsledkem zákonného nastavení, podle nějž musí být veřejné rozpočty vyrovnané. Výdajová stránka těchto rozpočtů nepřesahuje 34 % HDP. V porovnání se zbytkem Evropy vykazuje Švýcarsko nízký stupeň přerozdělovacích procesů a zdanění, což pomáhá konkurenceschopnosti ekonomiky. Tomu všemu napomáhá i běžný účet platební bilance, který zpravidla dosahuje dvojciferných přebytků, což svědčí o efektivních přímých investicích v zahraničí.
Není vše jen růžové
Problémem švýcarské ekonomiky je příliš silný frank. Zvláště stoupající zájem investorů o dluhopisy Švýcarska jej dostal pod silný „posilovací“ tlak. Švýcarská centrální banka proto provedla několik opatření, které alespoň částečně přispěly k oslabení měny. Některé z těchto nástrojů byly nepříliš konvenční, např. stanovení horního limitu na výměnu eura za frank.
I ve Švýcarsku se uvažuje o změnách v daňové oblasti. Mělo by dojít k odlehčení u daňové zátěže fyzických osob a přesunutí zátěže na širší platformu daně z přidané hodnoty. Třeba v ČR se provedlo v podstatě jen zvýšení DPH, ale zapomnělo se na snížení přímé daňové zátěže u fyzických osob (a podle proklamací momentálně stále ještě hlavní opoziční strany bude v tomto směru ještě hůře).
Vzhledem k problémům mnoha evropských (světových) bank, kdy mnoho z nich „muselo“ být zachráněno ze státního rozpočtu příslušných zemí, se i Švýcaři rozhodlo „více regulovat“ své bankovnictví. Mělo by dojít ke zvýšení kapitálové přiměřenosti dvou největších švýcarských bank o pět procent (jaký to rozdíl v porovnání s kroky EU či některých jiných států).
REKLAMA
Není přístav jako přístav
Švýcarsko je, a to zcela po právu, označováno jako bezpečný přístav (anglicky „Safety heaven“). Zásluhu na tom má politická a ekonomická stabilita, stejně jako vysoce konkurenční podnikatelské prostředí.
Svého času byla za stejný přístav, alespoň pokud jde o střední Evropu, rovněž považována Česká republika. Tehdy se zdálo, že situace české ekonomiky je lepší, než byla skutečnost. Ovšem do pozice Švýcarska nám v mnoha ohledech ještě mnoho schází. O stabilním ekonomickém prostředí, nízké nezaměstnanosti či dobré bilanci veřejného rozpočtu si můžeme v české kotlině nechat jen zdát.
Nástrojů pro zvýšení konkurenceschopnosti země, jako je zákon o vyrovnaném rozpočtu, výdajové limity, nízké daně, přesunutí rozhodovacích procesů do regionů či pružnost na trhu práce, se jen tak nedočkáme.