Druhý pilíř: Pouhá „návnada na levici“?
Lidé mladší 35 let mají vyhráno. Mohou si počkat na první výsledky důchodových fondů penzijních společností a rozhodnout se o vstupu do II. pilíře podle nich. Starší lidé mají smůlu. Na rozhodnutí mají půl roku, během kterého se fondy nemohou ukázat v žádném světle – ani v dobrém, ani v špatném. Ať se rozhodnou jakkoli, nemohou rozhodnutí změnit. Kdo by v takovém případě opouštěl sice zdaleka ne optimální, ale léta fungující a důchody vyplácející systém?
Penzijní společnosti stojí před obtížnou situací. Musí přesvědčit starší lidi, aby skočili po slepu z útesu. Sice slibují na dně finanční peřinu na penzi, ale tu nikdo ještě nespatřil. Přesvědčit první klienty bude nadlidský úkol hodný schopných prodejců snů.
Na mladší je zdánlivě více času. Ti mohou rozhodnutí o vstupu učinit až do 35 let věku. Proč by spěchali do černé díry, když si mohou bez rizika počkat na světlo prvních výsledků? Ale v tom je právě onen kámen úrazu:
Přesvědčit starší se podaří jez stěží, protože je druhý pilíř příliš nejistý a neprůhledný, navíc jednosměrný. Přesvědčit mladší se podaří jen stěží, protože mají dost času a budou chtít, aby se fondy nejdříve předvedly. Jenže fondy se moc nepředvedou. Pár klientů, kteří se navzdory všemu vytrhnou z obětí státu a vrhnou se do náručí soukromých fondů, dost možná nebude stačit na to, aby penzijní společnosti ukázaly, co umí. Ale když nic neukáží, nepřijdou ani mladší…
… a pak je tu ustanovení o získání minimálně 50 tisíc klientů, jinak ČNB může odebrat licenci. Bude-li centrální banka licence odebírat, zůstane možná jeden, možná dva fondy… a žádná konkurence. Systém se tak stane naprosto marginálním, drahým a zbytečným. Levice pak bude mít o argument navíc, proč ho zrušit. V tu dobu ho ale již nikdo nebude litovat, nejspíš ani akcionáři fondů, které v takovém scénáři budou nezbytně prodělečné bez vyhlídky na obrat.
REKLAMA
Proč tedy druhý pilíř?
Druhý pilíř ale mohl mít zcela jiný účel, než jaký se běžně udává – diverzifikaci zdrojů příjmů v důchodu, snížení závislosti penzistů na státu a splnění předvolebních slibů pravice. Je to ale důvod z oblasti „konspiračních teorií“.
Všude v Evropě se zvyšování věku odchodu do důchodu neobešlo bez protestů. Ve Francii dokonce pomohlo současnému prezidentovi vyhrát volby se slibem, že věk opět sníží. Stačí jeden či dva roky navíc a padají politické hlavy. V Česku ne.
V Česku se politikům podařilo prosadit neomezené zvyšování věku odchodu do penze. Loni narození půjdou do důchodu v 73 letech, jejich děti kolem osmdesátky. A protesty? Vesměs žádné. Odboráři i levicové politické strany se vehementně vrhly do kritiky druhého pilíře, který je při vyvedení 3 procentních bodů sociálního pojištění z pohledu financování penzí jen okrajovou záležitostí. Skočily na vějičku? Nebo se s pravicí dohodly – pravice jim dá politické téma v podobě nefunkčního druhého pilíře a levice tiše podpoří skutečné snížení důchodů a výdajů na ně v podobě zvýšení věku odchodu do penze? Těžko říci. Možná za nějakých 20 – 30 let Mulder a Scullyová vyhrabou zaprášený šanon s podepsanou tajnou dohodou…
Naděje penzijních společností: Distribuce
Nakonec ale nemusí být tak zle. Sice dnes z II. pilíře vystoupit nelze, není dobře nastavený a má celou řadu dalších nevýhod, vše se může ale změnit jediným zákonem. A to dokonce i k lepšímu, byť to je v českých podmínkách spíše raritou.
Penzijní společnosti mají šanci klienty získat. Nepřesvědčí je ale stát, koalice má jiné starosti a opozice spíše odrazuje. Přesvědčí je finanční zprostředkovatelé, zástupci bank, penzijních společností, stavebních spořitelen a nezávislých finančně poradenských společností. Ostatně některé z nich se do penzijní reformy vrhly střemhlav. A podaří-li se jim získat dostatek zájemců o vstup do důchodových fondů, budou mít penzijní společnosti příležitost ukázat, co umí.
