Může za to jediný týden, kdy ukončilo své investiční období hned pět zajištěných fondů, které způsobily odliv za miliardu a čtvrt, přičemž jediný ČSOB Světového Růstu+ 8 odnesl tři čtvrtě miliardy korun. Co zůstává záhadou, je další osud těchto peněz, které se jen z malé části do fondů vracejí. Kam tedy směřují? Ví pánbů, protože ani bankovní depozitní produkty nevykazují žádný růst, ba naopak.
Bankovní statistiku máme bohužel jen s měsíčním zpožděním, takže zatím víme, že za březen si lidé z vkladů vyzvedli skoro 6 miliard korun, z toho 2,5 miliardy korun dokonce z běžných účtů. To zdánlivě není nijak dramatická suma, ale uvědomme si, že něco takového jsme osm let neviděli. Že by začaly dopadat sociální nesnáze? Jak tedy asi dopadly vklady za duben…
Další okolnost navíc ukazuje, že dubnový výsledek fondů je ještě horší než špatný: do tohoto měsíce se totiž započítal i 650milionový celkový prodej ING Multifondu Aktiv V5, přestože se prodával od začátku roku. Ani tento doping však celkové statistice nepomohl, spíš jen vysvětluje onen relativní úspěch smíšených fondů, které by se jinak choulily někde kolem černé nuly. Ostatně zmíněný fond je konstrukcí podobný zajištěnému, jen s aktivním portfoliomanagementem, je totiž pevně zakotven na peněžním trhu a dluhopisech (až 100 %) a jen kousíčky jsou aktivně investovány do akcií (max. 10 až 15 %), nemovitostí (max. 5 %) a dále do komodit, hedge fondů i cizích měn. Cílem je za rok o 2 % překonat tříměsíční EURIBOR – ten je ovšem nyní 0,67 %. Tak snad vynese o kousíček nad ING konto, z nějž také většina peněz přichází, protože reálně nese už jen 1,9 % (2,25 % minus 15% zdanění) a ponese ještě míň. Navíc je výnos fondu samozřejmě po půl roce bez daní.
Jednoznačným vítězem dubnových přeborů jsou dluhopisové fondy. Na nich je krásně vidět mentalita našich spořínků, protože investorů mezi nimi najdeme jen jako šafránu. Zaprvé pokračuje odliv z fondů peněžního trhu, jejichž výnosy se snižují a dál snižovat budou. To je celkem logická úvaha a k dluhopisům je nejblíž. Co již rozumné není, je ovšem ohlížení na minulé výnosy, které jsou přesto nyní dvoucifernými čísly zřejmě neodolatelné. I například, že letí vzhůru výnos (řeckých) dluhopisů – co si z toho asi človíček odnese? Nu přece, že tam bude vysoký výnos, ne, že by mohly defaultovat. Ostatně i státnímu bankrotu se říká spíš restrukturalizace.
Akciové fondy jsou u nás stále jen na úplném okraji zájmu, což je snad omluvitelné jen vlnami jobovek, kterým není snadno rozumět. A ten, kdo se snaží sledovat trhy blíže, slyší stále o tom, že „očekávaná korekce“ užuž začíná. Ani zemětřesení ratingů není nijak povzbuzující.
REKLAMA
Zřejmě právě nerozhodnost trhů akciovým fondům již několikátý týden pouští žilou. Navíc květen nebývá tradičně nijak úspěšný (známé „may – go away“), což ale vůbec letos platit nemusí, protože s velkou pravděpodobností zase nepůjde o „standardní“ rok: jen vzpomeňte na loňský 25% červenec, který se vůbec nevyplatilo prospat.
Otázka tedy zní: přichází korekce, anebo jen oddech před dalším růstem. Pády ratingů i vyšetřování Goldman Sachs spíš naznačují korekci, ale pásmo rezistence v pásmu 1200 – 1230 bodů S&P 500 není nedobytné. Navíc i bilance výsledkové sezóny je zatím skvostná: ze 107 firem dosud reportujících z S&P 500 za první kvartál jich 83 % překonalo svým čistým ziskem očekávání trhu. Vsadíte na pannu nebo na orla?
