Dvojí přístup
Především v anglosaských zemích, ale i v řadě dalších vyspělých zemí při odchodu do důchodu lidé zvažují, zda jim vytvořené rezervy vydrží po celý zbytek života. V těchto státech je na prvním místě nutnost postarat se o důchod ve vlastní režii.
Jiná situace je v bývalých postkomunistických zemích. Zde novopečení důchodci spoléhají primárně na stát. Třeba v ČR tvoří státní penze 95 % příjmů starobních důchodců. Podobná situace jako u nás je i na Slovensku, Maďarsku či Polsku, ze západních zemí pak v Itálii, Rakousku, Španělsku, Portugalsku či Francii. Rovněž v sousedním Německu tvoří státní důchod více než 80 % příjmů důchodců. Na opačném pólu je pak Dánsko, Británie, Austrálie, USA, Nizozemí či Kanada, kde státní důchod tvoří 40 – 55 % příjmů důchodců.
V tuzemsku jsou lidé díky historickému vývoji závislí především na státních institucích, reálné kupní síle vyplácených starobních důchodů, stejně jako systému zdravotního pojištění či programech sociální péče. Ovšem vzhledem k poměrně solidní kvalitě českého zdravotnictví a programů sociální péče na tom právě zásluhou oněch zmíněných nejsou v průměru čeští důchodci zase tak špatně. To však přináší zvýšený tlak na státní rozpočet, který již není právě v nejlepší kondici.
Do budoucna je možné očekávat, že nové generace seniorů se spíše přiblíží modelům z vyspělých zemí, kdy se větší část jejich penze bude opírat o jimi vytvořené rezervy a státní důchod bude tvořit jen menší část jejich příjmů.
Důchodci v ČR se nemají špatně
Českým důchodcům je blaze. Tedy alespoň podle hodnocení americké společnosti Naxitis. Při pohledu do peněženky to pro mnoho důchodců přijde jako sci-fi. Ale dle žebříčku sestaveného jmenovanou společností obsadila Česká republika 17. místo jako nejlepší místo pro život důchodců, kdežto Spojené státy byly až devatenácté. Celkem bylo hodnoceno 150 zemí. Nepřekvapí, že žebříčku vévodily skandinávské země společně se Švýcarskem, Lucemburskem, Nizozemí a Rakouskem. A třeba Německo skončilo „až“ na devátém místě.
REKLAMA
Určitým vysvětlením takto dobré pozice je, že společnost nehodnotila pouze příjmovou stránku důchodců, ale v potaz byla brána i další hlediska, jako je kvalita zdravotní péče, hmotný blahobyt, kvalita života a samozřejmě i finance. A právě tyto aspekty jsou příčinou poměrně solidního postavení České republiky.
Kupříkladu řada amerických seniorů tráví svůj důchod v jiné zemi než v USA. Často jsou to karibské státy, kde zásluhou nízké životní úrovně domácích obyvatel mají američtí senioři zajištěnu komfortní péči, kterou by si doma při svých úsporách nemohli dovolit. Američtí důchodci jsou, pokud jde o flexibilitu stěhování se na penzi do jiných koutů světa, určitou raritou. Evropané (natož Středoevropané) většinou tráví podzim života v místech, kde se narodili. Američtí důchodci hledají destinace, které jim přinesou komfort, který by si doma nemohli dovolit.
Vnímání chudoby
Veřejně v tuzemsku prohlásit, že se v průměru nemají čeští důchodci špatně, tak se zvedne tuhá vlna odporu. Neuspěje ani argument se srovnáním se zeměmi světa. Za vyspělým světem většinou životní úroveň českých důchodců zaostává (tam upírá zraky pro srovnání většina lidí). Rozvíjející se svět životní úroveň našich důchodců vysoce překračuje, ale přeci se nebudeme srovnávat s Bangladéší.
Nastavení hranice chudoby je ovlivněno sociálními, ekonomickými, ale i kulturními faktory. Ovšem její vnímání je spíše subjektivního rázu než objektivního. Většina českých důchodců na otázku, zda se cítí být chudými, odpoví, že ano. Rovněž mediální obraz většinou vykresluje tuzemské důchodce jako chudé.
REKLAMA
Pokud však si však na pomoc vezmeme objektivní ukazatele, zjistíme, že s chudobou v kategorii seniorů to není zase tak žhavé. Neboť se jejich životní úroveň příliš neliší od současného českého životního standardu. Pravdou je, že důchodci spíše patří mezi ohroženou skupinu, pokud jde o budoucí ekonomický vývoj. Jejich příjem se do značné míry odvíjí od státního důchodu. Ten pak nemusí pokrývat rostoucí náklady života.
Aby tato rizika byla co nejvíce eliminována, budou muset budoucí generace důchodců se více zaměřit na tvorbu vlastních rezerv a nespoléhat tolik na státní důchod. I když ten v současnosti zaručuje ještě poměrně solidní zajištění na stáří, do budoucna to nemusí tolik platit.
