Jakou důchodovou reformu plánuje současná vláda
Odhlédněme od skutečnosti, že protlačit v současné ekonomické situaci důchodovou reformu bude výjimečně obtížně, ne-li nemožné. Vlastně výraz výjimečně obtížné není správný. Ono totiž protlačit jakoukoliv důchodovou reformu v českém systému je obtížné až nemožné. Bez ohledu na tom, v jaké ekonomické a politické situaci se právě nacházíme.
O důchodové reformě se mluví už desetiletí. Během komunismu to bylo jednoduché, do důchodu se chodilo brzy a ten důchod byl hlavně vysoký, i když měli všichni stejně. Základy důchodového systému byly postaveny na průběžném vybírání peněz. Systém možná tenkrát fungoval udržitelně a dlouhodobě, ale už v devadesátých letech bylo jasné, že porodnost klesá, populace stárne a že brzy se bude vybírat do systému stále méně, zatímco se bude vyplácet stále více. No a zhruba od té doby tady máme debaty o nutnosti reformy důchodového systému.
Dřívější reforma moc nevydržela
Jako vlastně jediný reformní krok je možné vnímat reformu z roku 2011. Jejím hlavním přínosem byl fakt, že umožňoval část finančních prostředků vyvést ze státního systému a v rámci tzv. druhého pilíře bylo možné tyto peníze svěřit soukromým investičním společnostem. Došlo tak k potenciálně menším odvodům do státního systému a zároveň k upozornění na soukromé investice. Které často nabídnou mnohem větší výnos, než představuje zákonná valorizace státních důchodů.
Tato reforma ovšem byla zrušena v roce 2016. Nikdo nikomu sice nebrání spořit si na důchod soukromě, kdekoliv a kdykoliv a u kohokoliv. Ale státní odvody v předepsané výši dále platíte do průběžného státního systému. Do toho, u kterého mnoho ekonomů a analytiků předpokládá, že jednoho dne vyschne. A že současní plátci z něj dostanou jen naprosté minimum, za které budou navíc vděční, že alespoň to.
Minulá vláda také představila svou důchodovou reformu. K hlasování o její podobě na půdě parlamentu ovšem nedošlo. Reformu totiž před volbami neschválila ani samotná vláda. Přitom měla přinést spravedlivější, udržitelnější a srozumitelnější důchody. Pro současné a hlavně ty budoucí generaci důchodců. Z hlediska udržitelnost ovšem reforma příliš nesáhla na průběžný systém, naopak mu přidala větší spravedlnost pro ženy s dětmi a také tzv. nulový důchod. Což by nejspíš představovalo další zatížení výdajové strany bez řešení strany příjmů. To ministryně Maláčová lehce odbyla neurčitým plánem na zdanění korporací a internetového podnikání.
REKLAMA
Důchodová reforma Fialovy vlády
Dle vládního programového prohlášení bude současná vláda téměř dva roky pracovat na reformě a její podobu představí do konce roku 2023. A to nejen v hrubých obrysech, ale jako hotovou důchodovou reformu. Je otázkou, jestli na toto najde vláda vůbec čas, ekonomicky bude řešit inflaci a rostoucí energie a nedostatečný ekonomický růst, stejně tak i silnou korunu.
Na čem bude reforma postavena? Na soukromé a státní složce, přitom státní složka důchodu má reflektovat výdělky a také počet vychovaných dětí. Soukromá dobrovolná složka by pak měla nabídnout zhodnocení investic ve státním či veřejnoprávním fondu. Důchody vláda nadměrně zvyšovat nechce, ale chce podpořit pracující důchodce a zvýhodnit ženy pečující během svého života o děti.
Základní body budoucí reformy dle programového prohlášení vlády:
- do konce roku 2023 předložení reformy,
- podpora dobrovolné složky důchodového spoření, nejen v rámci soukromého penzijního spoření, ale i formou státní fondu, podpoření i jiných dlouhodobých investic,
- výši důchodu zohlední počet vychovaných dětí, stejně tak i dobrovolný společný vyměřovací základ manželů,
- opětovné zohlednění studia jako náhradní doby pojištění,
- snížení doby pojištění nutné pro odchod do důchodu, snížení důchodového věku u náročných profesí, zvýšení informovanosti občanů o výši jejich případného důchodu,
- podpora pracujících seniorů,
- možnost přispět 1 % svého důchodového pojištění na důchod rodičů,
- zvýšení vdovských a vdoveckých důchodů.
Takto nastíněná reforma je jen v hrubých obrysech, ale je víceméně jasné, jak moc odvážná vláda nebude. Nemluví se o zvyšování důchodového věku, ani o zvyšování nutného pojištění tak, aby tyto příjmy pokryly zvyšující se nároky na mandatorní výdaje důchodového systému. Směrem k udržitelnosti mírně směřuje snad podpora pracujících seniorů nebo soukromého spoření na důchod.
Vzhledem ovšem k současným problémům české ekonomiky je otázkou, jaká a jestli vůbec bude za dva roky reforma předložena. A jestli vůbec v té době bude mít stále koaliční většinovou podporu. Spíš bych si ale tipla, že reformy se ani v tomto vládním období nedočkáme. A že kdo si může spořit na důchod, by měl rozhodně co nejdříve začít. Protože se státními důchody to brzy půjde z kopce.
