Editorial ze dne 1.2.2007

Jan Majer

4 února, 2007

Vážení kolegové, rozhodl jsem se podělit se s vámi o čerstvou zkušenost, která se nenaskytne každý den. Ze soboty na neděli jsem strávil několik hodin osobním rozhovorem s prezidentem Václavem Klausem. Řeč byla také o tomto webu.

Pan prezident mi vzkázal, že s oblibou čte moji rubriku v Reflexu a že pro mě má zajímavou nabídku. Během schůzky jsme seděli na sofa, pan prezident držel na klíně staré tranzistorové rádio. Zněla z něj po celou dobu našeho rozhovoru zvláštní směsice vážné hudby a české pop music. Pan prezident mi prozradil, že je to speciální stanice pro prezidenta České republiky a že jen on ví, jak ji naladit.

Václav Klaus mi chvilku za zvuků trazistoráku coby ekonomickému novináři pochleboval, pak přišla slíbená nabídka: Pan prezident si mne vybral z mnoha kandidátů, abych mu dělal osobního strážce. Vysvětlil mi, že nechce mít v ochrance lidi, kteří nerozumí ekonomii.

Řekl jsem, že mám docela dobře rozjeté vlastní podnikání, ale že si nabídky velmi cením. Pan prezident však nepochyboval, že mne pro pozici bodyguarda získá: „Základní mzda je sice jen 24 tisíc, k tomu ale dostáváme, já taky, 105 tisíc diety. Já vám ten job dám, pane Majere, pokud mi slíbíte, že si nejméně 30 tisíc měsíčně ze svého platu uspoříte.“

Ještě dlouho jsme povídali o všem možném, v jednu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně sedíme na gauči v obýváku u mých příbuzných, strýce Jardy a tety Evy v Mostě. Bylo už pozdě a já nevěděl, jak panu prezidentovi říci, že opravdu nechci dělat v jeho ochrance.

Řekl jsem tedy, že asi bude chtít pomalu jít domů a že nejbezpečnější způsob dopravy z Mostu na hrad bude teď v noci taxík. Prezident vypnul rádio a hleděl beze slova před sebe. V pokoji zavládlo dusno. Bylo jasné, že mě hlava státu tiše soudí. Nechtěl jsem, aby takhle skončilo do té doby velmi přátelské setkání. Po tomto krátkém zaváhání jsem panu prezidentovi nabídl, že ho odvezu svým autem. Zvedl se a mlčky se vydal k vozu. Svítalo, z vedlejšího domu byl slyšet dětský pláč…

Aha. Otevřel jsem oči, vstal z postele, přebalil miminko a pak šel do kuchyně ohřát mu mléko. A myslel jsem na to, že předchozí noc byly sny taky zajímavé. To se mi zdálo, že spíme s manželkou v přízemí centrály OVB a že nám do pokoje neustále leze oblastní vedoucí Aleš Nebeský a tvrdí, že mu ležíme v kanceláři. Přitom tam žádnou kancelář nemá.

Prosím přítomné kolegy o posouzení, zda jde o běžnou profesionální deformaci, nebo o vážnější odchylku, o níž bych si měl promluvit se specialistou.

PS: Tento příspěvek věnuji mému nástupci Martinu Boučkovi:-)

Odpovědět

mbosmhunkpl

1 prosince, 2010

UST0KV vsoxmekizmbe, [url=http://mxcbfftqgyln.com/]mxcbfftqgyln[/url], [link=http://syehwsihaupn.com/]syehwsihaupn[/link], http://bbggqmkasoez.com/

Odpovědět