Rozpočet na příští rok počítá s výdaji přibližně pouze o 60 mld. Kč vyššími, než jaké byly výdaje schváleny na letošní rok. Ani státní deficit není nejhorší, lze li takto hodnotit 70 mld. Kč. Vždyť je to "jen" 140krát více, než kolik chybí nedávno okradené bezpečnostní agentuře.
Částka 1 100 mld. Kč je natolik astronomická, že si ji jen málokdo dokáže představit. Občas pochybuji, že o ní mají reálnou představu poslanci, kteří rozpočty schvalují. Jinak by nemohli jedním dechem prohlašovat: "Škrtat v rozpočtu je třeba, ale přihoďte mi pár miliard do mého resortu."
Částku 1 100 mld. Kč si lze představit, pokud se na ni podíváme blíže. V Česku bylo ve třetím čtvrtletí letošního roku v průměru 4 942,2 tisíc výdělečně činných osob (zdroj: ČSÚ). Výdaje státního rozpočtu na jednu výdělečně činnou osobu tak dosáhnou přibližně 222 573 Kč. To už je částka, která je představitelná snáze.
Průměrná mzda ve třetím čtvrtletí letošního roku dosáhla 21 470 Kč měsíčně (zdroj: ČSÚ). To odpovídá 257 640 Kč ročně. Výdaje státního rozpočtu tedy představují 86,39 % průměrné roční mzdy. Hrubé. Jenže lidé mohou utrácet pouze čistou mzdu, nikoli hrubou. Čistá mzda dosahuje v průměru 16 984 Kč (počítána sleva na poplatníka a jedno dítě). V ročním vyjádření 203 808 Kč. Výdaje státu na daňového poplatníka tak dosahují 109,21 % možných výdajů domácnosti s průměrným příjmem.
Stát v příštím roce vydá přibližně o 10 % více než může vydat pracující člověk s průměrným příjmem. Průměr je ale ošidná statistika. Průměrného příjmu nedosahují přibližně dvě třetiny zaměstnanců.
REKLAMA
Výše popsaná hra s čísly obsahuje celou řadu zjednodušení a nepřesností. Jsem si jich plně vědom a čtenář mnoho z nich jistě odhalí – možná víc, než o kolika sám vím. Jisté rčení říká: "Nevěřím statistikám, které si sám nezfalšuji." A tuto statistiku jsem si částečně sám zfalšoval, takže jí věřím… částečně.
Ľuboš Mokráš, analytik České spořitelny, k deficitu uvedl: "Co já ale fakt nechápu je, jak to, že se v bující ekonomice, jako je ta česká, nenajde prostor pro seškrtání dalších 6 % výdajů tak, aby tam ten deficit prostě nebyl." Politika má ale s ekonomickou racionalitou jen pramálo společného, a tak vítězí spíše mocenské zájmy než snaha o reformu.
Jak se na "hospodaření" státního rozpočtu dívají finanční poradci?
