V poslední době je moderní být „ochráncem spotřebitele“. V důsledku toho se doslova roztrhl pytel s různými etickými kodexy, kde se to hemží pravidly jednání s klientem. Ponechme teď stranou skutečnost, že až na čestné výjimky, jakou je např. AFIZ, nelze porušení etických kodexů členy příslušných sdružení nijak sankcionovat, a podívejme se na obsah těchto kodexů.
Pokud si etické kodexy na finančním trhu porovnáme s obdobnými kodexy u jiných profesních společenství, snadno zjistíme, že tradiční profesní sdružení či komory mnohem více akcentují pravidla vzájemného jednání svých členů vůči sobě navzájem. To zatím na finančním trhu příliš neřešíme. Pak se ovšem nemůžeme divit, že veřejnost vnímá finanční poradce spíše někde na úrovni podomních obchodníků.
Kdyby si například advokát dovolil na adresu svého kolegy takové výroky, jaké padají mnohdy ve veřejných diskusích na finančních serverech, měl by na krku okamžitě kárnou žalobu u komory a při opakovaném chování tohoto druhu by v oboru skončil. V našem oboru dostane pochvalu od „šéfa“, jak to té konkurenci zase pěkně natřel…
A není to jenom otázka diskusí na webu. Dovede si někdo představit, že by redaktor profesního časopisu právníků obvolával advokátní kanceláře s nějakým dotazem a pak by zveřejnil, jak dlouho kde zvonil telefon a jak mu byl zodpovězen jeho dotaz?
Podle mého názoru je naprosto mylné se domnívat, že když budeme sami veřejně intenzivně upozorňovat na nešvary v našem oboru, tak si klient udělá jasno a vybere si z nás ty kvalitní a poctivé. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že klient spíše dospěje k závěru, že „to jsou všechno podvodníci“ a peníze dále nechá ve slamníku…
REKLAMA
Nebo se snad někdo domnívá, že nám prospívá, když se vzájemně (a bohužel za intenzivní podpory našeho profesního časopisu) označujeme za „bouchače“? Myslí si snad někdo, že našemu oboru prospívá, když bývalý náměstek ministra financí se zodpovědností za finanční trh a nyní spolumajitel a manažer poradenské a zprostředkovatelské společnosti publikuje videonahrávku pod titulkem „Triky finančních žraloků“?
Další otázkou je zveřejňování provizí. Opět věc v jiných oborech naprosto nemyslitelná. Je přitom zcela běžné, že si firmy přetahují a přeplácejí zaměstnance i obchodní zástupce. Vždy se tak ovšem děje na základě diskrétního osobního jednání a mlčenlivost o výši odměny bývá zakotvena ve většině smluv. Jenom my si dovolíme otevřeně přeplácet konkurenci zveřejněním odměn v plošné inzerci…
Pak se divíme, když výkonný ředitel České asociace pojišťoven prohlásí na konferenci o pojišťovnictví, že naše provize jsou nehorázně vysoké. A ještě více se divíme, když se vzápětí objeví v novém zákoně o pojišťovnictví zcela nekonzistentní paragraf, regulující výši provizí. Naštěstí byl později zase odstraněn a zůstalo „jen“ u regulace storno lhůt. Zatím.
Nejsem v žádném případě odpůrcem ochrany spotřebitele. Naopak. Nejsem však přesvědčen, že nepřiměřené „sebemrskačství“, které se v poslední době stalo módou, je to, co náš obor posouvá dopředu. Pravda, někdo na tom může momentálně postavit svůj „fantastický“ obchodní úspěch, ovšem za cenu toho, že celou profesi, tedy v konečném důsledku i sám sebe, dlouhodobě poškodí.
V ostatních oborech bývá zvykem, že nepoctivci jsou odstraňováni v tichosti, aby nedošlo k narušení důvěry v celý sektor. V našem oboru jsme si v poslední době zvykli na přesný opak – vzájemně se vůči sobě vymezovat způsobem, nad kterým ostatní profese jen nevěřícně kroutí hlavou. A nejvíce právě ti, jejichž vážnosti ve společnosti bychom rádi dosáhli. Zkusme se nad tím, prosím, zamyslet.