V průběhu příštích týdnů se pokusím lehce rozebrat alespoň nejžádanější typ portfolia – dlouhodobé dynamické portfolio. Vím, že zde budu popisovat konstrukci portfolia, kterou používá pouze pár lidí v republice. Takže se pravděpodobně dostanu pod salvu kritiky drtivé většiny poradců, kteří se snaží klientům sestavovat co nejjednodušší portfolia, aby klienty neodradili příliš složitým konceptem.
Přístupů je mnoho a říká se, že v jednoduchosti je krása. Avšak nejde v tomto případě krása a jednoduchost na úkor stability portfolia? Já říkám, že jde. A to velmi zásadním způsobem. Dát peníze do jednoho dluhopisového a jednoho akciového fondu a mluvit při tom o diverzifikaci portfolia, to je jako smíchat pomeranč s jablkem a říkat, že mám v misce ovocnou bombu. (Pozn.: Ovocná bomba obvykle obsahuje šest a více druhů ovoce.)
Na druhou stranu jsem se mnohokrát setkal s lidmi, kteří měli v portfoliu třeba 12 fondů, z toho 11 akciových a 8 různé emerging markets. No to byla sice povedená spekulace, v posledních pěti letech emerging markets dosahovaly nevídaných výnosů (a možná ještě pár měsíců či let dosahovat budou, a možná taky ne), ale o vyváženě diverzifikovaném portfoliu zde nemůže být řeč.
Co tedy doporučuji do dlouhodobého dynamického portfolia zahrnout? Jak si představuji „optimální“ diverzifikaci?
O tom bude následující série článků, které zde budu postupně publikovat. Věřím, že budou podnětem pro věcné a zajímavé diskuze.
REKLAMA