Takhle můžeme sledovat, jak si národ jen pomalu hledá cestu k atraktivním akciovým fondům a raději investuje stále víc a víc peněz do zajištěných fondů. Je to dobře, nebo špatně?
Zajištěné fondy nabízejí participaci na výnosech trhů, přitom ale garantují návratnost investované částky na konci předem stanoveného období, i kdyby se kapitálové trhy v té době potácely v mínusech. Pro opatrného českého investora to je rajská hudba. I finanční poradci se radují – konečně mají k dispozici investiční produkt, kterého se klienti nebojí.
Ti zkušenější ale všeobecné nadšení nesdílejí. Zajištěné fondy jsou podle nich jen taková obchodní finta, jak klientům odkrojit kus z jejich výnosů. Sami by do nich nešli. Brání jim totiž využít skutečný potenciál kapitálových trhů. Připomínají, že návratnost vložených prostředků mohou zajistit vhodnou kombinací akciových fondů s dluhopisovými – a o případný výnos se s nikým nebudete dělit.
V posledních letech jsem slyšel hromadu argumentů proti zajištěným fondům. Většinu z nich publikovali experti z investičních splečností, jež zajištěné fondy v nabídce neměly. Ty argumenty ale postupně utichají. Investiční společnosti podléhají tlaku poptávky. Konkurence je velká a na falešné hrdinství už není čas. Všichni tiše a pokorně zařazují zajištěné fondy do své nabídky. Nemít je znamená neuspokojit většinového klienta.
Nadužíváním příliš konzervativních investičních nástrojů se lidé skutečně připravují o hodně peněz. Na druhou stranu, ona je to docela férová nabídka: Klient si z případného budoucího výnosu zaplatí klidný spánek po celou dobu investice. Vzdá se předem určitého, ne malého procenta svého zisku, a připraví se na to, že v nejhorším dostane zpátky, co investoval. A znovu ta otázka – je to dobře, nebo špatně?
REKLAMA
Není to taková věda. Bojíte-li se rizika a své úspory chcete použít přesně v době, kdy nabízený zajištěný fond končí (pozor, měl by být veden ve stejné měně, kterou máte k dispozici), může být zajištěný fond tou pravou volbou. Na všechno ostatní jsou tady běžné podílové fondy.
Článek vyšel v deníku Lidové noviny
