Osobně považuji rezervotvorná životní pojištění za produkty, které jsou vhodné jen pro úzkou skupinu klientů – a zdaleka ne pro každého. Byť u jakéhokoli zboží včetně finančních produktů nerozhoduje pouze cena (stejně tak si spotřebitel koupí dražší automobil a nevadí mu, že je dražší, protože ho zaujaly jeho vlastnosti), i investiční životní pojištění je dle mého názoru zpravidla předražené oproti jeho přidané hodnotě vzhledem k jednotlivým produktům, z nichž se skládá.
Najdou se samozřejmě i investička, u nichž je přidaná hodnota (zdůrazňuji pro určitou skupinu klientů) vyšší než cena – a tudíž jejich doporučení klientům jsou zcela na místě.
Otázka z úvodu ovšem směřuje trochu jiným směrem. Může se začínající finanční poradce uživit i bez prodeje (v tomto případě se již těžko bude jednat o skutečné poradenství) vysoceprovizních životních pojistek? U zkušeného poradce s klientskou základnou již není pochyb. U začátečníka se názory různí…
Podle některých názorů musí začínající finanční poradce do plánů svých klientů přidávat investičko, aby se uživil, v oboru zůstal a mohl se vypracovat… začínající poradce může obsloužit v počátku kariéry dva až tři klienty za měsíc, a z jiných produktů nebude mít dostatek provizí „na přežití“.
Tomuto názoru oponoval jiný poradce s tím, že i začínající poradce obslouží přibližně pět až šest klientů a že součástí plánu bývá uzavírání více smluv – a tak i provize by mohly být dostatečné. Při dalším hovoru ovšem připustil. Začátečníkům, kterým pro jejich klienty vypracovává finanční plán, do něj, neodporuje-li to přímo klientovým potřebám, investičko do plánu vloží. Aby si začátečník vydělal a zjistil perspektivitu poradenské činnosti.
REKLAMA
A co myslíte vy? Jde to i bez investička?