Dnes jsem prohledával internet a hledal důležité souvislosti, patří to k mé práci. Nalezl jsem nějakou postarší debatu na téma OVB versus Sophia Finance. Kromě známých tváří (Šafránek, Sluka, Prouza, ZINFO) se v diskuzi občas objevil štěk o malém, ale analyticky neskutečně vybaveném Fincentru, jehož poradci jsou snad odnoží jeho analytiků.
Debata se točila okolo toho, kdo je vlastně lepší, popřípadě o tom, který systém práce je lepší. Tak jako tenkrát i dnes je však potřeba si při těchto debatách uvědomit reálné skutečnosti, které na trhu panují.
Skutečnost první: Na trhu se pohybují klienti s různou poptávkou po určité formě služby finančního poradenství. I když zde je třeba připustit asymetričnost informací.
Skutečnost druhá: Na trhu se pohybují lidé, kteří se chtějí živit poskytováním služeb v oblasti financí. Tito lidé mají různou inteligenci, různé vzdělání, různou učenlivost i morálku. Jsou lidé, kteří chtějí být poradci, ale nejsou schopní rozsáhlé problematice opravdu porozumět.
Skutečnost třetí: Zákonem, předpisy je možné výše uvedenou skupinu lidí vymezit, nikoliv však ideálně vymezit. V současné době povoluje legislativa podnikat v oblasti finančních služeb téměř každému.
REKLAMA
Protože každý klient poptává jinou službu a každý poradce jinou poskytuje a předpisem nelze službu unifikovat, je zřejmé, že je naprosto normální a přirozený takový stav, kdy vedle sebe působí tragičtí, špatní, dobří, výborní, špičkoví, neplacení i placení poradci. Proto jsou obdobné debaty v podstatě nesmyslem. A jsem šťasten, že jediný, kdo tyto spory skutečně rozsoudí je trh. Nabídka v oblasti finančních služeb je neomezená, hlavní slovo tak mají klienti, kteří drží v rukou poptávku.
Do hry však vstupuje třetí významný hráč, který ovšem nemá odvahu, nebo potřebu do některých věcí opravdu mluvit. Jsou to firmy, pod jejichž hlavičkami poradci působí. Jsou to firmy a jejich personální politika a strategie.
