Mne ovšem vyprovokoval spíš ten jejich výchozí impuls. Navíc skončila lhůta připomínkového řízení k návrhu jedné novely zákona, takže jsem skutečně zvědav, jaké signály o budoucnosti uvidíme na poradenském semináři ve čtvrtek.
Svět se mění, byť jen pomalu
Pokus přejmenovat na finanční žraloky naše obchodní řetězce je legračně samospotřebitelské. Jen nebuďme nespravedliví, jde nejen o pojišťovny, ale i banky a investiční společnosti, penzijní fondy atd. – ostatně jsou to jen různá chapadla stejných finančních skupin. Jen ta pojišťovácká jsou víc s těmi poradenskými propletena. Chvílemi to až připomíná symbiózu, takže uvolňování je pomalé, protože přísavky obou jsou vybaveny pěkně mastnými zpětnými háčky. O kšeftech se zaměstnaneckými benefity raději ani nic nevědět.
Takové malé vydíráníčko
O snaze dominantních diktovat nemusíme pochybovat. Naštěstí jejich vliv silně klesá, takže se lépe může projevit zázrak konkurence a staré známé: kdo chvíli stál… Evropské poměry postupně působí nejen v direktivách, ale i v podílech na trhu. Takže např. u nás jednička je v domovské zemi mimo vedoucí skupinu, jinde pak zcela neznámá apod. To, že někteří poskytovatelé i firmy se pokoušejí podmiňovat spolupráci různými podmínkami (s tím smíte, s oním nesmíte) naštěstí tak přestává fungovat.
Kauza mysteriózní
Podiv nad testováním účastníků trhu mi taky není jasný. Prý je divné se zajímat o to, "jak dlouho kde zvonil telefon a jak byl zodpovězen dotaz"… Já naopak doufám, že si mystery komunikace svých spolupracovníků dělají jen firmy samy! Telefonáty si ostatně nahrávají nejen brokeři. Existuje takové sprosté slovo – compliance.
Poradenská firma, která nekontroluje práci svých lidí alespoň ex post, si koleduje o pověst a "jméno", o jakých se tu často pláče. Bouchač je prý příliš, vzniká "něžnější" neologismus nutič… no to snad raději ten šmudla. Bouchání totiž vzniklo od toho, jak Baťa bouchal cvičky.
REKLAMA
§ 53
Ale pojďme k věci – bylo nebylo, dvouletá stornodoba platila v celém království. Konkurenční boj, tlak a neschopnost pojišťoven však "posunuly" trh, OK. Nechci kverulovat kam, ale např. výsledky pojistného trhu za poslední roky cosi naznačují.
Ovšem ten unisono odpor branže bohužel hovoří jasně: nechceme se o klienta starat, chceme mu pod zástěrkou poradenství ty cvičky prodávat. Paragraf prý také nepatří do zákona o pojišťovnictví… Tak si představme, že by byl v tom o zprostředkovatelích a jim stanovil povinnost vracet provize – to by to dopadlo! Jsme přece v Čechách, takže by se jistě hned našla cestička, jak je zas "přeposlat" zpátky (nejlépe centrále, že).
Jak chránit klienta
Jednoznačný zájem na zavedení povinné stornodoby mají pochopitelně pojišťovny, ale také "vyfasují" značné informační povinnosti. A že rušit klientům pojistky bude konkurenční zprostředkovatel? Nejeden produkt si to zrušení "zaslouží" (je to klientovi ku prospěchu i v jeho zájmu). Takže: kdo prodává špatné produkty, koleduje si o to, aby je "jeho" klientovi někdo zrušil (tzv. přebouchl), a tedy – ať provizi pěkně vrátí. Pak se snad začne zajímat o lepší produkty i o lepší poradenskou firmu, ve které chce pracovat. Lumpárny se však dějí ještě mnohem horší: klientovi přebouchává tentýž lotr…
Navíc kdo se o své klienty bude dlouhodobě starat, má řádově větší šanci, že "jeho" klient nepodlehne konkurenčním "radám" a bouchat budou jen dveře.
