Pár jejich komentářů…
„Sako, kravata, nažehlená košile, naleštěné boty a v ruce kožené desky. Copak je normální, přijít za kamarádem oblečený jako na operu do La Scaly?“
„A hned spustil naučenou básničku a začal malovat nějaký domeček. Tak ho přeruším. ‘Počkej, počkej, jak to se mnou mluvíš? Nemůžeme se bavit normálně?’ ”
„Po pár minutách jsem to už nevydržel. ‘Vy musíte mít často školení, co? Vždyť Tobě člověče úplně vygumovali hlavu.’ “
„Vyplňovali jsme takový dotazník, co bych si chtěl pořídit apod. Tak říkám ‘pořádné silniční kolo a taky motorku ’. ‘No vidíš,’ povídá, ‘a když si budeš spořit třeba tisícovku každý měsíc, tak pak na to budeš mít.’ ‘Ale já si spořím, akorát tohle je otázkou priorit. Jsou i důležitější věci než kolo.’ “
REKLAMA
… to by mohlo stačit.
Jeden z těch dvou známých se mě pak ptal, co za to ten „poradce“ vlastně má, že ho nějak nepochopil. Tak jsem mu vysvětlil, že finanční poradenství není ten správný pojem, ale že by bylo lepší používat finanční zprostředkovatelství, protože celé je to o jediném – najít nějakou záminku a zprostředkovat nějaký finanční produkt (pojištění, spoření…). Za zprostředkování obchodu mezi klientem a bankou dostane pak „poradce“ od banky provizi. Pochopil, že jelikož spoření i úrazovku má, asi to nebude služba, kterou by potřeboval.
Nemám nyní v úmyslu kritizovat systém provizního zprostředkovatelství jako takový. Ty dva „poradce“ bych také nechtěl nijak odsuzovat. Každý někdy začíná a oni časem pochopí, že s lidmi je třeba jednat jako s lidmi. Natož když přijdou za starým kamarádem.
Ale co mě hlavně zarazilo a proč tento text píšu, jsou způsoby, kterými jsou tito zprostředkovatelé učeni. Když jsem v oboru začínal, učili mě stejné věci a já dělal stejné chyby. Víc jsem se soustředil na svůj vzhled a na svůj projev (monolog), než abych se soustředil na člověka, se kterým komunikuji, a snažil se naladit na stejnou frekvenci.
REKLAMA
Je normální, učit začátečníky pořád to samé dokola, co v praxi nefunguje? Když se vám každý druhý člověk vysměje, tak asi skutečně něco nefunguje. Jestli to však někdy pochopí vedoucí manažeři z řad zprostředkovatelských kolosů, o tom silně pochybuji.
Vlastně vždyť oni si nepotřebují s lidmi rozumět. Stačí když jeden z padesáti potenciálních klientů ve formě telefonního čísla uzavře nakonec IŽP a je na měsíc vyděláno. To, že si o nich zbývajících 49 myslí své, to už je asi nezajímá.
