Asi se shodneme na tom, že v případě, kdy je klient se službou spokojený, smlouvu nepotřebuje. Význam může mít až v okamžiku, kdy je klient nespokojený a kdy se dožaduje náhrady škody.
V takové chvíli je ovšem nejdůležitější nejen vznik škody prokázat, ale také ji přesně vyčíslit. Důkazní břemeno leží jednoznačně na klientovi. Je přitom dobré si uvědomit, že odpovědnost poskytovatele služby za případnou škodu existuje objektivně, tedy nezávisle na tom, zda byla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí služby.
Druhým klíčovým momentem je schopnost poskytovatele služby prokázanou a vyčíslenou škodu opravdu reálně nahradit. V tomto okamžiku se může ukázat, že smlouva s malou společností typu s.r.o. byla jen dobrým marketingovým trikem, neboť praktické vymáhání škody je stejně nereálné.
Nakonec se tedy ukazuje, že pro klienta je mnohem podstatnější existence nějakého záručního systému, který mu bude garantovat náhradu škody, když už ji prokáže a vyčíslí. Písemná smlouva, pokud je ovšem dobře napsaná, může nanejvýš napomoci vznik škody prokázat. Nic víc.
Pokud poskytovatel služby není dostatečně kapitálově silný nebo není dobře pojištěn, existence samotné písemné smlouvy nemusí vůbec nic řešit….
REKLAMA
