Měřeno naším přístupem nebyly úplně naivní, když na otázku „kolik stojí den života“ odpověděly, že se nedá zaplatit. Zde ale, zdálo se mi, jejich povědomí o penězích nebo ekonomických aspektech života končilo.
Jistě, tyto děti jsou na tyto věci příliš malé. Obávám se ale, že ani u starších dětí, ba dokonce ani u mnoha dospělých by tomu bohužel nebylo jinak.
Důkazem bylo téma nejdůležitějších povolání. To, že děti jmenovaly hasiče, doktory či vědce, překvapí jen asi tím, že mezi nimi nebyl učitel. Pak totiž redaktorka poukázala na průzkum mezi dospělými. Ten se (kromě hasičů) s dětskými názory shodoval.
Většina lidí má i 17 let po revoluci nedostatečné povědomí o základních ekonomických souvislostech našeho života. Když si vzpomenu na své vzdělání na základní škole či na gymnáziu, vůbec mě nepřekvapuje, že se to týká i mladší generace.
Jistě, souhlasím s tím, že výše uvedená povolání jsou důležitá. Ale kolik bychom měli dobrých učitelů, vědců či doktorů, nebýt schopných a tvrdě pracujících podnikatelů či manažerů? Právě oni jsou totiž hlavním motorem ekonomického růstu, a tedy i zvyšování životní úrovně.
REKLAMA
Platy učitelů, vědců a do jisté míry i doktorů (minimálně v nemocnicích ve veřejném vlastnictví) jsou, jak všichni víme, odvislé od životní úrovně. A bez dobrých peněz kvalitu nezískáme. Jen se podívejme dál na východ od nás nebo do Afriky.
Nízká ekonomická gramotnost lidí může být možná na první pohled pro finanční poradce v jistém smyslu dobrá, z dlouhodobého však nikoliv. S ní totiž životní úroveň výrazně neporoste a neporoste ani objem peněz ve finančních produktech, tedy základ pro naše provize.
Nepochopení role podnikatelů většinou společnosti (to slovo má pro mnoho lidí pejorativní nádech!) je velkou překážkou na této cestě. Tak co tedy s tím?
