Editorial ze dne 5.2.2007

Pavel Hek

6 února, 2007

Tak to je vskutku těžké téma. Já osobně předpokládám, že si na důchod musím našetřit sám, mám na to nějakých 35 – 40 let ( v 65 půjdu určitě, ale vzhledem k situaci v okolních zemích předpokládám odchod v 70 ).
Ale co s těmi, kteří to mají do důchodu méně jak 30, 25 nebo třeba 5 let nevím.
Především by současné nebo budoucí vlády měli přestat prošustrovávat příjmy či výnosy z prodeje podniků, které ještě drží. Představuji si to tak, že by vytvořily nějaký speciální účet ( mám za to že např. v Norsku mají účet kam plynou příjmy z pronájmu či čeho ropných polí ), kam by se ukládaly a následně čerpaly pouze pro důchody.
Mno, tak už tu dumám skoro hodinu, prolez sem různé statistiky na ČSSZ, a vím že mě nic nenapadá. Holt naším zákonodárcům situaci neulehčím.
Ale napadla mě jedna věc, jak zajistit vyrovnaný rozpočet, ba i rozpočet v přebytku. Všem politikům kteří se podílejí na schvalování rozpočtu bych sebral jejich majetky, vrátil bych je až po skončení jejich mandátů a podle toho jaký by byl výsledek jejich hospodaření by se hodnota jejich statků zvedla nebo klesla.
Jo a volební právo bych dal lidem, kteří platí daně. No, už jdu spát, přeji dobrou noc, pokud je tu nějaký nespavec.

Odpovědět

honzyk

7 února, 2007

omlouvám se autorovi, kterého neznám, za použití tohoto díla:)))

Vážený státe,

rád bych věděl, kam mám zajít, abych se mohl úplně odhlásit ze státního penzijního systému. Mám na mysli podepsání nějakého prohlášení (reversu), že až budu starý, nebudu od státu požadovat žádný důchod a na oplátku teď nebudu na tento systém muset platit. Rozhodl jsem se totiž, že bude jistější, když si sám budu spořit ve fondech, založím si akciové portfolio a koupím si na hypotéku nějakou nemovitost, kterou pak v důchodu buď prodám, nebo pronajmu. Mám totiž obavu, že jinak teď budu platit vysoké daně a až mi bude 65, stát řekne „sorry, nejsou peníze na důchody – můžou za to předchozí vlády, to my ne. Jo a vy jste si vedle toho spořil do státem podporovaných penzijních fondů? Sorry, ale inflace produkovaná minulým vedením ČNB tyto úspory znehodnotila, nehledě k tomu, že vám ty úspory zdaníme sedmdesáti procenty, aby bylo na důchody pro ty, kteří si nespořili. Jak by k tomu ti chudáci přišli, že…“

Zároveň bych chtěl úplně přestat platit sociální pojištění, protože si myslím, že v mém oboru je riziko nezaměstnanosti relativně malé. Platit si toto pojištění má smysl přeci pouze pro ty, kteří mají reálný důvod se nezaměstnanosti obávat, ne? Kdyby mi patřila Petřínská rozhledna, asi bych si ji také nepojišťoval proti povodni… A nebo bych se možná i proti nezaměstnanosti pojistil, ale rád bych si sjednal individuální podmínky v nějaké komerční pojišťovně, protože mám pocit, že rozumnější (pro obě strany) je odvíjet výši pojistného od míry rizika a ne od výše příjmů.

Také bych se rád zdravotně pojistil u nějaké komerční pojišťovny, opět podle míry mé zdravotní rizikovosti (sportuji, nekouřím, nepiji, nedýchám uhelný prach v dole, nebrousím sklo, nepracuji s trhavinami) a ne podle výše mého příjmu.

Také bych někde rád podepsal papír, že na smrt mé matky přísahám, že v životě nepoužiji služeb Českých drah, aby mi mohla být refundována část daní, která do ČD teče. Také si myslím, že už stát za mé základní a střední vzdělání dostal ode mne daní dost.. Zas tak dobré ty školy nebyly! Vysokou školu si platím sám, takže na školství bych již platit rád přestal.. Nepřijde mi zrovna moc rozumné ani spravedlivé platit si školu sám a ještě ji platit někomu jinému jenom proto, že se u nás stát neobtěžoval zřídit studijní obor, který zrovna potřebuji studovat.

Také by mne zajímalo, jak se vyreklamovat z pravomoci Ministerstva pro místní rozvoj.. Přijde mi totiž poněkud nespravedlivé, že sousední státní činžák, kde žijí vyvolení za poloviční náklady, než jaké platíme my přes ulici v družstevním domě, je nákladně rekonstruován také z mých daní. Když si budeme chtít opravit náš družstevní dům, budeme si to muset zaplatit ze svého, ale ty daně, které platíme i na rekonstrukci sousedního státního domu, nám už nikdo nevrátí. Přitom v tom státním domě zcela jistě nebydlí sociálně potřební občané, nejhorší auto, co před ním parkuje je Octavia.

Také bych se chtěl zeptat, kde na magistrátu se odhlásit od služeb městské policie. Ona totiž naši čtvrť navštíví jen občas a to výhradně z důvodu montáže botiček na auta, která opět díky městskému rozhodnutí nemají kde jinde parkovat. Bohužel již tato městská policie nijak nebrání pravidelnému vykrádáni aut či sklepů. Když jsem na toto městské policisty upozornil, doporučili mi, abychom si zřídili „domobranu“ po vzoru některých sídlišť, nebo abychom si najali hlídače (ta drzost!). To druhé bych velice rád udělal – spočetl jsem si, že kdyby se náš blok složil na nočního hlídače, vyšlo by to na cca 100Kč na jednu domácnost. Věřím, že o té doby by krádeže ustaly. Jen nevím, jak odhlásit a neplatit služby městské policie, kterou bychom pak nepotřebovali.

Proto bych se chtěl zeptat, vzhledem k tomu, že prý žijeme ve svobodném státě, na jaký úřad mám zajít, abych si mohl zaškrtat, které služby od státu chci a které ne. Je přeci nesmysl platit něco, co nepoptávám, ne?

Myslím, že bych s chutí odhlásil i služby Statistického úřadu, Výzkumného ústavu pedagogického, Školských úřadů, Ústavu státu a práva, Úřadu pro státní informační systém a několika stovek dalších.

Také by bylo dobré, kdyby bylo možné nějak určit cenu jednotlivých služeb, které nám stát poskytuje. Proto je ale zapotřebí, aby tyto služby byly nabízeny na tržním principu a v prostředí konkurence. Když si totiž jdu koupit housku za 5Kč, jasně tím demonstruji, že ta houska pro mne má větší cenu, než mých 5Kč, resp. že houska je pro mne to nejlepší, co si za těch 5Kč mohu koupit.. Také koupí té konkrétní housky demonstruji, že právě tato houska od tohoto konkrétního pekaře je to, co preferuji. Každý den tak vlastně svými peneženkami hlasujeme, co je pro nás důležitější a vhodnější.

Se státními službami to tak není. Neznáme jejich cenu. Nevíme, zdali by je konkurence nenabídla levněji a kvalitněji. A hlavně nemáme možnost se rozhodnout, zda-li o ty služby za daných podmínek stojíme. Můžeme odmítnout státní vzdělání a zaplatit si soukromou školu, ale povinnosti platit na státní školství nás to nezbaví.

A tak je to se všemi státními službami – buď si jejich poskytování stát monopolizuje úplně, takže vůbec nemáme volbu, nebo na výběr máme, ale přesto pak musíme platit i tu státní službu, kterou jsme ale nahradili placenou službou od konkurence.

Bylo by dobré, kdyby antimonopolní úřad přinutil stát vzdát se svých monopolů (na sociální pojištění, na emisi peněz, na rozhodování sporů, na zajišťování pořádku, atd…). Také by ten antimonopolní úřad měl postihnout sám sebe za monopolizaci práva na rozhodování antimonopolních kauz. Problém asi bude v tom, že instituce, které by nás měly i před státem chránit (od Antimonopolního úřadu až po Ústavní soud) jsou vlastně jeho součástí..

A tak bych byl rád, kdybyste mi poradili, jak mám zajistit svoji svobodu, jak přestat být nevolníkem, jak platit pouze za to, co poptávám, jak sám rozhodovat o svém životě a majetku.

Děkuji, s úctou Váš Občan.

Odpovědět

Adam Černý

8 února, 2007

Narovinu říkám že při čtení článku Občana 🙂 jsem místy poprskal monitor když jsem se musel smát. Jediná věc mě k tomu napadla, a to že každý člověk na světě je bohužel svým způsobem nevolníkem, právě proto že na Zemi druh Homo sapiens sapiens (mylně nazýván všemoudrý :-D) vytvořil něco, čemu se řečí učených říká ekonomické společenství. Ať už jste v ČR, USA nebo v nějakém daňovém ráji, nikdy nebudete sám v izolaci od okolí. I pouhé sociální vazby (rodina nebo přátelé) jsou pro vás ekonomické pouto i když to vnímáme jako přirozenost) a ruku na srdce jejich „služby“ také vždy nepoptáváte 😉

Docela často mě baví na schůzkách poslouchat formulky klientů, které jim blokují celé myšlení založené na ekonomických principech. Nejčastější je ta, že státní peníze a státem poskytované jistoty jsou nejbezpečnější. Přitom stát je firmou, která ročně ztrácí miliardy na vrub svých „zaměstanců“ – obyvatel. A upřímně já bych nikdy nespoléhal na věci garantované firmou co spěje k ekonomickému krachu – konkrétně na MŮJ důchod (čeká mě za 40let podle dnešních zákonů, za 50 po úpravě), na podporu v těžkých životních situacích nebo na penzijní připojištění (to jediné ale považuji za jakžtakž přijatelný způsob jak ZAČÍT s tvorbou rezerv na stáří).

Odpovědět