CZK/€ 25.120 -0,02%

CZK/$ 24.168 +0,07%

CZK/£ 30.274 -0,62%

CZK/CHF 27.020 +0,27%

© 2008 – 2023
Swiss Life Select a.s.
IBC, Pobřežní 620/3, 186 00 Praha 8

ISSN 1802-5900

Text: Petr Zámečník

24. 01. 2008

9 komentářů

Placené zdravotnictví je správná cesta

 

 

Snad pod každým článkem na téma poplatků ve zdravotnictví se objevují kritici placení ve zdravotnictví. Ti sofistikovanější se odvolávají na již odváděné nemalé platby, ti méně důvtipní na právo na bezplatnou zdravotní péči vyčtené z ústavy – jako by nyní byla zdravotní péče zadarmo.

Hlavní důvody pro zavedení poplatků jsou zřejmé. V Česku lidé k lékaři chodí přibližně dvakrát častěji než v okolních zemích. Na lékařské péči se zároveň podílí z 90 % veřejný systém a pouhá desetina jde z přímých plateb na doplatky. Tím vévodíme veškerým žebříčkům. Jsme národ lazarů, nebo simulantů?

Poplatky u lékaře a za položku na receptu jsou stanoveny v takové výši, že rozumně hospodařícímu člověku či rodině nemohou zkomplikovat rodinný rozpočet. Nerozumě hospodařící člověk si bude muset odpustit dvě lahvová piva. Kdo na poplatky ani pak nebude mít, může využít sociální dávky či zproštění od placení.

Zavedený systém poplatků je navíc solidárnější než předchozí "péče zdarma". Zavádí roční strop doplatků za léky a poplatků u lékaře. Pokud pacient strop ve výši 5 tis. Kč překročí, nezaplatí v daném roce už ani korunu. To je příležitost úspory pro chronicky nemocné, kteří užívají léky s doplatkem. Každý, kdo v loňském roce doplácel více než 417 Kč měsíčně, letos ušetří.

Poplatky u lékaře a za recept nejsou všelékem. Jsou ale nezbytným krokem k zamezení zneužívání (či nadužívání) zdravotní péče.

REKLAMA

Jaký je váš názor na poplatky za lékařskou péči?

Loading

Vstoupit do diskuze 9 komentářů

Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 
 

  • Zdenál

    11 ledna, 2008

    Samozřejmě, že je to nutné,jenže stále velká část národa si neumí či spíše nechce uvědomit, že ta bezplatná péče nebyla bezplatná. Je vždycky jednoduché chtít mít na všechno nárok, ale kdo to ve finále platí, už neřeším. Hlavně, že „se to nějak zaplatilo“ – vždyť si přece platím odvody, ne ? Ve vyspělých zemích (kam zatím stále teprve snad směřujeme) přece je normální stav, že si člověk platí svého právníka, zubaře, poradce – pokud chce mít něco víc, než holý, nutný základ něčeho. Není podle mne od věci to, co nastiňoval svého času M. Macek (sic zprofanovaný, leč myšlením daleko před mnohými, ať se to komu líbí nebo ne) – z veřejného pojištění jen nutný holý základ na akutní zásah nebo na přežití, ale jinak různé plány připojištění – a koupím si rozsah dle svého rozhodnutí. Otázka jen, zda přes zdravotní pojišťovnu nebo komerční pojišťovnu. A snížit povinný odvod. Co si nekoupím, to si pak platím. Jenže to je u nás stále na dlouhou trať, protože u nás se bude stále uvažovat,kdo na jakékoliv reformě více vydělá (ať ji provádí Franta nebo Pavel). Holt jsme slovanský národ s myšlením zakořeněným zatím stále směrem do hlubokého „sociálna“. Taky další věc – dokud u nás nebude většinový volební systém a budou stále jen křehké koalice a většiny na hraně, tak se budeme sunout stále jen pomalu, možná i s mezikroky zpět. On někdo nemá na zaplacení receptu ale LCD televizi za 20 tisíc na splátkový prodej prostě musím mít – nebo automaticky na dovolenou – jasně že to všechno chci, hned …. Já přece chci bydlet, chci mít děti, rodinu, chci si dovolit to a ono, chci všechno … hned teď, tak ať se „někdo“ stará …. Předpokladem všeho je ale samozřejmě mít od státu pevné mantinely, jednoznačnost práva a výkladů, soulad celkové státní správy, vymožitelnost a tvrdý postih např. proti kartelovým dohodám – no a jsme zase na začátku … :-(( Všechno je kyselé jablko a politické body. Větší problém je nyní rostoucí inflace a cena potravin obecně ve světě …

    Odpovědět

  • Štěpán

    8 ledna, 2008

    S poplatky také jednoznačně souhlasím a věřím, že povedou ke snížení zneužívání. Otec je doktor a kolikrát už se mu stalo, že za ním přišel pacient s tím, že si chce vlastně spíš popovídat, protože se mu zrovna nechtělo do práce. Další co bych uvítal by byl systém, kde stejně jako např. u auta by klient platil ze svého (alespoň u menších částek) a následně se domáhal u pojišťovny. V současné době fungujícím systému lidé netuší, že pojišťovny cca 20% vůbec neproplácejí a tudíž nejsou nijak „tlačeni“ měnit nesolidně fungující pojišťovnu. Klient totiž může na základě nespokojenosti změnit pojišťovnu bez problému, ale pokud by nějaká větší pojišťovna rozvázala doktorovi smlouvu, tak to může rovnou zabalit.

    Odpovědět

  • Petr Zámečník

    8 ledna, 2008

    To je velmi zajímavá idea. U drobných zákroků by to rozhodně nemuselo být neřešitelné – ostatně, takto to funguje u cestovního pojištění (menší zákroky si zaplatí pacient a následně je proplácí u cestovní pojišťovny, větší hradí pojišťovna přímo).
    Osobně bych se nebál jít ještě dál a zavést různé pojistné programy, resp. volbu různé spoluúčasti. Kdo by chtěl mít placený každý acylpyrin, platil by vyšší pojistné, kdo by přijal vyšší spoluúčast, platil by nižší. Naráží to ale na řadu problémů, z nichž první je, že je zdravotní pojištění vybíráno procentem z příjmů (přesněji vyměřovacího základu, odvozeného z příjmů). Bylo by třeba nejprve stanovit pojistné nezávisle na příjmu – a to narazí další problémy (nejedná se jen o politický odpor, ale také o různou rizikovost pacientů podle věku a zdravotního stavu).
    Možnost takového systému je u nás spíše science-fiction, zvláště když se dívám na odpor „levicově“ smýšlejících lidí po zavedení sociálně spravedlivějšího systému, než jaký tu byl do loňského roku.

    Odpovědět

  • zinfo

    8 ledna, 2008

    Pokud současné kroky směřující k omezení zneužívání lékařské péče nějaké hovado nezruší, tak lze předpokládat, že různé připojištění se objeví. Toto připojištění však půjde na nadstandard, který se však musí nejprve definovat.
    Znám jednoho, který si již pochvaloval, že ušetří dost času v čekárně, když doktora skutečně potřebuje. Nadával, že když jednou za rok šel k lékaři s nemocí, tak musel čekat až lékař vyšetří všechny simulanty co se jim nechce do práce, do školy, nebo jen chtějí mít péči ač ji nepotřebují.

    Odpovědět

  • Michal Mojžíš

    9 ledna, 2008

    Myslím, že ideální konečný stav je systém (s lepším nastavením), jaký funguje ve Francii, Švýcarsku nebo Lucembursku. Z povinného pojištění je většinou hrazeno (v závislosti na druhu plnění) 70-80 % nákladů. Pacient zaplatí v hotovosti vše, poměrnou část pak vyúčtuje a nárokuje u zdravotní pojišťovny. Neplatí to samozřejmě pro vážné choroby s vysokou finanční náročností. Výhodou je transparentnost a to, že si každý uvědomí, jak je zdraví drahé. Krom toho se může každý „komerčně“ připojistit a je mu pak v závislosti na výši pojištění dopláceno do 80 %, 90 % nebo 100 % nákladů na péči.

    Odpovědět

  • Štěpán

    9 ledna, 2008

    S tím souhlasím. Přesně nějaký takovýhle systém jsem měl na mysli. Lepší transparentnost, větší zapojení klienta, ubyde „simulantů“ atd. Teď ještě aby to někdo prosadil i v parlamentu. Problém bude to prosadit, protože již teď mnoho lidí skuhrá, že má platit 30Kč.

    Odpovědět

  • Petr Zámečník

    9 ledna, 2008

    Velmi dobře shrnuto. To je systém, který by byl dle mého názoru optimální.

    Odpovědět

  • Ivana

    9 ledna, 2008

    Podle mě je to rozumné.
    Problém je v tom, že i teď při pladbě 30Kč někteří naši staří spoluobčané naříkají, že je vláda chce strčit do plynové komory.
    Zde vydím problém s finanční podporou rodinných příslušníků, který by měl fungovat, ale ve většině rodin nefunguje 🙁

    Odpovědět

  • obchodnik

    7 ledna, 2008

    samozrejme souhlasim. bohuzel nase spolecnost koukam zije jeste ve vleku dob minule. vse chce mit zadarmo. kdyz posloucham ty nazory, tak to musim prepnout. nerad posloucham blbce.

    Odpovědět

Zpět k článku