Poradce se stále pídil po nějaké „omáčce“, kterou by mohl k té válce posílat klientům. Měl bych k tomu problému války a nafty pár poznámek.
Ve válce se může stát cokoli. Jde o stochastický, tj. herní proces. To vědí i trhy – odtud ty ceny. Všichni se hedgují proti nepředvídatelnému.
Dopředu deklaruji názor, že tato omezená, standardní válka, která se nedotýká fyzicky naftových polí, je pro trhy docela užitečná. Začnu však historií.
Ekonomika nafty nebyla v minulosti příliš determinována politickými ohledy a nebyla nástrojem politiky.
V minulosti to nebyly politické pakty a ideologická souznění, co řídilo tok nafty na různé trhy. Byl to především trh. A to platilo i za Studené války!
REKLAMA
Dokladem je například Lybie. Ani po vítězství Kaddáfiho, nastolení jeho zelené revoluce se směsí arabského nacionalismu a socialismu, se nezměnily objemy exportu do zemí tehdejšího sovětského bloku. Nezvyšovaly se.
Dále – Sovětský Svaz nedovážel největší podíl nafty z prosovětských trhů a zemí (Alžír atp.), ale z tehdejšího Iránu – od Pahlavího a jeho elegantní ženy.
Dalším dokladem toho, že politika nedeformuje za standardních okolností středovýchodní tržní chování jsou čísla po Válce v zálivu. Struktura mezinárodní výměny zboží se nezměnila – pokud jde o objemy.
A nyní se dostávám, k tomu, proč je ta válka pro trh užitečná. Tato válka je pokusem vrátit do teritoria geopolitický řád, vyrovnanější stabilitu a umenšit vliv revolučně-teroristické síly a nacionalistických režimů.
REKLAMA
Zní to možná příkře, ale podstatné pro investory je, že se tím na trh možná vrátí jeho stabilita a s ní i historické záruky toho, že se s naftou bude obchodovat jako dříve, tj. podle nabídky a poptávky.
Zbytek obav o naftu, snad těch největších, nevyplývá z války, ale z toho, že se rozrostla velmocenská liga – přibyly do ní čerstvě vylíhlé velmoci jako je Čína a Indie.
