Etika a morálka ve finančním poradenství

Ona již svého poradce měla a konzultovala s ním, zda tento produkt využít, nebo nikoliv. Stávající poradce jí to vymluvil a řekl, ať uvedený produkt nebere. Nabídl jí jiný produkt, který by zajistil právě on.

Obrátila se na mě jako na jakéhosi nezávislého arbitra, neboť se osobně známe, s otázkou, zda sdílím názor jejího stávajícího poradce, ať produkt nebere. Ji samotnou to zaujalo a zvažovala, že přijme nabídku nového finančního poradce. Nabídka se jí líbila a chtěla ji zkusit.

S dotyčnou jsem si o celé věci několikrát povídal, řádně se jí vyptal na její priority a očekávání a nakonec se dotazoval, co ji na nabízeném produktu tolik zaujalo. Když jsem viděl, že „do toho“ prostě chce jít, řekl jsem jí, ať to zkusí. Konec konců, je to její volba.

Smlouvu s novým poradcem skutečně podepsala. Ten původní poradce nelenil, a když se dozvěděl, že smlouvu podepsala, vyptal se jí na důvody. Ona též zmínila mě, coby nezávislého a nestranného rádce, který přispěl svoji troškou do mlýna. Poradce si vyptal mé telefonní číslo a zavolal mi.

Vynadal mi, co si to dovoluji radit jeho klientce a vysvětlil mi, že ohrožuji jeho peníze a jeho výplatu. Na moji námitku, že daná osoba je přece svéprávná a samostatná paní, která si o svých penězích rozhoduje sama, mi řekl, že je to tak jen do určité míry. Ano, čtete dobře. Jen do určité míry! Že o jejích penězích, jako její poradce rozhoduje přece on, že ona také neříká svému zubaři, který zub vrtat a který vytrhnout, a že jsem jej připravil o provizi, neboť dotyčná paní mohla jistě uzavřít smlouvu na jím nabízený produkt, nikoliv na ten cizí.

^REKLAMA

Z celého hovoru bylo zřejmé, že ho naprosto nezajímá nějaké blaho klientky, ale jde mu jen a pouze o jeho provizi. Provize až na prvním místě.

A ve mně to vyvolává otázky na téma etika ve finančním poradenství, či spíše morálka v tomto oboru.

Prestiž finančních a pojišťovacích poradců je poměrně nízká. Ale proč tomu tak je?

Je přirozené, že jsou poradci a „poradci“. Každý poradce by měl konat vždy ve prospěch klienta. Ovšem otázkou zní, zda je tento prospěch vždy jasně definovatelný.

Nedávno mi volal jeden člověk. Znám jej dlouho. Věčný nespokojenec. Hovořil se mnou a říká mi: „Tak jsem se zase nechal napálit. Můj poradce mi vnutil zlato.“ Dotázal jsem se ho, proč nezvolil tedy třeba akcie, kryptoměny nebo jiný způsob uložení peněz. Odpověď byla neskutečně upřímná: „Na akciích jsem prodělal před deseti lety, okradli mě, kryptu nerozumím, tam by mě okradli hned. Nemovitosti již mám, to je taky na houby, jen samé starosti s nájemníky, všichni kradou a neplatí. A něčemu jinému nerozumím. Všichni jsou to zloději.“

^REKLAMA

Tázal jsem se, proč tedy investuje, když jsou všichni zloději. Proč nenechá peníze ladem na účtu? „Aby mi to požrala inflace? Blázníte? Banky jsou největší zloději. Ze všech. Hned po státu, což je největší zloděj, jsou tady banky.“ U takového klienta je velmi těžké dosáhnout jeho spokojenosti.

Dobře definovat a zejména identifikovat hranici, kdy klient je opravdu spokojený, je velmi složité. Někdo chce investovat a má rád velké zisky a nevadí mu riziko. Někdo chce rozložit portfolio a je zcela rozumný ve svých představách a dá se s ním mluvit. A někdo chce produkt jen proto, že to má kamarád jeho bratra a ten říkal, že kamarád je spokojený. A teď si vyberte.

Finanční poradce bude vždy za toho rošťáka, který vše klientovi řádně nevysvětlil, ačkoliv klient opakovaně tvrdil, že všechno chápe.

Etika, morálka a prestiž finančních poradců

Přemýšlel jsem nad tím, co by mělo zvýšit společenskou prestiž finančních poradců. Co by se muselo stát, aby bylo výrazně větší procento spokojených klientů? Podle mého skromného názoru to není větší a větší regulace ze strany regulátora trhu, i když ani to nemusí být slepou cestou. Až regulátor zreguluje všechny tak, že toho všichni nechají, tak ti dva, tři zbylí, budou mít větší prestiž, neboť běžný občan je za svůj život nepotká.

Základním řešením jsou podle mě spíše dvě věci. A předem uvozuji, že si uvědomuji, že jsou to kroky nereálné, v prostředí české kotliny nepraktikovatelné, ale podle mě funkční.

^REKLAMA

Školství

Školy by měly připravovat formou finanční výuky žáky již na základních školách. Nemám na mysli nějakou jednu hodinu měsíčně, povídání o tom, jak vypadá bankovní účet a k čemu je dobrý příkaz k úhradě. Několik hodin každý týden by měly školy vychovávat finančně gramotné mladé lidi, kteří se vyznají v produktech, budou vědět, jaká úskalí je mohou potkat a budou vzdělaní. Poučit je o investování, exekucích, podvodech, dát jim příklady a vzdělávat je. Připravovat je na život.

Vzdělaný klient má přehled, ví, co chce, a uvědomuje si rizika a snáze rozpozná bludy případného nepoctivého poradce.

Ovšem naše školství je totálně zamrzlé. Vezměte si, že systém vzdělávání vypadá u nás v zásadě úplně stejně, jako byl v roce 1850. Jistě, máme počítače a interaktivní tabule, ale v zásadě je to vždy jeden učitel na přesilu třiceti žáků, na tabuli jim maluje svoje představy toho, co mají vědět, žáci si unuděně zapisují do sešitů a on je potom odměňuje známkami za to, jak jsou schopni memorovat naučený text. Copak o tomto je život?

Doba se dynamicky mění. A školství zůstává stále stejné. Bez prostoru ke kreativitě, potlačující individualismus a vycházející z myšlenky, že když to bylo dobré pro naše rodiče a jejich rodiče, bude to dobré i pro naše děti.

Školství by mělo naučit lidi finanční gramotnosti, společenským vztahům a rodinné výchově, a vzájemnému respektu. Učí to dnešní školy? Mám 4 děti, ani jedno z nich nemá na základní škole valnou výuku finanční gramotnosti. Již od 15 let mohou děti uzavírat částečně finanční závazkové vztahy, ale školy je na to vůbec nepřipravují.

Placené finanční poradenství

Druhou cestou, jak zvýšit prestiž finančních poradců, je, že by si klient sám a přímo platil svého poradce. Bankovní, pojišťovací a investiční domy by neplatily poradce provizemi za zprostředkované produkty, ale platil by je jasnou a definovanou platbou přímo klient. Poradce by musel klientovi říci: „Tato pojistka vás stojí 12 000 Kč za moji práci a platíte tuto sumu zvlášť od pojistného. To je moje odměna za finanční poradenství.“

Klient se mnohdy domnívá, že služby finančních poradců jsou zdarma. Ale ony samozřejmě nejsou bezplatné. Klient je samozřejmě uhradí. Jen jde o to, že si to mnohdy neuvědomuje.

Kdyby byl svět podle mých představ, tak vzdělaný a informovaný klient probere se svým poradcem, co potřebuje, poradce jej informuje o ceně za svoje služby a smlouva je na světě. Něco jako návštěva právníka.

Nikoho by nenapadlo jít za právníkem bez peněz. A přišlo by mi komické, kdyby zazvonil telefon a jakýsi právník začal nabízet svoje služby a ptal se: „A mohl bych se s vámi setkat, abych vás bezplatně poinformoval o novém zákonu, který přijde v platnost za měsíc? Měla byste čas?“ Ale finanční poradci se takto často chovají.

Prestiž poradců je tvořena nejen jimi samotnými, ale také právním nastavením prostředí, ve kterém se pohybují, a vzděláním a informovaností klientů.

Jaký máte názor na prestiž finančních poradců? A jaký máte názor na etiku a morálku ve finančním poradenství? Podělte se o svůj názor v komentářích.