V poslední době připustilo několik významných osobností, že euro může Česká republika přijmout později než v doposud plánovaném roce 2010. V rozhovoru pro Otázky Václava Moravce to řekl i náměstek ministra financí Eduard Janota.
Povolanější osobu než pana Janotu bychom asi stěží hledali, neboť tento všestranně respektovaný úředník má již "na kontě" sedmnáct státních rozpočtů a zřejmě ví, o čem mluví.
Pokud se tedy vyjádří v tom smyslu, že v roce 2007 pravděpodobně nebude možné dodržet maastrichtské kritérium deficitu státního rozpočtu, pak na tom zřejmě něco bude.
Pro zavedení eura v roce 2010 by bylo třeba podle Janoty provést rozpočtové škrty. Jak velké?
Kritérium pro deficit v rámci konvergenčního programu činí 3,3 %, což by při předpokladu o HDP v roce 2007 ve výši 3443 miliard Kč (v běžných cenách, odhad MFČR) znamenalo 113,6 miliard Kč.
Vláda sice navrhuje rozpočet se schodkem 88 miliard (tj. 2,6 % HDP), ale toto "optimistické" číslo již zahrnuje řadu doposud neschválených škrtů, zejména v sociální oblasti.
Dosavadní odhad deficitu podle MFČR na rok 2008 je 3,8 % HDP, což odpovídá 131 mld. Kč. Vyskytly se ale i katastrofické úvahy o deficitu ve výši 150 nebo i 170 mld. Kč. To by odpovídalo až 5 % HDP.
Je samozřejmě dosti bizarní, že odhady možného deficitu se pohybují v takto širokých rozmezích; vypovídá to cosi o kvalitách české vlády a zákonodárného sboru. Ale to je vedlejší.
Podstatné je, že nedodržení konvergenčního kritéria v roce 2007 je vysoce pravděpodobné, a že euro tudíž přijmeme někdy v letech 2011-12. Možná i později, pokud se českým politikům nebude chtít šetřit.
Nabízí se tedy otázka, co z pravděpodobného pozdějšího přijetí eura vyplývá pro české investory eventuálně dlužníky. Je to dobře či špatně?
Měna a měnový režim se do výkonnosti akcií, dluhopisů a nemovitostí promítá skrze několik mechanismů:
• Měnový kurs (snížení rizik mezinárodního investování)
• Objem peněžní zásoby (její růst zvyšuje ceny nemovitostí a zisky podniků)
• Úrokové sazby (nízké sazby podporují investice, ceny nemovitostí a akcií)
• Vnímání rizika zahraničními investory (euro je symbolem prestiže a vyšší důvěry v očích světových investorů)
Vliv měnového kursu je jasný. Odstranění měnového rizika (tj. především rizika posilování koruny) by zvýšilo atraktivitu zahraničních cenných papírů, a to jak akcií, tak pevně úročených instrumentů.
Sortiment investic, do nichž má smysl investovat, by se skokově rozšířil. Mohlo by tedy čistě teoreticky dojít k tomu, že odliv peněz do zahraničí způsobí pokles zájmu o české cenné papíry a tím i pokles jejich hodnoty.
Tato úvaha je ovšem spíše teoretická. V praxi by zřejmě došlo k přesnému opaku: k urychlenému přílivu zahraničního kapitálu.
Zkušenosti ukazují, že malá otevřená ekonomika, která má nemá vysloveně katastrofálně špatnou vládu, bývá magnetem pro investory.
Prakticky všechny malé evropské ekonomiky tohoto typu peníze přitahují, ať už se jedná o bohaté Irsko, středně bohaté Portugalsko anebo relativně chudé Lotyšsko.
Také Česká republika přitahuje peníze ještě před vstupem do eurozóny, přičemž po vstupu by příliv ještě zesílil.
Nekontrolovaný nárůst objemu měnové zásoby se promítá do cen některých služeb a z investičních statků zejména nemovitostí. Čím menší ekonomika a čím pevnější měnový kurs, tím vyšší je šance, že ceny nemovitostí "pofrčí".
Následující tabulka zobrazuje vývoj cen domů a bytů v poslední době ve vybraných ekonomikách (kliknutím tabulku zvětšíte):
 |
Vidíme, že prvních sedm ekonomik v pořadí podle meziročního růstu k druhému pololetí 2006 jsou všechno malé otevřené ekonomiky a že většina z nich již euro zavedla anebo má měnu s pevnou vazbou na euro (Lotyšsko, Bulharsko, Dánsko, Estonsko).
Měnová politika pevného kursu totiž znesnadňuje kontrolu peněžní zásoby a funguje tedy podobně jako přímé přijetí eura.
Na druhém konci tabulky najdeme rovněž malé otevřené ekonomiky z eurozóny (Nizozemí, Rakousko) a také ekonomiku s pevnou vazbou měny na euro (Srbsko). Zde se však věci mají poněkud jinak. Například Nizozemí prochází fází "blbé nálady", která se datuje přibližně do doby zavraždění filmaře Theo van Gogha.
Značné množství Holanďanů hledá bydliště v zahraničí (nejlépe v Kanadě nebo v Austrálii) a v roce země 2005 poprvé zaznamenala čistou emigraci.
Zatímco odchod Holanďanů do zahraničí není nijak masový (řádově se jedná o promile obyvatelstva), odliv kapitálu již masovým jevem je.
Otevřená ekonomika, která je členem eurozóny (anebo která má alespoň pevnou vazbu měny na euro), tedy může počítat s boomem cen majetkových aktiv v dobách, kdy je atraktivní, a naopak s odlivem peněz a s poklesem cen v obdobích nižšího celkového zájmu investorů.
Je zpráva o pravděpodobném odložení vstupu do eurozóny důvodem pro změnu investiční strategie? Zatím spíše ne. Řada z popsaných efektů začne působit již několik let před přijetím eura.
V české ekonomice již ostatně tyto jevy probíhají několik let. Přijetí eura by znamenalo jen určité urychlení vývoje, byť citelné.
Lze očekávat, že euro zvýší objem peněz v ekonomice, sníží riziko vnímané investory ze zahraničí a vytvoří tak příznivé prostředí pro růst cen majetkových aktiv, zejména akcií a nemovitostí.
Rok přijetí eura je však ještě vzdálený a proto nevíme, zda náhodou nebude česká ekonomika zrovna procházet recesí. V takovémto případě by euro zesílilo některé negativní efekty, které recesi doprovázejí.
Podívejme se na současné Portugalsko, jehož ekonomika roste jen 1% tempem při průměrném růstu světové ekonomiky 5-6 %. Euro Portugalcům příliš nepomáhá. Není ani příčinou jejich ekonomických problémů, ale to je již jiná kapitola.
