Finanční poradci: Zkoušky a doživotní klid? Zapomeňte!
Finanční poradenství a zprostředkování je striktně regulovaná oblast. A okovy regulace se dále utahují. Zpřísňují nejrůznější zkoušky a požadované certifikace. Jejich složením ale povinnosti „následného vzdělávání“ nekončí.
Oblast, ve které se každodenně pohybují desítky tisíc finančních poradců a zprostředkovatelů, se v posledních pěti letech značně změnila. Základním důvodem je regulace, která přicházela postupně v několika zákonných úpravách, které se dotýkají doplňkového penzijního spoření, spotřebitelských úvěrů a investičních produktů. Od 1. 12. 2018 dochází také k implementaci evropské směrnice známé jako IDD (Insurance Distribution Directive), a to prostřednictvím Zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění.
Nemohu nepřipomenout i další legislativní úpravy, které se již promítly do každodenního života bank, makléřských společností a finančních poradců i zprostředkovatelů. Uvedu pouze jejich zkratky: AML – Anti Money Laundering – Opatření proti praní špinavých peněz, MiFID – The Markets in Financial Instruments Directive – Směrnice o trzích finančních instrumentů, GDPR – General Data Protection Regulation – Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, PRIIPs – Sdělení klíčových informací – nařízení EU o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, IDD – Směrnice o distribuci pojištění a za dveřmi čeká revize Solvency II – Směrnice regulace v oblasti pojišťovnictví vydaná Evropskou komisí. Přestože v textu to jsou „pouze písmenka“, vidím za nimi stovky a tisíce hodin práce, která souvisí s jejich uvedením do praxe a s jejich dodržováním.
Podívejme se však nyní podrobněji na to, co přinesly výše uvedené legislativní normy v oblasti vzdělávání. I zde eviduji značné změny, jejichž cílem je narovnat trh a dodržovat pravidla ochrany spotřebitele. Pokud se na jednotlivé zákony podíváme podrobněji, najdeme v nich konkrétní požadavky na trvalé dodržování odbornosti. Uvedu příklady:
Zákon č. 257/2016 Sb., o úvěru pro spotřebitele ukládá tyto povinnosti:
REKLAMA
- 75 samostatný zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
- 23 odst. 2 samostatný zprostředkovatel je povinen zprostředkovávat spotřebitelský úvěr pouze tak, že on sám, je-li fyzickou osobou, jeho pracovník, jeho vázaný zástupce a jeho pracovník, trvale splňují podmínky odborné způsobilosti podle § 60 a důvěryhodnosti podle § 72, a je povinen zajistit, že tyto osoby si odborné znalosti a dovednosti udržují.
Podíváme-li se do Zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT), najdeme zde podobná nařízení:
- 12a odst. 1, písm. m) (ve spojení s § 32 odst. 2) součástí řídicího systému, který je investiční zprostředkovatel (IZ) povinen zavést, je i zajišťování toho, aby osoby, pomocí kterých vykonává činnost, mj. měly nezbytné znalosti, dovednosti a zkušenosti.
- 14a odst. 2 (ve spojení s § 32 odst. 5) povinnost zajistit, aby jeho pracovníci, vázání zástupci (VZ) a pracovníci vázaných zástupců, kteří jednají se zákazníky, mj. trvale splňovali podmínky odborné způsobilosti podle § 14b zákona.
- 32 odst. 6 Investiční zprostředkovatel poskytuje investiční služby s odbornou péčí. Poskytování investičních služeb investičním zprostředkovatelem s odbornou péčí zejména znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků.
- 32k, písm. a) zastoupený (tedy poskytovatel finančních služeb jako IZ) je povinen zajistit, že VZ splňuje podmínky stanovené pro výkon činnosti, včetně požadavků na odbornost.
Záměrně uvádím tyto dvě legislativní normy, ve kterých nacházím povinnost „trvale“, ale zákon umožňuje vykonat certifikační zkoušku, která má neomezenou platnost. Zde vzniká konkrétní otázka: Jak posoudit v praxi povinnost trvale s požadavkem „doživotní“ certifikace? A tady již vidím nutnost uplatňování dalších forem vzdělávání, které následují po úspěšném vykonání certifikační zkoušky.
Poslední legislativní norma, již citovaný Zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, jde ještě dále a o následném vzdělávání hovoří naprosto konkrétně:
§ 59
REKLAMA
Následné vzdělávání
(1) Rozsah následného vzdělávání činí alespoň 15 hodin v každém kalendářním roce. Následné vzdělávání je zaměřeno na prohlubování odborných znalostí a dovedností podle skupiny odbornosti osoby uvedené v § 55.
(2) Prvním kalendářním rokem, kdy osoba uvedená v § 55 musí absolvovat následné vzdělávání, je kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém tato osoba úspěšně vykonala odbornou zkoušku, v případě odbornosti pro distribuci zajištění kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém tato osoba prokázala získání odborných znalostí a dovedností pro distribuci zajištění podle § 56 odst. 4. Jestliže tak nemohla učinit ze závažného důvodu, musí tato osoba absolvovat následné vzdělávání bez zbytečného odkladu poté, co tato překážka odpadla.
§ 60
REKLAMA
Oprávnění provádět odborné zkoušky a pořádat programy následného vzdělávání
Provádět odborné zkoušky a pořádat programy následného vzdělávání pro distribuci pojištění může pouze akreditovaná osoba.
Pokud bych chtěl všechny tři výše citované normy shrnout do jedné myšlenky, pak mi z toho vyplývá, že autor návrhu zákona, tj. Ministerstvo financí ČR, požaduje, aby si osoby působící na trhu „trvale“ udržovaly své odborné znalosti.
Autor je vedoucí obchodního oddělení VECTOR Certifikace.