Finanční produkty na 30 let? Ano, ale…
Život je nepředvídatelný. Kdo z nás má představu, co bude za 5 let? Natož za 30 let? „Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě, pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezi tím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále, a tak dále na deset let dopředu,“ říká Hájek ve filmu Jak básníkům chutná život.
Nalinkovat si celý život jednoduše nelze. Přesto je třeba s celým životem plánovat. Řada lidí se potácí od výplaty k výplatě a těší se na nejbližší dovolenou, dál nevidí. I takto se dá žít, a pro někoho je to i pohodlné. Nelze tak ale dosáhnout životních cílů – ostatně, při takovém životě pro cíle moc místa není, tedy pokud životním cílem není sezení u televize s lahví piva. A s životním plánem se pojí i dlouhodobé finanční produkty.
Na dlouhý časový horizont má smysl uzavírat několik typů finančních produktů: životní pojištění, hypotéku, penzijní produkty a investice. Uzavření smlouvy na dlouhý horizont ovšem neznamená, že člověk musí celý život strávit s neměnným finančním produktem.
Hypotéka
U hypotečního úvěru je důvod uzavření smlouvy na dlouhou dobu (nejčastěji 20 či 30 let) zjevný. Při půjčce v řádu milionů není reálné pro většinu domácností uplatit z rodinného rozpočtu splátku při kratším horizontu. Při současné úrokové sazbě 1,8 % dle Fincentrum Hypoindexu činí splátka hypotéky na 30 let 3 610 Kč za každý vypůjčený milion korun. Při splatnosti 5 let 17 452 Kč.
Přestože je hypotéka uzavírána zpravidla na 20 až 30 let, neznamená to, že člověk zůstane celou dobu klientem jedné finanční instituce. Pokud mu na konci fixace úrokové sazby nenabídne přijatelný úrok (a další podmínky), může odejít ke konkurenci. U úvěrů uzavřených od 1. 12. 2016 může ke konkurenci odejít (za mírný poplatek do 1 % ze splácené jistiny) kdykoli.
Pro finanční zprostředkovatele je z pohledu provizí výhodné, když klient změní banku. Banky se dosud nenaučily motivovat sjednatele hypoték za to, že klienta při změně fixace udrží. Na druhou stranu těžko přesvědčí hypoteční specialista svého klienta, aby změnil banku a prošel celým procesem přepisu v katastru nemovitostí, aniž by to pro něj nebylo výhodné.
REKLAMA
Penzijní produkty
Státem podporované doplňkové penzijní spoření má smysl uzavírat v raném produktivním věku. Uzavře-li ho člověk ve 20 letech, jeho horizont bude dosahovat nejméně 40 let. Produkt by tak mladý člověk měl mít uzavřený dvakrát delší dobu, než jakou dosud prožil. To je pro většinu lidí naprosto nepředstavitelný horizont. Navíc stát se může cokoli a čtyři desetiletí ani nepřežije každý.
Důvod, proč produkt uzavřít, tkví v riziku, že klient přežije. V takovém případě se mu naspořené peníze budou hodit, jakmile klesne jeho příjem odchodem do penze. Navíc podpora doplňkového penzijního spoření a regulované poplatky činí zejména z dynamických účastnických fondů jednu z nejlevnějších (a tím i z nejlepších) investic. Připočítá-li se státní příspěvek, není co řešit a mít tento produkt uzavřený jako součást spoření na stáří je optimální řešení. Čím dřív člověk začne spořit (investovat), tím větší efekt mají výnosy z výnosů a navíc si i konzervativní klient může zvolit dynamickou strategii.
Ani s penzijním produktem člověk nemusí setrvávat celou dobu u jedné společnosti. Pokud mu nevyhovuje, může ji každých 5 let zdarma (častěji za drobný poplatek 800 Kč) vyměnit za jinou. Pro finančního zprostředkovatele aktivně oslovovat klienty se změnou penzijní společnosti nemá vzhledem k relativně malým provizím smysl.
Investice
Nejčastější způsob investování pro drobnou klientelu probíhá prostřednictvím podílových fondů. Investice jsou (měly by být) součástí dlouhodobého finančního plánu. Bez něj není možné prostředky investovat efektivně. Je nezbytné si uvědomit, kolik peněz a kdy bude člověk potřebovat, na co investuje a jaké riziko je ochoten a schopen přijmout.
Dlouhodobé investice v řádu desetiletí mají nejčastěji dvojí motivaci: spoření na stáří (vedle státem podporovaného doplňkového penzijního spoření) či na „finanční nezávislost“ a spoření pro děti (na studie, „do života“). V obou případech má smysl uzavřít smlouvy o investičních produktech na celou předpokládanou dobu investice. To ovšem neznamená, že je vhodné (vždy) předplácet vstupní poplatek na celou dobu.
REKLAMA
V průběhu desetiletí se může stát, že životní okolnosti přivedou klienta k potřebě vybrat část prostředků dříve či nemožnosti pokračovat ve spoření. Předplacený poplatek by v takových případech přišel vniveč. Stejně tak při výměně poskytovatele investice (investiční společnosti) může být vyžadován nový vstupní poplatek, přestože byl již jednou zaplacen. Na druhou stranu seriózní finanční poradci nabízejí významné slevy na poplatku, je-li předplacen. Může se tak v některých případech předplacení vyplatit i navzdory uvedeným rizikům.
Rostou obavy, že se pro neseriózní finanční zprostředkovatele stanou předplacené poplatky u investic „novým IŽP“, kdy finanční zprostředkovatel bude „stěhovat“ klientovy peníze po několika letech od jedné investiční společnosti ke druhé a inkasovat vždy nový předplacený poplatek na 30 či 40 let. Činí-li tak, je vhodné podat stížnost na ČNB za porušení zákona o podnikání na kapitálovém trhu, kde je výslovně uvedeno:
„Investiční zprostředkovatel je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí. Vynaložení odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.“ A dále: „Vázaný zástupce je povinen vykonávat činnost, k níž je zavázán, s vynaložením odborné péče.“
Životní pojištění
V rámci životního pojištění má smysl krýt především riziko invalidity a riziko smrti. Ostatní připojištění (vážné choroby, úrazové pojištění, denní odškodné apod.) jsou pouze jahody na dortu. Investice či spoření se prostřednictvím životního pojištění v současných podmínkách nevyplatí[1].
Smlouva životního pojištění na krytí rizik musí být uzavřena na celou dobu, na kterou mají být rizika kryta – tedy nejčastěji do důchodového věku. Podle finančního plánu může být s konstantní či klesající pojistnou částkou (ostatně i konstantní pojistná částka, pokud není indexovaná, klesá reálně vzhledem k inflaci). Uzavření na celou dobu (20 až 40 let) je nezbytné z jednoho jediného důvodu: Změní-li se zdravotní stav pojištěného, nemusí být již pojistitelný (žádná pojišťovna ho do pojištění nepřijme). Má-li ale platnou smlouvu a řádně platí pojistné, pojišťovna ji vypovědět nemůže.
REKLAMA
Může mít smysl ale uzavření nové smlouvy a zrušení stávající. Konkurenční tlak nutil pojišťovny vyvíjet pro klienty výhodnější produkty a prodlužující se délka dožití snižovala pojistné a rušila výluky jak u rizika smrti, tak u rizika invalidity. Klient tak mohl získat po několika letech lepší krytí za menší pojistné. Navíc se mohla změnit životní situace klienta (např. získal méně rizikové zaměstnání), což opět vyvolává potřebu obměnit pojistnou smlouvu.
Změna pojistné smlouvy klienta je výhodná i pro pojišťovacího zprostředkovatele. Za životní pojištění se vyplácí nejvyšší provize ze všech (nepodvodných) finančních produktů. Pokud ale není primárním cílem životního pojištění „investice“, ale krytí rizik, není to pro klienta problém.
Závěrem
Uzavřít dlouhodobé produkty na dlouhou dobu má v mnohých případech smysl. Neznamená to ale, že se klient zaváže u dané instituce s daným produktem zůstat celou dobu. Všechny dlouhodobé smlouvy jsou vypověditelné a změnitelné. Jejich uzavření na dlouhou dobu dává klientovi jistotu (zejména u životního pojištění), ale zůstává mu volnost změny.
Důležité je ale hledět na náklady změny. Je-li pojistné nižší za stejných či lepších podmínek, u smlouvy kryjící rizika není třeba váhat. U investic s předplaceným poplatkem je dobré si pohlídat, že poplatek nebude znovu placen. Doplňkové penzijní spoření zpravidla není vhodné měnit častěji než jednou za pět let. A u hypotéky má změna smyl, pokud jsou podmínky u nové banky příznivější navzdory administrativní zátěži s přechodem.
[1] Jeden z mých studentů na VŠE pracující pro jednu pojišťovnu mi ukázal, jak lze efektivně IŽP využít pro získání části příjmu od zaměstnavatele bez sociálního a zdravotního pojištění v rámci zaměstnaneckých výhod. Daň se zaplatí v případě (očekávaného) předčasného zrušení smlouvy. V tomto případě ovšem tuto daňovou optimalizaci dle mého názoru nelze považovat za investici.
