Zkušený prodejce je na averzi klientů vůči riziku samozřejmě připraven. Aby ne, vždyť je to v podstatě jediná "námitka" při uzavírání obchodu. Kdo by nechtěl více peněz, že? Někdo se spokojí s pouhým zopakováním, že při dlouhodobém investování (nad 5 let) do akcií je nepravděpodobný záporný výsledek. Zvídavějšímu klientovi se ukáží historické tabulky s průměrným ročním zhodnocením na 10 či 15leté periodě.
Čísla či grafy jsou poměrně vypovídající sami o sobě a potvrzují "reálná očekávání" zhodnocení ve výši 7 – 10 % p. a. Vše vypadá, že rozhodnutí investovat je správné. Nechci se příliš pouštět do podrobností onoho rozhodování a prodejní argumentace, prostor bych rád věnoval zamyšlení se nad samou podstatou věci.
Finanční trh – místo (nejen) pro zbohatnutí…
Finanční trh, je symbolem kapitalistické doby. Něco jako živý organismus, který se za desítky let své existence rozrostl v celosvětový fenomén. Za tu dobu prošel vývojem a už dávno neplatí, že je to jen místo, kde se kupují a prodávají akcie pro dlouhodobé držení.
Lidé přišli na to, že se dá vydělávat i obchodováním, dokonce, že na tom lze zbohatnout. Objevili se obchodníci, floor trading, větší či menší makléřské domy. Takřka z ničeho začal vznikat dnešní burzovní průmysl a lukrativní business.
Ti, kteří vydělali jmění, se stali příkladem pro ostatní, jež je chtěli napodobit. Mnoho z nich však poznalo, že to není tak jednoduché a opustilo burzovní arénu s prázdnými účty. V roce 1929 započala hospodářská krize a index DJIA spadl z úrovně 300 bodů na 40 bodů… psal se rok 1932. Trvalo víc jak 20 let než se v roce 1954 index vrátil nad 300bodovou úroveň. Může se to opakovat?
Co hýbe burzou?
Podívejme se na podstatu pohybů na burze. Co je důvodem růstu či poklesu cen? Nabídka a poptávka, jak říkají ve škole? Ano, ale také by bylo dobré vědět, co za ní stojí, jak se tvoří.
 |
Na trhu obchodují banky, penzijní fondy, investiční společnosti, hedgeové fondy, soukromí obchodníci (tj. ti, kteří vědí, o čem to celé je) a samozřejmě široká, méně informovaná veřejnost. Všichni disponují určitým kapitálem pro burzovní obchody.
To, že ceny na trzích se nacházejí v určitých fázích (akumulace, uptrend, distribuce, downtrend), ví téměř každý, kdo se o to zajímá. Co však stojí za těmito pohyby? Jak člověk, který investuje do otevřených podílových fondů (přímo či přes IŽP) může zhodnotit peníze?
Vzhledem ke strategiím fondů, zejména těch pro IŽP, tomu může být tehdy, jdou-li trhy nahoru. Tzn. že rostou všeobecně ceny akcií. Aby k tomu docházelo, musí existovat nový, volný kapitál, který obchodující subjekty pravidelně umisťují na trhu, tedy tvoří poptávku. Odkud se bere, důvody proč sem přichází a co ovlivňuje jeho výši, zatím ponechme stranou. Důležité je, aby přitékající kapitál na trhy plně kompenzoval případné odchozí peníze, nebo-li bylo dosaženo pozitivního toku peněz směrem na burzy.
Jak se zachovají trhy, když se obchodníci rozhodnou realizovat zisky? Většinou je z toho korekce růstového trendu. Pro příklad netřeba chodit daleko, stačí sledovat dění na pražské burze. Důležitým faktorem stojícím v pozadí je nálada na trhu (emoce). Co na tom, že ceny jsou na svých historických maximech, stále se kupuje (pokud je tedy kapitál). Je na to takové rčení, které mi přijde výstižné: "Nevadí že jsi blázen, pokud najdeš ještě většího."
Rozdíl mezi velkými hráči a davem je mimo jiné i v tom, že velcí správci peněz nedokáží rychle přeskupovat svá portfolia, aniž by s sebou strhli trh, nehledě na to, že volný kapitál pak musí stejně umístit jinam. Zatímco velcí berou v potaz fundamentální zprávy, makrodata a uvažují v delším časovém rámci, jelikož jim to umožňují finanční i personální možnosti, jedinec se mnohdy přidá k davu bez hlubší znalosti toho, proč se tak dav chová.
Samozřejmě může jedinec sledovat určité množství údajů, doporučení analytiků apod. Zde jen poznámku k doporučením. Enron a Worldcom byly na jasném downtrendu, doporučení znělo buy. Jak to celé skončilo, je známo.
Emoce hýbou trhem
Vrátím-li se k emocím – každý, kdo jde na trh, jde s myšlenkou zisku. Představuje si, jak rychle zbohatne. Ví, že může i prodělat, ale chamtivost je silnější než reálné uvažování. Je to věc mentality člověka a pokud ji nemá zvládnutou, dřív či později končí mezi těmi cca 80 %, kteří na trzích ztrácí.
Jako jedinec je velmi emočně náchylný. Jeho chamtivost mu velí přikupovat do pozic či nerealizovat případné zisky. Při korekci přihlíží, jak se mu ztenčuje zisk až zcela zmizí, je přesvědčen, že teď se to už musí otočit a že trh půjde zase nahoru. Z původně ziskové pozice se stane ztráta a emočně je složité připustit si omyl. Čeká, až se to vrátí zpět. Pokud by to byla opravdu korekce, pravděpodobně se dočká. Pokud už jde o downtrend, opustí trh s velkou ztrátou.
Trh půjde zpět nahoru, pokud kapitál udrží pozitivní tok. Jinak řečeno, velké peníze přebijí zbytek. Pokud tomu tak nebude, mezi větší a větší počet drobných investorů se bude šířit strach ze ztrát a objem odcházejících peněz se začne nabalovat. Strach je mnohem silnější emoce než chamtivost, a proto trhy přibližně třikrát rychleji padají než rostou.
Ovládne-li strach dav, začnou výprodeje, které aktivují stop lossy např. u automatických systémů. Obchodníci začnou otevírat short pozice a zatímco dav bude ztrácet, oni budou vydělávat. Na trhu se projeví dominový efekt tak, jak začne prorůstat strach davem.
Přisadit si mohou hedgeové fondy a investiční skupiny a downtrend je odstartovaný. V určitém objemu již velcí hráči zkrátka nedokáží bránit pozice. Jak bylo uvedeno výše, velké peníze se přeskupují pomalu, aniž by s sebou vzaly trh. Jak asi budou vypadat potom portfolia držená v dlouhodobých nelikvidních produktech?
Určitě lze namítnout, že trhy se za nějaký čas vzpamatují. Ano, pravděpodobně ano, akorát nikdo neví, za jak dlouho. Podmínkou je však volný kapitál, který se musí vrátit na akciové trhy. Zamyšlení se nad tím, odkud se bere, jak je zajištěn, co ovlivňuje jeho objem a možným problémům v budoucnu se budu věnovat v druhé části tohoto příspěvku.
