Vraťme se ke kapitálu, který je pro burzu nutný jako voda pro mlýn. Kde se tedy bere? Samozřejmě od lidí. Zpočátku to byli ti, kdo chtěli podstoupit riziko za cenu rychlého zbohatnutí. Každý takový úspěch byl na veřejnosti patřičně "prodán", a proto přicházeli další a další.
V roce 1954, když se DJIA vrátil zpět nad hodnotu 300 bodů, byla zlomena určitá 20letá psychologická bariéra. DJIA přidal úctyhodných 44 %. Tento fakt sám o sobě stačil jako další marketingová podpora pro veřejnost.
V následujících letech bylo postupně zavedeno v USA několik zákonů pro podporu trhu. Roku 1972 však byl americkým IRS (Internal Revenue Service) upraven např. předpis zdaňování příspěvků do programů spojených s finančním zabezpečením lidí v budoucnu. Důsledkem toho vznikla určitá nejistota mezi lidmi (davem). Dne 27. června 1974 zákonem ERISA došlo k dočasnému zmrazení daňových výhod spjatých s těmito programy. Omezení bylo posléze prodlouženo do konce roku 1979.
Analogie s trhem? DJIA odepsal -16,82 % (1973), -27,57 % (1974) a do konce roku 1979 vlivem zákonných turbulencí, které přímo ovlivňovaly tok peněz na burzu, zakončil index celá 70. léta ziskem +4,1 %, tedy +0,4 % p. a. Na přelomu 70. a 80. let byl spuštěn důchodový program 401(k), několikrát modifikovaný v pozdějších letech (1984, 1986, 2001).
Tím, že peníze určené na důchod byly investovány prostřednictvím burzy, byl zajištěn přísun kapitálu a mlýn mohl i dále pracovat. Pokud se podíváme na růst DJIA v 80. letech, zjistíme, že se jeho hodnota více jak ztrojnásobila, z 838 bodů na 2 753 bodů. I přesto, že do této dekády spadá pověstný rok 1987. Vyjádřeno v procentech, přidal +226 %, což činí +12,53 % p. a.
REKLAMA
Po roce 1990 se začal postupně šířit a využívat internet. Brokeři našli jeho uplatnění a pomalu tak začala vznikat doba elektronického obchodování. Na trh se nyní mohl dostat prakticky každý, kdo chtěl. S počítači a elektronickým vypořádáním obchodů byla smazána výhoda domácích oproti světu a začal se šířit daytrading mezi veřejností. Příkazy jsou plněny online za stejné ceny, které vidí Američan, Evropan či Japonec. Opominu-li slipage, ale ta je případně stejná pro všechny.
Důsledek? Více subjektů na trhu, více kapitálu. DJIA v 90. letech narostl z 2 753 bodů na 11 497 bodů, více jak čtyřnásobek. Tedy +316 %, ročně +15,32 %.
Důvody enormního nárůstu indexu DJIA v 90. letech leží však i mimo americký kontinent. Na počátku devadesátých let proběhla transformace komunistického režimu ve střední a východní Evropě a po té, co se provedly nejnutnější legislativní změny vyplývající z politického přeskupení regionu, začala diskuse nad demografickým vývojem populace v této části Evropy. Vlády jednotlivých zemích začaly postupně přiznávat, že hrozí finanční kolaps státního penzijního systému. Byly zavedeny programy podobné těm v západní Evropě – penzijní připojištění (v ČR od roku 1994), různé spořící produkty, podílové fondy, životní pojištění atd.
Průměrný roční růst 15 % na dekádě je na akciové trhy přeci jen příliš, proto následující korekce od roku 2000 byla přirozeným vývojem burzy. Peníze se přelily do komodit či dluhopisů a trh si vybral oddechový čas. Důvěru veřejnosti navíc ohrozilo 11. září 2001. Jelikož veřejnost potřebuje nějaký čas na zotavenou, na vstřebání ztrát a získání opětovné důvěry v to, že trhy porostou, v letech 2000 až 2002 index kumulativně ztratil 27,5 %. Tak, jak se začal postupně vracet na své původní hodnoty, vracela se i veřejnost. Trh se nadechnul před růstem a byl připraven na nová maxima, kterých dosáhl v posledních dnech.
REKLAMA
Podíváme-li se na současné dění v našich podmínkách, dochází k tomu, že programy typu KŽP jsou nahrazovány progresivnějším IŽP. Jelikož jsou tyto produkty určeny spíše mladším lidem (resp. prodávány z provizních důvodů), tedy z jejich pohledu mají dlouhodobější charakter, jsou peníze směrovány převážně na akciové trhy v rámci strategie Buy&Hold. Z veřejnosti, která měla obavy z investování na burzách, se stávají mnohdy nevědomky nepřímí investoři účastnící se této hry. Vzhledem k tomu, že lidé dnes cítí silný důvod si vytvořit onen penzijní polštář, mají trhy takřka s jistotou na několik dalších let zajištěn přísun kapitálu.
Tolik tedy stručný pohled na historii amerického akciového trhu prostřednictvím indexu DJIA. Snažím se ukázat na některé, na první pohled neviditelné souvislosti v historickém vývoji trhu spjatými s legislativními úpravami či politickými změnami, které ovlivnily tok peněz na trhy. Predikce budoucí výkonnosti trhu vychází z historie, která se zčásti opakuje. Nicméně nová doba přináší nové finanční problémy, které budou muset jednotlivci či státy řešit v blízké době a které se bezprostředně dotknou finančních trhů. O tom příště.
