V minulém díle jsem poukázal na některé jevy, které v minulosti ovlivnily tok peněz na trhy a jejich následný vývoj. Také jsem zmínil, že historie se z části opakuje. Je tedy možné se z ní poučit?
Peníze, které jsou investovány na burze skrze různé investiční společnosti v podstatě primárně pochází od lidí. To je důležité si uvědomit. Pokud by mělo dojít k omezenému přísunu kapitálu, bude nutné hledat onen důvod právě v těchto sférách.
Krom těžko předvídatelných událostí v budoucnu tu je jedna reálná skutečnost: Demografický vývoj populace. V celé Evropě, Japonsku a USA je negativní. S prodlužující se délkou průměrného věku žití člověka roste poměr penzistů vůči pracujícím. Tedy stále více a více lidí bude odkázáno na své soukromé zabezpečení, které si během svého života vytvořili.
Jelikož je celosvětový trend prostředky na penzi akumulovat a zhodnocovat prostřednictvím akciových trhů, vidím zde v budoucnu jeden velký problém s hotovostními toky. Berme na zřetel jeden podstatný fakt, že drtivá většina lidí zatím jen dotuje trh svými penězi. Takřka nikdo tyto prostředky systematicky nečerpá!
Co asi udělá drtivá většina lidí v před penzijním věku se svými investicemi? Část pravděpodobně vyzvedne, část převede do méně rizikových a volatilních aktiv. V počátku nic dramatického, trhy by se s tím měly vyrovnat.
REKLAMA
V dalších letech bude znatelněji sílit tlak na odchozí kapitál, tak jak bude početnější generace penzistů čerpat své penzijní programy. Pokud zde nevzniknout nějaké právní regule omezující výběr peněz nebo pokud tento objem kapitálu nedokáže mladší generace "uspořit", bude se jednat již skutečně o kapitál nadobro stažený z burzy. Tento okamžik by mohl být pomyslným převážením jazýčku vah a jeho odchod by nepochybně způsobil pokles trhu.
Analogii lze vidět, když investoři realizují zisky na trzích. S tím rozdílem, že investoři se časem na trh vracejí, od penzistů to lze očekávat stěží. V takové situaci by racionální chování davu podlehlo emocím a dominový efekt by poslal trhy příkře dolů a tím i portfolia jednotlivých lidí, kteří nezareagovali včas.
Netvrdím, že tento scénář bude v budoucnu naplněn, ovšem racionální důvody jej nabízí. Někdo může namítnout, že něčemu takovému by jistě vlády či finanční instituce zkusily zabránit. Ano, i to je možné. Již se to stalo. Např. americkou burzu roku 1987 tahalo z bláta neoficielní finanční uskupení, tzv. "Plunge Protection Team", finanční uskupení založené jako záchranná brzda proti nekontrolovatelnému pádu finančních trhů.
V nedávné době jsme pak mohli sledovat už zcela oficielní intervence centrálních bank klíčových ekonomik s cílem utlumit nervozitu, která se vznášela nad trhy. Nicméně, pokud bych uvažoval tímto směrem a spoléhal na spásný zásah shůry, vracím se zpět do nedávného systému, kde vše zaštiťoval stát, a odmítám realitu stejně jako zodpovědnost za svá rozhodnutí.
REKLAMA
Faktem, který by mohl výše zmíněné zvrátit, je skutečnost, že celkový počet lidí na zemi roste, tedy by mohl existovat lidský potenciál investorů, který by vytvořil potřebný kapitál ke krytí odcházejících penzistů z trhu. Ano, s tím lze obecně souhlasit, ovšem je tu jedno ale.
Ve kterých částech světa je vysoká porodnost? Na jaké úrovni tam lidé žijí? Podle statistik, 10 % populace vlastní 90 % světového bohatství. Co tím myslím? Bohatství je rozloženo nerovnoměrně. Nebo jinak, ano populace roste, Čína, Indie mají víc jak 1 mld. obyvatel a největší porodnost je v rozvojových zemích s velmi nízkou životní úrovní. Jakým kapitálem pro trhy však zde mohou lidé disponovat?
Nabízí se myšlenka, že odcházejícím penzistům z Ameriky, Evropy, Japonska by tak penze de facto zajišťoval kapitál z třetích zemí. Bude jeho objem stačit na sanaci peněz odcházejících penzistů z dnes rozvinutých ekonomik? Nevzniká tak neoficiální světový penzijní systém?
Čína se svým obrovským pracovním potenciálem za několik let pravděpodobně přeskočí ekonomiku USA a stane se jedničkou. Opomenu-li, za jakých podmínek a za jakou cenu se tomu tak stane, bude i ona jednou muset řešit stejný problém. Ten bude umocněn tím, že zatímco dříve bylo běžné, že rodina měla čtyři děti, tak teď může mít jedno. Tedy čtyři pracující na dva penzisty, za dvě generace se to může otočit jeden pracující na šest penzistů.
REKLAMA
S přihlédnutím na čínskou tradici rodiny, může zodpovědnost za starší rodiče zůstat na dětech. Možná se s tím vypořádají podobně jako v Singapuru, kde byla již nyní zavedena finanční odpovědnost dětí za své rodiče. Těžko si pak umím představit, že by se odsud mohl brát kapitál nutný pro udržení nebo dokonce růst trhů.
Nechci předjímat co bude, to nikdo neví, jen nabízím určité zamyšlení nad souvislostmi spjatými s finančními trhy. Doba se mění, trhy se mění a ukazovat historické údaje výkonnosti trhů klientovi je dobrá pomůcka pro prodej. Jen jestli jej to však nesvádí z cesty vlastní zodpovědnosti, kterou de facto přenechává trhu, aniž by znal blíže souvislosti.
Realita se může odklonit od očekávaného vývoje. A pokud by se tak stalo, měl by mít klient rychlou možnost převést peníze do bezpečí bez větší finanční újmy – ať už způsobené poplatky, daněmi, zákonnými normami nebo čímkoliv jiným. Zároveň by měl mít připravenu alternativu pro další období.
Finanční trh je jedna velká hra, které se účastní milióny lidí. Velcí hráči, malí hráči, chytří, nevzdělaní, naivní, chamtiví, a tak bych mohl pokračovat. Všichni s cílem vydělat. Prostý selský rozum říká, že to není možné. Někdo musí nakoupit za nejvyšší ceny…
Určitě jsou kapitálové trhy jednou z možných variant, kde zhodnotit peníze. Ale nejprve by stálo za to se s trhy a jejich podstatou alespoň seznámit. Nepřipadá mi příliš rozumné koupit ojetý vůz bez bližšího ohledání a jen na základě tvrzení prodejce, že jej vždy dovezl bez poruchy do cíle. To byla historie, mne však musí zajímat dnešek a zítřek.
