O významu globálních akcií se začalo pochybovat po poslední korekci, která přivodila ztráty většině trhů na všech kontinentech. Padala Evropa, USA, Japonsko i Pacifik. Najednou, jako kdyby přestala mít regionální diverzifikace smysl. Jenže není to tak. Globální investování má přinejmenším stejný význam jako dřív. Jen se na zapomnělo, jaký.
Pád všech regionů najednou není fenoménem poslední doby a není ani důsledkem globalizace. Akciové trhy napříč všemi regiony velmi často synchronně padaly, když trpěly největšími poklesy, a to v různých politických a ekonomických dobách, dávno před globalizací. Jakmile některý z největších trhů, USA nebo Japonsko, klesal výrazně víc, strhl s sebou často i ostatní regiony.
Výjimkou je například Druhá světová válka, kdy se směry akcií rozcházely a vyvíjely podle toho, jaké šance na vítězství se přisuzovaly jednotlivým stranám. Na začátku německé invaze rostly akcie okupovaných států a klesaly akcie spojenců a neutrálních států. S rostoucí územní převahou a vyhranými bitvami spojeneckých armád se trend začal obracet.
Z vývoje měsíčních hodnot MSCI akciových indexů v Evropě, USA, Japonsku a Pacifiku (bez Japonska) od roku 1973 vyplývá:
1) Čím vyšší byl pokles některého z regionů, tím vyšší byla pravděpodobnost poklesu všech ostatních. Četnost společného poklesu přitom výrazně vzrostla, pokud celý region Evropy nebo USA ztratil za měsíc více než 4 %, případně, pokud Japonsko nebo Pacifik klesly o více než 7 %.
REKLAMA
2) Při dvouciferné ztrátě USA nebo Evropy neexistoval měsíc, v němž by alespoň jeden z dalších regionů rostl. Naopak při dvouciferné ztrátě Pacifiku a Japonska existovala nemalá pravděpodobnost, že alespoň jeden z ostatních regionů půjde nahorů.
3) Při menších poklesech, které nepřesahovaly 3 %, padaly všechny regiony jen velmi vzácně, a to častěji při poklesu USA nebo Japonska, než Pacifiku a Evropy. Nakonec ani letošní únor nebyl v rozporu s touto statistikou. USA a Evropa ztratily přibližně 2 %, zatímco Pacifik a Japonsko vzrostly.
Kromě těchto čísel je ale důležité si připomenout další vlastnosti globálních trhů:
1) Váhy jednotlivých regionů se přibližují. Ještě v roce 1995 ukrajovaly USA z celkového koláče 41 %, Japonsko 23 % a málo rozvinuté trhy jen 5 %. Současné podíly jsou ve stejném pořadí 34 %, 10 % a 15 %.
REKLAMA
Největší trhy měly v minulosti větší převahu a mohly proto ovlivňovat vývoj globálních investic víc než dnes. V době, kdy se japonské akcie pohybovaly na úrovni svého historického maxima, byla korelace globálních akcií s japonskými dokonce vyšší než s americkými. Zásluhou Japonska tehdy svět rostl rychleji než USA, ale pak svůj náskok zase rychle ztratil.
2) Závislost globálních akcií na jednotlivých regionech roste mírně. Růst korelace mezi jednotlivými regiony je i v dlouhodobém měřítku evidentní a kritikové jej často předkládají jako argument, že regionální diverzifikace ztrácí smysl. Od 70. let nejvíce narostla korelace mezi USA a Evropou. Nejméně se zase zvýšil koeficient korelace s Japonskem. Také závislost globálních akcií na jednotlivých regionech vzrostla, ale již ne tolik jako mezi jednotlivými regiony navzájem. Světové akcie jsou již dlouhou dobu, a to celkem stabilně, hodně závislé na amerických.
Dnes se koeficient korelace pohybuje na svých maximech (asi 0,96) a není proto moc velký prostor k jeho dalšímu zvyšování. Od 90. let klesá korelace s Japonskem, které si mezi státy stále drží druhý největší podíl na světové tržní kapitalizaci. Růst závislosti globálních akcií na jednotlivých regionech proto není tak zjevný, jak by se z dílčích korelací mohlo zdát.
3) Volatilita globálních akcií je nejnižší. Není pravidlem, aby vždy byla. V první polovině 90. let byla nižší volatilita amerických akcií a v první polovině 80. let zase volatilita japonských. Kritikové ale mohou namítat, že rozdíly ve volatilitách těchto regionů jsou dnes historicky nejnižší a nemá proto smysl zdůrazňovat nízkou volatilitu globálních akcií jako jejich hlavní výhodu.
4) Globální akcie dosahují vyššího poměru výkonnosti k riziku. Žádný z regionů a ani globální akcie neudrží trvale nejvyšší poměr výkonnosti k riziku. Na špici se vystřídalo Japonsko, Evropa, USA a v poslední době i Pacifik. Na rozdíl od nich, ale globální akcie neměly nikdy tento poměr nejnižší. Navíc, pokud vyčíslíme volatilitu a průměrnou výkonnost za období od roku 1973, dosahují globální akcie nejlepšího poměru.
5) Velikost maximálního propadu je u globálních akcií nižší. Od roku 1973 vykázaly globální akcie maximální měsíční pokles 17 %, USA 21%, Japonsko 20 %, Evropa 24 % a Pacifik 44%, všechny regiony s výjimkou Japonska po Černém pondělí v roce 1987. Největší propad globálních akcií, měřený jako největší rozdíl mezi maximem a minimem, byl srovnatelný s USA a Evropou a dosahoval přibližně 50 %.
Kritikové mohou namítat, že se globální trh sice rozmělňuje, ale ve prospěch trhů, s nimiž se korelace v poslední době zvýšila. Korelace s rozvíjejícími trhy skutečně narostla téměř až na úroveň regionů s největší tržní kapitalizací. Snižování poměru výkonnosti k riziku ale nelze u globálních akcií prokázat. Důvody, kvůli kterým zůstávají globální akcie vhodným způsobem investování, přetrvávají.
