Ačkoli spousta laiků i odborníků může vidět paralelu mezi různými krizemi a současným neklidem na trzích, jedná se spíše o dílčí podobnost. V současném chování akciových trhů je více rozdílů než společných znaků s předchozími krizemi.
Greenspan není sám, kdo hledá paralelu v minulosti. K roku 1987 přirovnával současnou situaci i ekonom Roland Leuschel. Krach předpovídá finanční analytik Marc Faber nebo numerolog David McMinn. A pravděpodobně mnoho dalších. Oproti roku 1987 existují stále velké rozdíly v makroekonomickém vývoji, monetární politice a nakonec i ve vlastnostech a chování kapitálových trhů. Americká ekonomika se nepřehřívá, FED nezvyšuje úrokové sazby a akciové trhy nejsou přeceněné. Podobnost tak existuje spíše v chování investorů, v jejich panickém předjímání, než ve vývoji ekonomik a akciových trhů.
Rychlost a hloubku současného propadu nelze s žádnou velkou akciovou krizí srovnávat. Index S&P 500 byl za tři měsíce od vrcholu v roce 1987 o 30 procent níže a v roce 1998 o 8 procent. Při letošní letní korekci ztratil za stejnou dobu asi 4 procenta (měsíční data). Akciové trhy klesly, ale rozhodně ne tolik, aby měly z pohledu samotného poklesu vyvolávat asociace přímo s rokem 1987 nebo 1998.
 |
Rychlost a hloubka současného poklesu zároveň neodpovídá ani žádné z minulých korekcí od roku 2003. Zde naopak současný pokles všechny korekce svou hloubkou přesahuje. To samo ještě neznamená, že jsme svědky něčeho jiného než jen růstu volatility na pokračujícím býčím trhu.
Proč by měla volatilita růst a proč nemůže zůstat nízká? Již několik let se držela volatilita většiny finančních aktiv, nejen akcií, hluboko pod svým dlouhodobým průměrem a na některých trzích blízko historických minim. K poklesu rizik přispívala jak dlouhodobě klesající volatilita ekonomického růstu a volatilita inflace, tak nižší nejistota ohledně firemních zisků, pokles spekulativního kapitálu ve firemních rozvahách a zdravější hospodaření firem. Dalším stimulem ke snížení volatility byl růst majetku pod správou velkých institucionálních investorů, růst likvidity na trzích a větší využívání finančních derivátů, zejména opcí, k zajištění rizik.
 |
Některé z těchto předpokladů nízké volatility přestaly v současné době platit. Zvýšila se volatilita inflace a ekonomického růstu i nejistota ohledně dopadu hypoteční krize na firemní zisky. Řada strukturálních důvodů, kvůli kterým volatilita klesala, ale platí pořád. Volatilita se zvýšila a poroste, ale pravděpodobně ne až k úrovním z 80. a 90. let.
Nízká volatilita pro akciový trh znamenala, že rostl s mnohem menšími výkyvy, než býčí trhy v minulosti. Průměrná roční volatilita indexu S&P500 počítaná z měsíčních dat je výrazně nižší, než jaká byla při jeho růstu v letech 1990 až 1998, 1982 až 1987 nebo 1974 až 1980. Současný pokles tuto volatilitu zvýšil, i když její odstup od minulých trhů zůstává nadále značný.
Od března 2003 do května 2007 byla průměrná roční volatilita indexu S&P500 jen 7,5%, ale do konce srpna stoupla na 8,3%. Na předchozích výše zmíněných býčích trzích dosahovala po zaokrouhlení hodnot 16%, 14%, 11% v pořadí od nestaršího k nejmladšímu. Všimněte si, že i tady je vidět, jak s každým dalším býčím trhem klesala jeho volatilita! Pokud se trend dlouhodobého poklesu volatility nezmění, nemusí se volatilita výrazně zvýšit a vystoupat až k úrovním minulých býčích trhů.
 |
Zdroj dat: Morningstar Workstation
Návrat volatility k dlouhodobému trendu se ale pravděpodobně neobejde bez větších korekcí, které se mohou podobat více těm z 80. a 90. let, a méně výkyvům, na které jsme si v posledních letech zvykli. Jak ukazují oba grafy, současný pokles se v hloubce příliš neliší od výkyvů z 90. let, i když proti posledním rokům vychází podstatně hůře.
Výše vyjmenované býčí trhy byly v průměru nejen volatilnější, ale i výkonnější, delší a všechny výrazně zrychlily svůj růst, než skončily prudkým poklesem. Současnému akciovému trhu chybí vyšší volatilita i akcelerace růstu, aby se svým předchůdcům začal podobat. Proto nedává ani smysl vidět v současném akciovém trhu něco hodně podobného s dobou největších růstů a propadů, a na přehnaných paralelách připomínat, že lidské pokolení nikdy nenašlo způsob, jak čelit bublinám.
Článek vyjadřuje názory autora.
