Historické konflikty a současná ekonomika
Historické instituce a pravidla můžou ovlivnit ekonomiky a životy lidí více, než si možná myslíme. A to na celá staletí dopředu. Vyplývá to z výzkumu ekonomky, která byla nedávno oceněna John Bates Clark Medal.
Cenu pojmenovaném po významném ekonomovi minulého století už více než sedmdesát let uděluje Americká ekonomická asociace. Dostávají ji mladí ekonomové (do čtyřiceti let), kteří již v takovém věku výrazně ovlivnili svůj obor. Mezi jejími laureáty najdeme řadu jmen, která nesmí chybět v učebnicích ekonomie (jen namátkou – Paul Samuelson, Robert Sollow, Garry Becker, Joseph Stiglitz). Hned třináct z nich získalo později Nobelovu cenu za ekonomii, takže jistě není na škodu se na práce oceněných výzkumníků podívat.
Letos cenu získala Melissa Dellová, ekonomka z amerického Harvardu. Britský týdeník The Economist publikoval její profil. Práce Melissy Dellové, která doktorský titul získala na věhlasném MIT, je v jistém smyslu znepokojující. Autorka totiž tvrdí, že historie a ekonomické chování našich předků dost možná determinují ekonomický růst – a vlastně i vývoj životní úrovně – na desetiletí až staletí dopředu. Nutné je ještě dodat, že se její hypotézy potvrdily v rozvojových zemích. Ke studiu tohoto tématu ji inspirovala studie Darona Acemoglu, Simona Johnsona a Jamese Robinsona, z jejíž závěrů vyplývá, že dávno zaniklé koloniální instituce ovlivňují ekonomiku států ještě dnes. A ne zrovna málo.
Vývoj poznamenaný historií
„Jednou z klíčových otázek, které se snažím lépe pochopit, je, jak může chudoba a nejistota v průběhu času tak odolná a výzvy, kterým společnost čelí, když se snaží proti tomu bojovat,“ řekla ekonomka The Harvard Gazette.
Dellová se ve své práci zamýšlí, jestli by historickými souvislostmi nemohla být vysvětlena také chudoba v jihoamerickém Peru. Počet občanů žijících pod hranicí chudoby (méně než 5 a půl dolaru na den) sice od začátku nového tisíciletí téměř setrvale klesá, stále ale tvoří téměř čtvrtinu obyvatel země. Chudobou jsou postiženi hlavně ti, kteří žijí v zemědělských oblastech.
REKLAMA
Americká ekonomka se zaměřila na španělský systém zvaný mita, který fungoval v Peru a Bolívii od konce šestnáctého století až do začátku devatenáctého století. Ten určitému počtu domorodého obyvatelstva ukládal povinnost pracovat v místních dolech. To by patrně nebylo nic nového, je známo, že dělba bohatství nebyla v koloniích nikterak spravedlivá. Konkrétně tento systém však platil jen v určitých oblastech. Dellová zjistila, že v těchto oblastech lidé o 25 procent méně spotřebovávají, jsou méně vzdělaní a věnují se více nepříliš efektivnímu zemědělství.
Důvodem je fakt, že v těchto místech nebyly velké farmy, plantáže a „haciendy“. Provozovatelé dolů se obávaly, že by si pak s majiteli plantáží konkurovali v najímání (pokud jejich praktiky lze nazývat najímáním“ pracovních sil). Právě majitelé plantáží ale byli často těmi, kdo se zasazovali o vznik veřejných statků v oblasti, uvádí The Economist. Pokud tedy v oblasti nefungoval mita systém, měli se již tehdy tamější obyvatelé lépe – a mají se lépe i dnes.
Koloniálními institucemi se harvardská profesorka zabývá i nadále. Její výzkum, který je mixem historie a ekonomie, má potenciál změnit pohled hlavně na ekonomický rozvoj. A co možná víc, třeba zjistíme, že historie hraje v našich životech větší roli.
