Hospodářství tápe – na tom statistika nic nezmění
Statistické úřady napříč Evropou ohlásily změnu trendu. Po již téměř nekonečné sérii poklesů se druhé letošní čtvrtletí oproti tomu předchozímu zlepšilo. Což formálně, ale opravdu jenom formálně, znamená konec recese.
V reálném světě to ale neznačí naprosto nic. V reálném světě totiž rozhoduje něco jiného. I kdybychom vzali pořád jen statistiku, tak důležitější je srovnání meziroční. A v tom nadále klesáme. Ono skvělé druhé čtvrtletí roku 2013 bylo ve skutečnosti ještě stále o 1,2 procenta horší než stejné období roku 2012. Když vezmeme přece jenom silnější srovnání celých pololetí, tak jsme na tom meziročně hůře o 1,8 procenta. Takhle opravdu konec recese nevypadá. Ekonomika teď právě váhá, kam se dále vydá – jestli bude pokračovat v padání hlouběji nebo se snad přece jenom vzpamatuje a vykročí k něčemu lepšímu.
Celé alespoň kosmetické zlepšení ve druhém čtvrtletí je dáno především výkonem zahraničního obchodu – větším růstem exportu oproti importu. Žádná domácí poptávka, žádné investice, ale pouze export. Takže pokud bychom vůbec uvažovali o tom, že jsme svědky nějakého zlepšení, tak je to díky růstu v Německu a ve zbytku Evropy, která více poptává české zboží. To podstatné ale zůstává stejné – obyvatelstvo je unavené a neutrácí. Částečně protože nemá co utrácet, částečně protože utrácet nechce. Považuje situaci za tak zlou, že je potřeba shromažďovat rezervy na její překonání. Podniky neinvestují. Výrobní kapacity v minulých měsících nebyly ani zdaleka využity, takže není důvod vytvářet nové a konec konců budoucnost skýtá mnohá nebezpečenství. Vynaložit nyní peníze na něco nového je prostě příliš riskantní.
Takže ve skutečnosti je situace stále stejná – ať nám statistika říká, co chce. Možná můžeme v tom marasmu najít několik trochu lepších čísel, ale celkově jsme pořád po nos v bahně. Nejen my v ČR, ale celá Evropa.
Jak z něj? Je třeba přesměrovat nové peníze do investic. Je nutné dát podnikům prostor pro zvýšení aktivity – ať již změnou odpisové politiky nebo v některých případech i přímými pobídkami. Je nutné podpořit domácnosti, především dát obyvatelstvu signál, že období nekonečné politické nejistoty a zmatků končí. Země potřebuje politiku, která bude čitelná a předpokládatelná. A která bude stabilní, tedy nebude se měnit každé pololetí. Potřebuje daňovou politiku, která řekne celkem jasně, jaký stav bude po další roky. Potřebujeme realistickou, pragmatickou a stabilní hospodářskou politiku, potřebujeme ukončení neustálých vnitřních sporů a politického napětí, potřebujeme alespoň elementární shodu na klíčových pilířích hospodářské politiky.
REKLAMA
Ve skutečnosti tedy budou (z hlediska ČR) rozhodujícím ekonomickým faktorem mimořádné volby a jejich výsledek. Jestli se zrovna domácí produkt zvýší nebo sníží o nějaké desetiny procent, to není tak úplně klíčové. Současná recese české i evropské ekonomiky totiž není svým způsobem otázkou hospodářskou, ale společenskou. Vyplývá z dlouhodobé nejistoty obyvatelstva celého kontinentu, z pochopení, že mnoho z naší životní úrovně vzniklo na dluh a že tento dluh musí být dříve nebo později zaplacen, z pochopení, že přešlapujeme a jsme zmítáni protichůdnými tlaky. Jenom jedním z nich je rozpor mezi naší touhou přispět zásadně k ochraně životního prostředí a potřebou udržet si zároveň konkurenční schopnost s těmi, kdo na životní prostředí opravdu nedbají.
Současný Čech a současný Evropan přestal chápat svět kolem. Potřebuje novou vizi, potřebuje perspektivu a naději, že alespoň zhruba tušíme, kam se chceme dostat. Potřebuje novou důvěru v evropskou společnost i novou dávku sebedůvěry.
