Hromadné žaloby se prodraží. Kdo zaplatí náklady?

Náklady hromadného řízení

Podle aktuální verze návrhu zákona mohou být hromadné žaloby podávány pouze ve sporech mezi podnikatelem a spotřebitelem. Žalobcem ve sporu bude pouze etablovaná nezisková osoba. Samotní poškození spotřebitelé však nebudou stranou sporu, ani účastníkem řízení. Žalobce – nezisková organizace – ponese veškeré náklady a rizika v soudním sporu.

Podle Ondřeje Tylečka ze společnosti LitFin, která se zabývá financováním soudních sporů, je omezení žalobců na neziskové subjekty problematické. „Skupinové soudní spory jsou komplikovanou záležitostí, kde určitě nestačí pouze předat věc příslušnému advokátovi, ale je třeba soustředit se na další aspekty, zejména administrativní, strategické a finanční,“ míní Tyleček. Úzké vymezení žalobců i nedořešené financování tak může vést k tomu, že hromadné řízení v praxi nebude příliš využívané.

„Je třeba si přiznat, že soudit se o hromadné žalobě bude drahé. Pokud mají být žalobci pouze neziskové osoby, je samozřejmě nutné vyřešit, kde na vedení řízení seženou peníze,“ připomíná advokát Lukáš Duffek z advokátní kanceláře Rowan Legal. „Samotné spotřebitelské organizace říkají, že financovat řízení z vlastních zdrojů pro ně přinejmenším za současného stavu není možné,“ dodává Duffek.

Neúspěch ve věci může znamenat likvidaci neziskovky

Organizace hromadného řízení vyvolá náklady na straně neziskovek již v počáteční fázi. S povinným přihlašovacím řízením je totiž spojena nutnost vyhledat potencionální poškozené a komunikovat s nimi. Jak upozorňuje advokátka Kateřina Šveřepová, obdobné činnosti jsou však potřeba i u odhlašovacího řízení, i zde totiž musí žalobce zjistit okruh poškozených. Směrnice po členských státech požaduje, aby zavedly systém udržitelného financování hromadných řízení.

^REKLAMA

„Ministerstvo v tomto smyslu navrhuje spotřebitelským organizacím přiznat odměnu z vyhraného sporu a odpuštění soudního poplatku. Tím je však zpětně kompenzováno jen riziko a náklady z konkrétního hromadného řízení, o vytvoření finančního polštáře pro dlouhodobou udržitelnost systému hromadných žalob nemůže být řeč,“ říká šéfka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová s tím, že tímto způsobem by nedošlo k úhradě nákladů přípravné fáze.

Návrh zákona pracuje se dvěma variantami odměny pro žalobce, o výběru varianty rozhodnou zákonodárci. První varianta – 5% odměna by byla spíše symbolická, alternativní hranicí je 25 % z přisouzeného plnění. Podle složitosti případu by mohl podílovou odměnu ještě snížit soud, zákon bude regulovat pouze maximální hranici.   „Pokryty by nebyly ani případy, kdy si spotřebitelská organizace za analýzy získaných podnětů vyhodnotí, že nejsou důvody pro podání hromadné žaloby,“ dodává Hekšová.

Jen jednoduché kauzy?

Jak uvádí advokát Lukáš Duffek z Rowan Legal, bude stát muset navýšit zdroje pro financování neziskovek, anebo si budou muset spotřebitelské organizace získat finance od třetího subjektu. „S tím návrh zákona počítá mimo jiné tak, že financující osoba nesmí být konkurentem žalovaného a nesmí ani na žalobce uplatňovat vliv způsobem, který bude ke škodě spotřebitelů, jichž se hromadná žaloba týká,“ vysvětluje Duffek.

Za ideální považuje Eduarda Hekšová z dTestu kombinaci několika různých forem financování – zvláštního fondu kolektivního odškodnění a komerčního financování třetí stranou. Fond by vyžadoval pouze počáteční investici ze státního rozpočtu. Následně by byl doplňován z podílových odměn z úspěšných kauz, ale například i pokut udělených dozorovými orgány na spotřebitelském trhu.

Návrh zákona podle Hekšové neodráží nutnost vypořádat se s neúspěšnými žalobami. „Svádí proto k podávání žalob pouze v jednoduchých případech, u nichž lze úspěch s vysokou pravděpodobností předvídat i bez hlubších analýz. Tím však řada případů systematického porušování práv zůstane bez odezvy,“ upozorňuje ředitelka dTestu. Pokud se zákonodárcům nepodaří financování doladit, praktická použitelnost zákona bude minimální. „Potom budeme muset zvážit, zda jsme ochotni riskovat existenci dTestu při každém podání hromadné žaloby,“ připomíná Hekšová.