Čína poráží ve většině makroekonomických statistik Indii. Lepší úroveň makroekonomických ukazatelů ale nestačí k tomu, aby slabšího tygra porazila v konkurenceschopnosti, produktivitě a nakonec ani ve výkonnosti akciových trhů.
Čína neměla vždy makroekonomickou převahu nad Indií. V roce 1980 dosahovala Indie vyššího HDP i vyššího příjmu na hlavu než Čína. Počátkem 90. letech ale Čína Indii předběhla a začala zvyšovat svůj náskok jak v růstu HDP tak v růstu HDP na hlavu. V roce 1992 bylo HDP na obyvatele v Číně asi jen o třetinu vyšší než v Indií, v současné době je vyšší dvakrát.
Důvody rychlejšího růstu HDP v Číně lze vysvětlit jedině porovnáním jednotlivých komponentů. Čínská ekonomika rostla v průměru mnohem rychleji zejména díky většímu podílu investic a jejich většímu růstu od začátku 90. let.
Kromě ekonomického růstu má Čína navrch v dalších makro statistikách. Dosahuje nižší míry inflace, vyššího objemu přímých zahraničních investic, většího podílu na světovém HDP i tempu jeho růstu, většího podílu na světovém obchodu, nižšího podílu dluhu na HDP atd. Některé makroekonomické ukazatele však obecně mohou být v čase poměrně vratké a jejich tempo neudržitelné.
Když se ale vrátíme k dílčím komponentům ekonomického růstu, je průměrná míra ziskovosti v Indii vyšší. Čína tedy získala a investovala mnohem více kapitálu do své ekonomiky, ale s menší efektivitou než Indie.
Vyšší ziskovost Indie
Kromě vyšší míry ziskovosti byl Indii nakloněn i trend, zatímco ziskovost čínských podniků od začátku 80. let klesala. Podle pana Lina se v Číně mezi lety 1985 až 1995 snížila ziskovost na příklad ve výrobě kol ze 44,9% na 0,2%, motocyklů z 18,4% na 8,6%, lednic ze 32,2% na 8,1% a piva ze 24,2% na 2,5%. Průzkum uskutečněný v roce 1998 na vzorku 229 zahraničních firem v Číně ukázal, že jenom 38 % z nich pokrylo provozní náklady.
Podle jiného průzkumu, který provedlo OECD v roce 2005 na vzorku 160 000 firem, se čínská návratnosti kapitálu zvýšila mezi lety 1998 až 2003 z 6,1% na 12,2% a u státem kontrolovaných firem ze 4,8% na 10,2%. Přesto dvě třetiny všech firem měly horší ziskovost než 5% a přibližně třetina z nich hospodařila se ztrátou. Je tedy zřejmé, že podle profitability firem nikdo nemohl v té době očekávat ani od čínských akcií zázraky.
Pokles konkurenceschopnosti Číny
Nejde ale jen o horší návratnost a produktivitu kapitálu v Číně, ale vůbec o horší fungování celé mikroekonomiky, které snižuje konkurenceschopnost firem. Podle indexu konkurenceschopnosti se Čína v roce 2006 umístila nejen několik míst za Indií, ale oproti předchozímu roku si o několik pozic pohoršila. Podle zprávy o konkurenceschopnosti, kterou každý rok vydává Světové ekonomické fórum, je lepší umístění Indie dáno především její vyšší produktivitou a větším podílem soukromých investic.
Dílčí známky, ze kterých se počítá celkové skóre konkurenceschopnosti potvrzují, že je Čína silnější v makroekonomice, ale slabší v institucionálním rámci, který má vytvářet vhodné podmínky pro podnikání, dále v efektivitě trhu, kterou mohou deformovat státní zásahy a monopoly, a v adaptaci nových technologiích, které zase mají pomáhat zvyšovat produktivitu, zlepšovat procesy uvnitř firem a rozšiřovat pracovní dovednosti managementu a zaměstnanců.
Nízká inflace, vysoká míra úspor a udržitelný stav veřejných financí nestačí k růstu konkurenceschopnosti, pokud zároveň nezmizí bariéry vládních regulací, nezlepší se ochrana vlastnických práv a dohled nad nezávislostí soudů. Úroveň korupce, vymahatelnost práva, čas strávený byrokracií vytvářejí mnohem příznivější podmínky pro indické firmy.
Čína stárne, Indie ne
V kontextu všech výhod a nevýhod je třeba Indii ještě přiznat mnohem příznivější demografický trend. Na rozdíl od Číny nedoplácí na politiku jednoho dítěte a je ekonomikou mladých lidí. Podle demografické komise Spojených národů bude v Indii v polovině tohoto století nejvíce lidí ve věku 40 až 50 let, zatímco v Číně ve věku 55 až 65 let.
To znamená, že Čína se bude pravděpodobně brzy potýkat se stejným problémem stárnutí populace jako Japonsko, západní Evropa a Spojené státy. Demografický trend přitom není snadné zvrátit. Věková struktura je pro Indii velkou budoucí výhodou, která ulehčí nejen budoucí fiskální politice, ale i přinese flexibilnější pracovní trh, který je pro výkonnost firem důležitý.
Pohled do budoucnosti
Propastné rozdíly v návratnosti a produktivitě investovaného kapitálu a stavu mikroekonomiky mohou být důvodem, proč akcie na burze v Šangaji a Šenzenu nerostou dlouhodobě zdaleka tolik jako akcie na burze v Bombaji. Od roku 1993 je průměrná výkonnost indexu MSCI India 12,4 % p.a. a jeho volatilita 28,4 % p.a. Za stejnou dobu byla výkonnost MSCI China -2,2 % p.a. a jeho volatilita 37,4 % p.a.
Užitím metody Monte Carlo pak můžeme simulovat několik možných scénářů budoucího vývoje obou akciových indexů v průběhu příštích 10 let. Jako očekávanou průměrnou roční výkonnost ale nedává smysl dosazovat do modelu záporné číslo, proto u čínských akcií dosadíme pro jednoduchost hodnotu 0, i když je lepší použít v obou případech expertní odhad.
Jak ukazuje graf, volatilita čínských a indických akcií je tak obrovská, že nejpesimističtější varianta investice vychází i po deseti letech v hluboké ztrátě několika desítek procent, u Indie -66 % a Číny -95 %. Akciové trhy obou ekonomik tak lze opravdu těžko považovat za vhodnou investici na dobu kratší než 10 let. Kdyby se oba akciové indexy měly vyvíjet podle nejoptimističtějšího scénáře, rostly by průměrnou roční výkonností o 29,7 % p.a. (Indie) a o 30,8 % p.a. (Čína).
Spekulanti by si měli uvědomit, že i tento nejoptimističtější scénář je horší než růst čínských a indických akcií za poslední tři roky!
 |
 |
Zdrojem pro grafy jsou vlastní výpočty autora.
