Individuální penzijní účet: Doplní penzijní fondy?

Je tomu poměrně dávno, kdy se pojišťovny vzbouřily proti penzijním fondům a prosadily podporu rezervotvorných životních pojištění jako nástrojů spoření na stáří. Lidé tak mohou odečíst až 12 tis. Kč ročně, které pošlou v dnešní podobě do černé díry životního pojištění, a zaměstnavatel může přidat dalších 30 tis. Kč za daňově výhodných podmínek. Na stáří si takto ale nenaspořil snad nikdo. V naprosté většině případů většinu vkladu seberou počáteční náklady, další poplatky a storna v případě přesjednání smlouvy.

V současnosti jsou podporovány vedle životních pojišťoven též penzijní společnosti. Již jejich název je předurčuje ke spoření na penzi a stát občany motivuje k dlouhodobé účasti v nich prostřednictvím státního příspěvku a daňových odpočtů. Penzijní společnosti mají zákonem limitované poplatky, které mohou svým klientům naúčtovat, a zároveň svázané výdaje na distribuci a marketing. To z nich sice dělá levný produkt, ale takový, který nikdo neprodává a o kterém se klient dozví jen náhodou… navíc mají omezené množství investičních strategií. Širší možnosti by mohl přinést individuální penzijní účet.

Individuální penzijní účet: Možnost volby investiční strategie

S konceptem individuálního penzijního účtu (IPÚ) přišla Asociace pro kapitálový trh České republiky (AKAT ČR) před (Potůčkovu) důchodovou komisi. Základní princip IPÚ je jednoduchý: Daňový poplatník by si otevřel účet, prostřednictvím kterého by mohl za daňově zvýhodněných podmínek investovat do libovolného investičního produktu splňujícího základní pravidla. Není tak omezen na daňovou podporu pouze u vybraných produktů, ale může se rozkročit po celé šíři investičního světa.

Mezi nástroji, které by se mohly do IPÚ zařadit, by mohly být depozitní produkty i podílové fondy nejrůznějšího charakteru, ale daňový poplatník by mohl investovat i do státních a korporátních dluhopisů či do akcií. Zcela volné investiční pole by ale neměl. Mezi nepovolenými produkty by byly např. deriváty či hedge fondy.

Snaha dosáhnout na podporu?

Obdobně jako se před lety podařilo pojišťovnám dosáhnout na podporu svých rezervotvorných produktů (jen pro připomenutí: ministr financí Andrej Babiš v jednom z návrhů chtěl zachovat podporu životního pojištění jen u rizikové, nikoli u rezervotvorné složky, čímž by se zcela obrátil původní záměr), se nyní zástupci investičních společností pokouší ukrojit svůj díl. Navíc na úkor v dnešní době pranýřovaného životního pojištění.

^REKLAMA

Státní příspěvek by se na IPÚ nerozšířil. Podle návrhu AKAT ČR by se mělo daňovým poplatníkům umožnit odečíst od základu daně až 12 tis. Kč ročně, čímž by ušetřili až 1 800 Kč za rok na daních z příjmů. Tento odpočet by měl být ale společný pro IPÚ a životní pojištění – a klient by se tak musel rozhodnout, zda chce daňově využít životní pojistku, nebo jiné investice. Penzijní společnosti by tímto ovlivněny nebyly.

Státnímu uchu lahodí snaha o zapojení zaměstnavatelů do tvorby penzijních úspor. I na tuto strunu hraje AKAT ČR. Podle návrhu by měl mít zaměstnavatel možnost za daňově výhodných podmínek přispívat nejen na penzijní fondy a životní pojistky, ale i na ostatní produkty zařazené v IPÚ. Limit zaměstnavatelských příspěvků by měl být zachován na 30 tis. Kč ročně – a měl by být společný pro všechny podporované produkty.

60 let a dost

U účastnických penzijních fondů doplňkového penzijního spoření musí účastník spořit až do svého důchodového věku. Ten se ale podle současné legislativy, kterou ovšem plánuje současná vláda také revidovat a změnit, neustále zvyšuje. Kupříkladu letošní novorozenci by měli jít do důchodu v 73 letech a 4 měsících. To je jeden z důvodů proč řada lidí stále zůstává v transformovaném fondu a nechce přejít do lépe odpovídajícího účastnického fondu.

Návrh individuálních penzijních účtů AKAT ČR se vrací ke „staré dobré šedesátce“. Peníze by měly být na účtu uloženy alespoň 60 měsíců do minimálního věku účastníka 60 let. Pokud by kterákoli podmínka nebyla splněna, následovala by sankční daň a dodanění daňových úlev. Ostatně k tomuto uspořádání by se v dohledné době měly vrátit i účastnické fondy.

^REKLAMA

Miliarda sem, miliarda tam…

Každá daňová úleva něco stojí. Stát vybere méně a vypadlý příjem musí nahradit – nebo snížit výdaje, k čemuž se vlády příliš nemají. Svůj dopad by měla i navrhovaná daňová podpora IPÚ.

Finální dopad závisí v prvé řadě na počtu účastníků a míry využití daňových výhod. AKAT ČR počítá s účastí 100 tisíc lidí v prvním roce. Kdyby tito všichni využili možnosti odpočtu 12 tis. Kč ročně, a zároveň pouze tento odpočet nepřesunuly z dříve využívaného životního pojištění, přišel by stát o 180 mil. Kč.

Při využití příspěvku zaměstnavatele jsou dopady ještě vyšší díky současnému extrémnímu zatížení práce daněmi a sociálním a zdravotním pojištěním. Příspěvek zaměstnavatele ve výši 30 tis. Kč znamená úsporu a tedy výpadek příjmu veřejných rozpočtů o 16 200 Kč. Pokud by opět do systému přišlo nových 100 tisíc lidí (a nikoli těch, kteří příspěvek již využívají a kteří by ho pouze přesunuli z jiného produktu), stát a zdravotní pojišťovny by přišly o 1,62 mld. Kč. AKAT ČR je ale „skromnější“ a počítá pouze s příspěvkem zaměstnavatele 12 tis. Kč ročně. Tím by zaměstnanci a zaměstnavatelé ušetřili jen 648 mil. Kč.

Má smysl rozšiřovat státní podporu?

Základní otázka by měla být: Co stát chce podporovat? Pokud chce podporovat penzijní společnosti a životní pojišťovny, pak by se státní podpora rozšiřovat neměla. Pokud chce ale podporovat tvorbu penzijních úspor občanů, nemělo by ho (příliš) zajímat, jakou formou jeho občan spoří. Samozřejmě existují limity, aby se zabránilo investicím do podvodných projektů a příliš nákladných řešení – tomu ovšem stát není schopen zabránit ani v současné úzké podobě podpory…

Individuální penzijní účty nejsou českou novinkou. AKAT ČR se inspiroval v zahraničí. Např. v sousedním Německu fungují Riester-Rente na obdobném principu, obdobu v podobě ISA využívá Velká Británie a další lze nalézt např. v Polsku či Maďarsku. Stačí se rozhlédnout a lidé dostanou více možností.