Insideři nakupují… Máme nakupovat i my, ostatní?

Nakupování akcií svých vlastních společností jejich majiteli (říká se tomu insider trading) je velmi často bráno jako dobrý signál pro ostatní investory k nákupu. Zejména, když americké akciové trhy zaznamenaly kvůli strachu z recese v USA největší lednový propad za posledních 18 let. Proč? Je to velmi jednoduché.

Insideři jsou manažeři, ředitelé a majitelé určitého nezanedbatelného podílu ve společnosti, u nichž se předpokládá, že budou obeznámeni se situací a budoucími vyhlídkami společností více a kvalitněji, než ostatní. Insideři znají prakticky všechno, co je o společnosti, v níž působí, známo. Znají hospodaření společnosti, vývoj nových produktů, možné kandidáty na převzetí, případně nápadníky, kteří chtějí společnost převzít, mají informace o zaměstnancích, dodavatelích, odběratelích, konkurenci apod.

Mají ale rovněž „nespravedlivou výhodu“, když obchodují s akciemi jimi vlastněnou společností. Znají totiž také informace, které se na veřejnost nikdy nedostanou. A proto mohou jejich nákupy, resp. prodeje, ostatním investorům mnohé naznačit. Kvůli tomu, aby nedocházelo ke zneužití informací k vlastnímu prospěchu insiderů, jsou všechny jejich operace s akciemi kontrolovány a musí být reportovány dohledovým orgánům, které regulují finanční trhy.

Existují milióny důvodů, proč insideři prodávají, ale jen jeden důvod, proč nakupují…

V lednu letošního roku došlo poprvé od roku 1995 k tomu, že nákupy ze strany insiderů překonaly prodeje. Mnozí investoři to považují za neklamný signál k tomu, že akciové trhy po výprodejích dosáhly své dno a nyní přichází ideální doby k nákupům. Zní to docela logicky.

Když majitelé firem své podíly ve firmách prodávají, nemusí jít pouze o strach z příštích propadů. Kromě diverzifikace je to také náhlá potřeba likvidity k různým účelům, do kterých nikomu nic není. Ale pokud akcie „své“ společnosti ve velkém nakupují (jde většinou o nákupy v objemech milionů dolarů), může to značit jedno: na základě informací, které nejsou běžně dostupné, vědí, že se akciím bude dařit. A to se podle mnoha odborníků právě teď děje.

^REKLAMA

Ředitelé, vysoce postavení manažeři a majitelé velkých balíků akcií v současnosti celkově více nakupují, než prodávají, což se děje poprvé od roku 1995. Podle společnosti Washington Service a serveru Bloomberg v letech 1988 až 1995, když byly nákupy insiderů vyšší než prodeje, posiloval index S&P 500 v následujících 12 měsících průměrně o 21 % p.a.

„Pokud jsou na tom trhy tak špatně, jak je pak možné, že tito lidé nakupují akcie svých společností ve velkém?“ ptá se Fritz Meyer, senior market strategist americké společnosti AIM Advisors, která spravuje asi 166 miliard dolarů.

Celkové nákupy manažerů v 1911ti společnostech dosáhly podle společnosti Washington Service v lednu objemu 683 miliard dolarů a byly 1,44x vyšší než celkové prodeje. Index S&P500 v případě vyšších nákupů než prodejů z historického hlediska nikdy nepoklesl v následujících dvanácti měsících za posledních 20 let zpětně, co společnost tuto statistiku sleduje.

K velkým nákupům dochází především ve společnostech, které patří do sektorů telekomunikací, strojírenství, energie, nebo materiálů.

^REKLAMA

Minulost nikdy nezaručí budoucí zisky

Existují však i názory, které ve velkých insider nákupech nevidí tolik vytouženou spásu akciových trhů. Manažeři podle nich možná podceňují dopad zpomalování ekonomiky USA na výnosy společností. Zisky společností z indexu S&P 500, které již reportovaly své výsledky, ve čtvrtém čtvrtletí klesly průměrně o 25 %, ekonomika rostla o pouhých 0,6 % a výstavba nových domů se propadla nejvíce v posledních 26 letech. O ztrátách a odpisech bank, jako jsou Citigroup, UBS nebo Merrill Lynch je snad zbytečné se zmiňovat.

Rovněž obchodníci otevírající krátké pozice se svým atakem akciových burz nejsou zrovna důkazem toho, že akcie čeká v nejbližších měsících růžová budoucnost. Podíl short sellů (spekulace na pokles) na newyorské burze vzrostl na 3,7 % celkových obchodů, což je nejvíce od roku 1931! I to je jeden z důvodů, který by měl, i přes optimistická čísla o nákupech manažerů a růstech indexů z minulosti, přinutit investory pořádně zvážit, jestli se teď hned pustí do nakupování akcií jen proto, že majitelé velkých společnosti to dělají také.

Manažeři společností na jedné straně dobře vědí, jak se jejich společnostem vede, a mohou využít dobrého ocenění akcií svých společností, na druhé straně je ale chování investorů hodně ovlivněna nervozitou a náladami, které se mění ze dne na den, a s výsledky společností prakticky nemá nic společného.