Investice do umění – zajímavé výnosy, dlouhý horizont i nemalá rizika

Podle serveru Art+.cz zaznamenal český trh s uměním v minulém roce rekordní obrat přes 900 milionů korun, což dokazuje, že zájem o umění je v posledních letech opět na vzestupu. Zajímavostí podle Art+ je fakt, že objemem sice nákupy pokořily předešlý rok, ale na tomto objemu se vůbec nepodílela nejdražší díla v cenovém segmentu nad 20 milionů korun. Když se v roce 2012 prodaly tři nejdražší díla za 100 milionů korun, v roce 2013 to bylo „pouze“ 49 milionů. Největší „boom“ letos zaznamenal segment děl s cenou nad 5 milionů korun, přičemž nejdražším prodaným dílem byl obraz Zátiší od Bohumila Kubišty za 18,5 milionu korun.

Trh s uměním je pro mnohé potenciální investory na první pohled velmi zajímavý, zejména když se někde dočtou, že jedno umělecké dílo se prodalo za miliony dolarů, přičemž jeho majitel k němu přišel úplně náhodou, nebo jej našel zapomenuté někde ve sklepě. Skutečnost je samozřejmě poněkud jiná a umění jako investice má oproti jiným investičním nástrojům mnoho specifik.

Jedním z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje rozhodování investora o tom, jestli do umění bude investovat, nebo ne, je likvidita. Na trhu s uměním prakticky není prostor pro krátkodobé spekulace (pokud to investor myslí seriózně), jde o běh na dlouhou trať. Investor musí počítat s tím, že pokud chce, aby investice přinesla zajímavý zisk, musí si určitou dobu počkat. Zejména u mladých, méně známých autorů, jejichž díla mají potenciál k zisku, musí investor počítat s tím, že dílo tak lehce neprodá. Pro drobné investory jsou ale tito autoři nejzajímavější, protože ceny jejich děl ještě nedosahují astronomických výšek.

Likviditu uměleckého díla samozřejmě zvyšuje to, jestli je dílo známé, bylo někde vystaveno, je kladně hodnoceno odborníky, apod. Takové dílo sice už stěží koupíte za nízkou cenu, ale máte mnohem větší jistotu, že dosáhnete zajímavého zhodnocení, samozřejmě po určité době. U mladších autorů je tato jistota mnohem nižší, ale zase zisk může být mnohem vyšší.

Problémem u investice do umění mohou být samozřejmě trendy, které se i v umění běžně mění a pro ty, kteří se mu nevěnují dlouhodobě, mohou znamenat zklamání a neúspěch. Trh s uměním se nedá porovnávat s trhy jiných investičních nástrojů, jako je zlato, nebo diamanty, dokonce i těch méně tradičních, jako je například víno. Je mnohem více rozdrobený na menší trhy s jednotlivými druhy děl, svou roli hraje historická hodnota, jméno autora, ale i regionální hledisko. U nás samozřejmě může investor dosáhnout úspěchu s domácími autory, a je pro něj mnohem jednodušší najít takového autora, který ještě není známý.

^REKLAMA

Ve světových aukčních síních se poptávka samozřejmě liší, u nejdražších děl je zájem o poměrně malý počet velmi známých autorů, ale ty jsou doménou pouze těch nejbohatších klientů. Zájem je momentálně o díla z 20. a 21. století, u některých autorů se ale může stát, že zájem je pouze o díla z určitého období jeho tvorby apod. Není pak vyloučeno, že některá díla známých autorů po určité době mohou ztrácet na hodnotě. Právě zde se ukazuje nepříznivý vliv nízké likvidity.

Čím se investice do umění snad nejvíce liší od běžných investičních nástrojů, je jeho citová stránka spojená s vlastnictvím uměleckého předmětu. Nákupy ovlivněné emocemi a sběratelství stojí za drtivou většinou nákupů umění a mají na cenu největší vliv. Investice s cílem zhodnocení v umění hraje stále pouze doplňkovou roli. U cenných papírů budeme hledat nějakou citovou stránku asi těžko. Cenný papír u investora nevyvolává radost z vlastnění dané věci, nemá pro něj tu estetickou hodnotu, proto nakonec ani není ochoten za něj v některých případech „vysolit“ nekřesťanskou cenu a v případě potřeby se jej velmi lehce zbaví. U uměleckého díla se může velmi lehce stát, že majitel se jej již nebude chtít zbavit. I kvůli tomu je jakákoli predikce vývoje ceny nemožná. Katalogové ceny mohou být jedna věc, nakonec je to ale vždy poptávka, která rozhoduje, jestli bude prodávající spokojen s cenou, za kterou dílo prodal, nebo ne.

Specifickým rizikem na trhu s uměním je výskyt falzifikátů. Ty se objevují prakticky v každém regionu, Českou republiku nevyjímaje. Ani řešení ve formě posudků od znalců nemusí znamenat jistotu a i na aukcích musí být investor velmi opatrný. Určitě se hodí osobní kontakt s autorem (pokud je to možné), kdy může investor nakoupit dílo za zajímavější cenu, nebo nákup děl na výstavách a v galeriích, kde však může být cena vyšší.

Investice do umění již dávno není výsadou pouze těch nejbohatších lidí a může představovat zajímavé zpestření i pro retailové klienty. Je ale potřeba si před investicí uvědomit určitá specifika tohoto trhu a být opatrný. Jako prostředek diverzifikace může umění v portfoliu splnit svůj účel, určitě by ale nemělo představovat větší část investovaných prostředků.