Investice do umění: Zajímavé výnosy, ale také velké riziko

Alternativní formy investic přijdou vždy vhod v dobách, když tradiční investice selhávají. Jednou z takových možností je investice do umění, resp. nákup uměleckých předmětů. Rostoucí oblibu uměleckých předmětů dokazuje také stále rostoucí obrat aukčních síní nejen ve světě, ale také v České republice.

V posledních letech navíc došlo ke skutečnému boomu na trhu s uměním, zejména díky rozvoji na nových trzích, jako jsou Indie (momentálně asi nejrychleji rostoucí trh s uměním) a Čína (která se po New Yorku a Londýně stává třetím nedůležitějším trhem na světě). Probíhající krize ve světě se na umění zatím nijako neprojevila a příliv nových peněz od nových investorů se projevuje na cenách, za které se umělecké předměty prodávají. Kromě obrazů se investuje také do plastik, kreseb, grafik, akvarelů, fotografií a jiných předmětů.

Investice a emoce

I když lze umění často považovat za investici, od klasických investičních nástrojů, jako jsou akcie, dluhopisy s různé nástroje od nich odvozené, se přeci jen v lecčems liší. Snad největším rozdílem oproti běžný nástrojům je citová stránka spojená s vlastnictvím uměleckého předmětu, kterou u cenných papírů budeme hledat těžko. Právě nákupy ovlivňené emocemi a sběratelství stojí za drtivou většinou nákupů umění, které ovlivňují cenu. Investice s cílem zhodnocení v umění hraje stále pouze doplňkovou roli.

Mezi tzv. emotivním nákupem a investicí do umění existuje několik rozdílů. U investice do umění jde o zachování hodnoty a cena je velmi důležitá. U emotivního nákupu cena prakticky není důležitá a ten, kdo určitou věc chce, protože se mu líbí, bude ochoten za ni dát pravděpodobně více, než investor. Rozdíl je také v tom, že u investora by měla sehrávat důležitou roli diverzifikace (jak s jinými investičními nástroji, tak i v rámci uměleckých předmětů) a investice do umění budou představovat pouze doplňek portfolia. U sběratele, u něhož rozhodují emoce, není nějaká diverzifikace vůbec důležitá.

Na cenu uměleckého díla může mít, na rozdíl od jiných investicí, také rodokmen díla, tj. kdo ho měl ve vlastnictví, ve které galerii byl vystaven apod. Dalším rozdílem oproti ostatním druhům investice je nenahraditelnost a jedinečnost uměleckých děl a u mnoha autorů již počet děl narůstat nemůže a nabídka je omezená. Cenu může ovlivnit také předčasná smrt známého autora.

Riziko je nemalé

I když je umění často prezentované jako vcelku konzervativní způsob uložení peněz, nemusí to být pravda. Kvůli jeho subjektivnosti, která je patrná při hodnocení uměleckého díla, je jakákoli predikce vývoje ceny nemožná. Riziko, že hodnota uměleckého díla nebude postupem času stoupat, případně ještě klesne, je velmi velké, zejména u mladých autorů, kteří jsou v poslední době středem zájmu sběratelů i investorů. Ceny starých autorů jsou zpravdla vyšší a vysoké zhodnocení očekávat nelze, je u nich ale velká pravděpodobnost, že nebudou klesat. Na druhou stranu jsou mladí autoři z hlediska výnosů velmi perspektivní a při dobrém výběru může přinést taková investice i stovky procent. Celkové zhodnocení uměleckých předmětů sledované indexem Art Price Global dosahuje od roku 1980 asi 13 % p.a.

* K prodejní ceně musí kupec ještě zaplatit aukční přirážku, která se pohybuje nejčastěji od 15 do 20 procent

Umělecké předměty rovně podléhají určitým módním vlnám. Jednu dobu tedy mohou být obrazy některého autora v oblibě, po několika letech už to ale platit nemusí a může znamenat problém při jeho prodeji. právě nízká likvidita je jedním z největších problémů a nevýhodou oproti běžným investičním nástrojům.

Mnozí považují za nevýhodu u nákupu uměleckých předmětů také cenu, to je ale trochu zavádějící pohled. Velmi drahé obrazy, jejichž cena se pohybuje v řádu milionů, totiž svou cenu už nemusí zvyšovat a navíc jde o předměty nakupované sběrateli, ne investory. Ceny mladých autorů, kteří ještě nejsou ve světě umění tak známí, nemusí dosahovat ani statisíců, takže mohou být dostupné širší investorské veřejnosti.

Jak již ale bylo řečeno, vyšší potenciální zisky jsou u nich vykoupeny vyšším rizikem, že investice nebude úspěšná. Investice do umění navíc není krátkodobá záležitost, takže s nějakým rychlým ziskem zde nelze počítat. Minimální doba, na níž se investice do umění doporučuje, je pět až sedm let.

Dalším velkým rizikem, i když často podceňovaným, může být vytvoření cenové bubliny podobné té, která vedla k poklesu cen nemovitostí a následně k světové krizi na finančních trzích. Jedna taková umělecká bublina začala v Japonsku v roce 1990 desetiletý pokles cen uměleckých předmětů. Investoři v dobách krize mohou směrovat své prostředky do alternativních investicí, jako je i umění, které fungují jako uchovatel hodnoty. Déle trvající krize a nedostatek volné likvidity ale může mít i vliv na pokles poptávky, která díky zmiňovanému boomu zvyšuje cenu uměleckých předmětů už několik let.

Velkým rizikem zůstávají také falzifikáty, bez nichž si prakticky svět umění nelze představit. Falzifikátoři jsou stále šikovnější a vynalézavější v tom, jak oklamat potenciálního kupce a přesvědčit ho, že dílo je pravé. Falzifikáty se objevují zejména u starých autorů, v menší míře pak u mladších, nebo žijících autorů a velká pravděpodobnost jejich výskytu je na černém trhu. Proto je také lepší při pořizování uměleckého díla zajít na aukci, případně do prodejní galerie a využít služeb odborníků, kteří mohou potvrdit pravost díla. Bohužel, ani oni nejsou vždy zárukou, že falzifikát bude odhalen. Dokonce i u žijících autorů se může stát, že si nepoznají některé ze svých starších děl, i když takových příkladů asi není mnoho.

Nejjednodušším způsobem nákupu uměleckých děl je aukce, které se můžeme účastnit osobně, jedním ze způsobů je také on-line aukce. Jejich nevýhodou je ale nemožnost si daný předmět pořádně prohlédnout a "osahat", což je u mnoha uměleckých předmětů velmi důležité.Dalším hojně využívaným způsobem je nákup v prodejních galeriích, které se často specializují na jeden druh umění nebo na určité období, a tak je dobré jich navštívit několik a navštěvovat je pravidelně.

Vodítkem pro orientaci v cenách uměleckých předmětů jsou aukční katalogy a cenné informace poskytnou také samotní galeristé. Jednoduchým způsobem je také sledování vývoje a trendů v umění v odborné literatuře, časopisech a nevyčerpatelným zdrojem informací je samozřejmě internet.

Investice do umění může být zajímavým zpestřením investičního portfolia, díky své specifičnosti je ale nutné být při nákupu uměleckých předmětů velmi obezřetný. Jako prostředek diverzifikace může v portfoliu splnit svůj účel, určitě by ale nemělo představovat větší část investovaných prostředků.