Investice s extrémně dlouhým investičním horizontem: Doporučit?
Člověk, který se rozhodne spořit a investovat zpravidla předpokládá, že se mu jeho peníze vrátí zhodnoceny o přiměřený výnos tak, aby přinejmenším neztrácely na své kupní síle. Základní pravidlo investování přitom říká, že budoucí investor se bude vždy pohybovat uvnitř pomyslného investičního trojúhelníka, jehož tři vrcholy tvoří potenciální výnos, míra rizika a likvidita investice.
Vždy si bude muset ujasnit své priority, tedy zda preferuje vyšší, ale nejistý výnos, nebo zda upřednostní nižší, ale jistější zhodnocení své investice. Kromě toho musí mít alespoň rámcovou představu o tom, jak rychle bude požadovat převedení své investice zpět na hotové peníze. Investice, která by zajišťovala vysoké zhodnocení s minimálním rizikem a zároveň s vysokou likviditou, neexistuje.
Zásadní vliv na poměr výnosu a rizika má investiční horizont. Obvykle se uvažuje, že delší investiční horizont je výhodou. S jeho prodlužováním se totiž otevírá prostor pro uplatnění agresivnějších investičních strategií a většího množství nástrojů nabízejících dosažení vyšších výnosů při zachování únosné míry rizika. Konstatování o větší výhodnosti dlouhodobých investic však nemusí mít obecnou platnost.
Zatímco některá investiční rizika je možno prodloužením investičního horizontu snížit, jiná naopak mohou nabýt na významu. Příkladem budiž kreditní riziko a riziko trhu. O schopnosti kteréhokoliv subjektu dostát svým závazkům nebo třeba o prodejnosti cenných papírů v budoucnosti vzdálené několik desítek let lze dnes jenom spekulovat. Bližší budoucnost mívá v tomto směru přece jen jasnější obrysy.
Klasické doporučení velí vypořádat se s investičními riziky teritoriální, oborovou a nejlépe i časovou diverzifikací. Pro drobného investora s omezeným kapitálem to však může být jen "hraběcí rada". Malá diverzifikace portfolia koncentruje riziko, ale jeho přílišné rozdrobení zase často snižuje výnosy kvůli transakčním nákladům a přináší obtíže při jeho spravování a následném převádění na finanční hotovost.
REKLAMA
Při měření a porovnávání výnosnosti a rizikovosti investic se obvykle vychází z historických údajů. Investory však nezajímá minulost, ale budoucnost. Všechny exaktní metody operující s matematickými vzorečky, středními hodnotami, kvantity a variačními koeficienty přitom vycházejí z předpokladu, že se jednotlivé trhy, jejich segmenty a typy investic budou i do budoucna chovat tak jako v minulosti. Skutečnost ovšem může být poněkud jiná.
Odhadnout, k jakým změnám dojde a jaké budou mít tyto změny důsledky pro konkrétní investory nebo celé trhy, je tím obtížnější, čím vzdálenější budoucnosti se odhad týká. Je to trochu jako s předpovídáním počasí. Jednodenní předpověď mívá úspěšnost přes 95 %. U týdenní to obvykle není víc než 60 %. Předpovídat počasí na delší období pak přes všechen pokrok v meteorologii stále připomíná spíše věštění z křišťálové koule.
Namítnout lze, že pro dlouhodobé předpovědi, ať už situace na kapitálových trzích nebo v atmosféře, není důležitá aktuální situace, ale spíše vývojové trendy. Ovšem postihnout je také není jednoduché. Například počasí za dvacet let bude skoro určitě ovlivněno změnami klimatu. Dnes ale nikdo není schopen s určitostí říci jak. Možná tedy budeme moci v Čechách pěstovat pomeranče. Vyloučeno ale není ani to, že tu v červnu běžně bude sněžit.
Podobné je to i v oblasti investic. Zatím se neví, jaké změny světovou ekonomiku čekají, ani kdy k nim dojde. Vcelku jisté však je, že tyto změny v nejbližších letech přijdou a že budou poměrně zásadního charakteru. V obdobné situaci očekávání přelomových změn lidstvo bylo již mnohokrát ve své historii a vždy změny nakonec zvládlo. Někdy to ale trvalo poměrně dlouhou dobu a dopady na jednotlivce i celé společenské vrstvy byly často fatální.
REKLAMA
Současnou situaci lze v podstatě charakterizovat jako čekání na globální katastrofu. Světová zdravotnická organizace varuje, že očekávaná pandemie (nikoliv nutně ptačí) chřipky už má pár let zpoždění. Tajné služby předpovídají, že v některé ze západních zemí již brzy dojde k teroristickému útoku za použití zbraní hromadného ničení. Další ropná krize je na spadnutí. Množí se přírodní katastrofy způsobené patrně změnami klimatu atd.
Ekonomiky řady rozvinutých zemí mají ke stabilitě daleko a brzy je začne decimovat stárnutí populace. Zůstaneme-li v Česku, kardinálními problémy jsou zejména neutěšený stav veřejných financí a dlouhodobě přetrvávající chabá vykonatelnost práva. Privatizační zdroje vysychají, veřejný dluh roste a struktura veřejných rozpočtů se příliš nemění. Politická vůle ke skutečnému řešení těchto problémů přitom stále chybí.
Zdá se být téměř jisté, že řada zákonitostí, podle nichž se mohli investoři řídit, v budoucnu pozbude svou platnost. Akcie nemusejí dlouhodobě růst, státní dluhopisy nemusejí být zcela bezpečné atd. Skoro se nabízí otázka, zda není racionálnější se dnes spíše zadlužit, než odkládat svou spotřebu a investovat s nadějí na nejistý budoucí výnos. Dokonce i bytostný optimista, který si podobné pochybnosti vůbec nepřipouští, by měl za těchto okolností investici s dlouhým investičním horizontem důkladně zvážit.
Jednou z povinností investičních zprostředkovatelů je, aby každého svého klienta na rizika spojená s jím zvažovanou investicí upozornili. To, do jaké míry tuto povinnost naplní, záleží hlavně na jejich odborné a etické úrovni. Článků, které by se fundovaně zabývaly hodnocením investic s extrémně dlouhým investičním horizontem, je však jenom poskrovnu a chybí i odborná diskuse na toto téma.
Lze tedy za současných podmínek vůbec s klidným svědomím doporučit klientovi nějakou investici slibující výplatu výnosu až za dvacet nebo i více let? Pokud ano, jakou a proč? Penzijní připojištění, investiční pojištění, fondy životního cyklu, indexové certifikáty nebo spíše reálné investice? Která investiční rizika budou v dalších letech nejvýznamnější a jak je pokrýt? Co s investicemi udělá demografický vývoj, změna klimatu, nedostatek surovin?
