Investovat do indexu, nebo aktivně řízeného fondu?

Aktivně řízené podílové fondy byly vždy klíčovou součástí finančního sektoru rozvinutých zemí. V roce 2016 přesáhla hodnota aktivně řízených fondů v USA 21 bilionů dolarů, v Evropě dosáhly aktivní fondy hodnoty 14 bilionů dolarů.

Aktivní manažeři vycházejí z předpokladu, že některé cenné papíry nejsou oceněny správně, a věří, že jsou schopni takto nesprávně oceněná aktiva identifikovat dříve než ostatní investoři. Vhodnou spekulací na vzrůst či pokles aktiva poté očekávají abnormální výnos, což je ta část celkového výnosu, která převyšuje výnos přiměřený riziku investice.

Aktivní management nepochybně hraje zásadní roli v moderní ekonomice, jelikož skrze racionální alokaci kapitálu napomáhá ekonomickému růstu a pomáhá nacházet objektivní tržní ceny. Tato aktivní správa je však relativně drahá a jak dokazují výzkumy, pro samotného investora nemá téměř žádný přínos.

Aktivní fondy v posledních letech zaznamenávají poměrně citelný odliv kapitálu, jelikož stále více investorů preferuje nízkonákladové fondy, které pasivně sledují vybraný, často akciový, index. John „Jack“ Bogle, zakladatel společnosti Vanguard, uvedl první indexový fond již v roce 1976. Se samotnou myšlenkou indexového fondu však přišel Paul Samuelson ještě o 2 roky dříve. Zatímco v prvních letech existence indexových fondů byla jejich popularita relativně nízká, dnes patří indexové fondy mezi jedny z největších.

^REKLAMA

Aktivní investice vydělávají méně

V roce 1991 přišel William Sharpe s tvrzením a teoretickým důkazem, že průměrný čistý výnos pasivních fondů musí být vyšší než průměrný čistý výnos aktivně řízených fondů. Tento předpoklad o devět let později empiricky ověřili Arnott, Berkin a Ye. Sledované aktivně řízené fondy měly v průměru o 2 % nižší roční výnos, než byl výnos indexu Vanguard 500.

Eugene Fama a Kenneth French ve své studii „Luck vs. Skill“ z roku 2010 zjistili, že pouze 2 až 3 % fondů jsou schopny překonat akciový index. Manažeři fondů nejsou ve vybírání akcií o moc lepší než běžný investor, navíc výnosnost jejich fondu je snížena o poplatky za správu.

Poplatek běžného fondu se dnes pohybuje mezi 1 – 3 %. Naproti tomu poplatky pasivně řízených fondů začínají již od 0,03 %. Rozdíl 2 % na poplatcích se může na první pohled jevit jako zanedbatelný, avšak dopad pro dlouhodobého investora bývá citelný. Koruna investovaná do fondu se sedmiprocentním ročním zhodnocením vzroste po 40 letech na hodnotu zhruba 15 korun, zatímco koruna investovaná s pětiprocentním ročním zhodnocením vzroste za stejné období na 7 korun.

Argumenty aktivních investorů

Názory samotných správců aktivních fondů jsou ze zřejmého důvodu opačné. Daniel Gladiš například argumentuje tím, že indexy nadměrně zvyšují kapitalizaci firem a vytvářejí cenové bubliny již samotným způsobem, kterým indexový fond své prostředky investuje – tedy váženě dle tržní kapitalizace jednotlivých společností. Dále upozorňuje na riziko likvidity, které je zvláště přítomné v době, kdy chce velké množství investorů svůj podíl v indexovém fondu prodat. Převýší-li nabídka poptávku, dojde ke snížení tržní hodnoty fondu na hodnotu mnohem menší, než která je dána podkladovými aktivy fondu.

^REKLAMA

Někteří také zavrhují indexové fondy s tím, že investováním do nich se člověk odsuzuje k průměrným výnosům. Nicméně pravděpodobnost dosažení lepších než průměrných výnosů je pro běžného malého investora naprosto minimální. Neschopnost předpovídat budoucí cenu cenných papírů, vysoké transakční poplatky, behaviorální předsudky (bias), nedostatek disciplíny a v neposlední řadě také třeba oportunitní náklady s velkou pravděpodobností povedou v dlouhodobém horizontu k nižším než průměrným výnosům.

Hlavní předností aktivně řízených fondů z pohledu investora je jejich relativní dostupnost a minimální nároky na investiční znalosti investora. V České republice je možné vstoupit do stovek různých aktivně řízených fondů a vstup do nich je často otázkou pouze několika podpisů.

Naproti tomu tradiční indexové fondy jsou v České republice spíše raritou, navíc jsou jejich poplatky zpravidla vyšší než poplatky obdobných zahraničních indexových fondů. Pro českého investora se jedná o překážku, která však není nepřekonatelná. Poměrně jednoduchým řešením může být nástroj ETF neboli burzovně obchodovaný fond. Ale přestože je nákup ETF poměrně jednoduchým procesem, je potřeba pro investici přes ETF alespoň základní znalost investování a práce s počítačem.

Indexové fondy: Jak na ně?

Samotné kritické zhodnocení těchto dvou druhů investic je na samotném investorovi. Pokud se ale přeci jen rozhodne investovat do pasivního indexového fondu, tak na co by si měl dát pozor?

^REKLAMA

Jako u jiných investic, základem je zvolit si správnou investiční strategii, kterou bude investor po dobu investice dodržovat. Při stanovování takové strategie se může investor inspirovat radami ostatních investorů.

Ten nejznámější – Warren Buffett doporučuje běžnému investorovi, investovat pravidelně fixní částku do nízkonákladového indexového fondu. V době, kdy investor naopak finanční prostředky potřebuje, by je ideálně měl vybírat také průběžně v čase. Tímto se investor chrání před nákupem cenných papíru na jejich vrcholu a prodejem v době poklesu.

John Bogle doporučuje investovat do širokospektrálních indexů jako je S&P 500 nebo MSCI WORLD. Naproti tomu odrazuje před investováním do úzce zaměřených ETF a obecně před spekulativním obchodováním s ETF.

Český investor je při pasivním investování až na výjimky odkázán na investici skrze ETF. Je nutné si tedy prvně založit účet u brokera. Nejlevnějším brokerem v České republice je dnes pravděpodobně nizozemské DeGiro. Bohužel od 1. 1. 2018 je nabídka ETF u DeGiro silně limitována, jelikož broker příliš horlivě zareagoval na novou evropskou legislativu MiFID II, která v EU mimo jiné zakazuje prodej ETF, která nemají vedenou dokumentaci v jazyce klienta. Česká národní banka však již koncem roku 2017 uvedla, že u zahraničních ETF je dostačující prospekt například v anglickém jazyce. Dle vyjádření brokera je možné očekávat znovuzpřístupnění zahraničních ETF v následujících měsících.

Cenově výhodná je také česká pobočka nizozemské společnosti LYNX, která funguje jako introducing broker pro světově největšího elektronického brokera Interactive Brokers (IB). Se založením účtu u LYNX získává investor zákaznickou podporu v českém jazyce, počeštěnou obchodní platformu, a především oproti samotnému IB nemusí platit minimální měsíční poplatek 10 USD. Zároveň má LYNX nižší požadavek na vložený kapitál, který je u běžného obchodního účtu 50 000 Kč. Na druhou stranu poplatky LYNX za nákup akcií a ETF začínají na 5 USD nebo 6 EUR, a to je v porovnání s dolarovými poplatky u IB rozdíl zvláště citelný při dlouhodobé pravidelné investici.

Dále je nutné vybrat fond s nízkými poplatky. Klíčovým faktorem při investování je ovšem udržení co nejnižších poplatků. Mezi nejlevnější fondy se tradičně řadí fondy od Vanguard – roční správcovský poplatek Vanguard S&P 500 ETF (VOO) činí 0,04 %. Ve srovnání s ním je ETF S&P 500 (CSPX) od iShares s poplatkem 0,07 % dražší, nabízí však reinvestování dividend. Kvůli zdanění dividend a poplatkům spojených s případnou manuální reinvesticí dividend, se investorovi může více vyplatit dražší fond, který dividendy reinvestuje, než levnější fond, který dividendy vyplácí.

Kromě poplatků a způsobu nakládáním s dividendami je důležitá i likvidita. Zjednodušeně řečeno platí, že větší fondy jsou likvidnější. Proto by měl začínající investor raději vybírat ze zavedených fondů.