Setkání s obchodníkem
Procházel jsem se po Manadu, největším městě severních Sulawesi, když mě mezi krámky s oblečením a opravnami motocyklů zaujala výloha, za níž na řadě monitorů s černým pozadím probíhala řada čísel nápadně připomínající burzovní data. Jen chvilku jsem zaváhal a vstoupil.
Nutno přiznat, že čtvrť, v níž jsem obchodníka s cennými papíry našel, patřila mezi luxusní čtvrti a vedle drobných obchůdků byly též bankovní domy. Co mě překvapilo víc, než samotná přítomnost obchodníka, byla výloha, skrze níž kolemjdoucí viděl obsah monitorů a vstupoval za záda makléřů.
Obchodovat může i cizinec
V některých zemích bývá s obchodováním na domácí burze potíž. Nepustí tam hned tak někoho, část trhu (nebo dokonce celý) bývá vymezena pouze pro občany daného státu, bývá problém s převody prostředků či se směnitelností měny… nic takového v Indonezii není. Obchodovat s akciemi může každý.
Jedno „omezení“ zde ale přeci jen je. Pokud bych se chtěl registrovat u obchodníka, do jehož dveří jsem vstoupil (a je pravděpodobné, že podobná procedura by byla nezbytná i u ostatních obchodníků), otevření obchodního účtu by trvalo dva dny. A já jsem druhý den dopoledne nastupoval na letadlo do Prahy (přesněji postupně na tři letadla, s nimiž jsem absolvoval pět vzletů a přistání). Neměl by ale být problém účet otevřít korespondenčně.
Podmínky pro obchodování
V Česku byla nedávno rozvířena otázka vysokých poplatků obchodníků s cennými papíry. Důvodem nebyla ovšem jen jejich výše, ale především nabádání klientů k provádění velkého množství operací, z nichž obchodník poplatky inkasuje. Tímto způsobem lze „vyčistit“ klientovo obchodní konto „snadno a rychle“. Je to ovšem pochopitelně klient, který transakce zadává a který je za své jednání zodpovědný; z pohledu obchodníka se ale může jednat o neetické jednání.
První část problému (nadměrnou výši poplatků) řeší na indonéské burze regulace. Poplatek nesmí být vyšší než 1 % z objemu transakce. Druhou část problému (nabádání k častým obchodům) si ale musí každý člověk již ohlídat sám. Brokerská společnost je vždy především prostředníkem mezi klientem a burzou a je jen na klientovi, kterým investičním doporučením uvěří a kterým nikoli.
Konkrétní obchodník, u něhož jsem se zastavil na kus řeči, měl poplatky nižší než ukládala regulace. Při nákupu akcií si účtoval 0,3 % a při prodeji 0,4 % z objemu transakce. Nezdálo se přitom, že by měl nastavené nějaké minimální poplatky.
Nevýhodou obchodníka bylo, že transakce byly zadávány pouze telefonicky. Kromě časové prodlevy mezi rozhodnutím k nákupu či prodeji a zadáním příkazu na burzu jsou nevýhodou i vyšší náklady, zejména mělo-li by se obchodovat z České republiky – telefonní čísla, na nichž se obchoduje, jsou pochopitelně indonéská. V průběhu tohoto roku by však i tento obchodník měl pravděpodobně spustit internetové obchodování.
Indonéská burza
Indonézie patří mezi nejlidnatější státy. Její rozlohu lze přirovnat k rozloze Evropské unie, byť její velkou část zaujímá moře mezi jednotlivými ostrovy. Patří také mezi chudé státy – a takové mívají zpravidla velmi striktní hranici mezi „bohatými“ a těmi ostatními. Příjem zaměstnanců v běžném povolání se pohybuje v přepočtu kolem 1200 Kč až 3000 Kč měsíčně podle regionu, v němž pracuje. A mnoho lidí si nevydělá ani to. Na druhém břehu stojí finanční instituce, vysoce kvalifikovaná pracovní síla, ropní magnáti a politici (Indonézie patří mezi země s nejbujnější korupcí; Česká republika jí v tomto směru nesahá ani po kotníky).
V těchto podmínkách stojí indonéská burza, které by i pražská mohla leccos závidět. Kupříkladu IPO. Zatímco v Česku letos proběhlo první, kolem kterého rotuje roj otázek, ale kterému se vyhýbají investoři, na indonéské již proběhly tři. V loňském hubeném roce přitom rozšířilo počty akcií 13 nových IPO, což znamenalo pokles z předloňkých 18 nových titulů.
Kde získat informace?
Základní informace lze získat jednak na stránkách samotné burzy Indonesia Stock Exchange (Bursa Efek Indonesia) a to jak v indonéštině (která zřejmě většině českých uživatelů mnoho platná nebude), tak v angličtině. Na stránkách burzy lze najít regulatorní podmínky, obchodní hodiny (pozor na časový posun +7 hodin proti České republice), informace o brokerech i o obchodovaných titulech.
Druhou doporučenou stránkou je e-Bursa.com, kde lze získat online informace z burzy, zpravodajství i analytický koutek. Vše opět primárně v anglickém jazyce, který lze v případě zájmu zaměnit za bahasa indonesia.
REKLAMA
Obchodovat, či neobchodovat… to je, oč tu běží
Analýzu indonéského akciového trhu jsem ani nevytvářel ani jsem aktuální analýzu nečetl. Indonézie byla ale jednou ze zemí s přídavkem „Next 11“ – čili dalších potenciálně úspěšných trhů, jakými byly země BRIC.
Přestože Jakarta Composit Index klesl v období krize z maxim ze 14. ledna 2008 v hodnotě 2810 bodů až k 1111 bodů 28. října 2008, následující březnové prolomení minim se nekonalo a index v pátek uzavíral nad 2554 body.
Graf: Jakarta Composit Index
Zdroj: Bloomberg.com
Rozdávat doporučení, zda na burzu v Indonézii vstoupit či nikoli, si rozhodně netroufám. Možné to ale je a je možné obchodovat i z České republiky. A jako jeden z největších a nejlidnatějších rozvíjejících se trhů by podle mého názoru neměla indonéská burza zůstat stranou analýz.
