Jak se bude dařit akciím? Odpověď hledejte v Bangladéši
Pro někoho jsou sezónní indikátory pouhými pověrami k zasmání, přičemž se odvolává na jejich přinejmenším diskutabilní úspěšnost, pro jiné zase zpestřením investičního rozhodování. Některé se mohou pochlubit zajímavou úspěšností a také poměrně logickým odůvodněním, proč by asi měly fungovat, ale velká část z těchto pověr je spíše k pousmání a jakoukoliv logickou provázanost s akciovými bychom u nich hledali velmi těžko. V každém případě vycházejí z dat minulých a jak každý ví, minulá výkonnost není zárukou výkonnosti budoucí.
Asi nejznámějšími a nejvíce populárními sezónními indikátory jsou lednový efekt a „sell in may and go away“, které rovněž patří k těm úspěšnějším a smysluplnějším indikátorům, o nichž dnes bude řeč. I když, smysluplnost všech těchto indikátorů je přinejmenším sporná. V každém případě, lednový efekt je oblíbenou teorií, protože tvrdí, že hned z kraje roku budou trhy růst. Podstatou růstu trhů na začátku roku by měla být skutečnost, že koncem roku se mnozí investoři (velcí i malí) zbavují méně úspěšných titulů. Důvody mohou být různé, od windows dressingu u podílových fondů až po snižování daní u malých investorů (protože vykážou ztrátu). V lednu pak trhy rostou, protože se investoři vrátí k nákupům. Opačným efektem ale může být skutečnost, že investoři, kteří očekávají lednový efekt, na konci roku kupují akcie za nižší cenu, aby je mohly po lednu výhodně prodat a tak se tento efekt prakticky ztrácí.
Sell in may and go away zase varuje investory před nevýrazným létem, kdy investoři opouštějí trhy (nebo by podle této teorie měli), a výkonnost indexů klesá. V posledních dvou letech sklidila tato teorie úspěch a zatím to vypadá, že i letos se na trzích objevilo v květnu více prodejců, než obvykle.
Pokud půjdeme dále po měsících, přijdeme k září, které je považováno ze jeden z nejméně výkonných měsíců v roce. Proč tomu tak, nikdo neví, ale teorií je několik. Od zbavování se akcií ze strany podílových fondů před koncem finančního roku , přes vzrůstající počet profit warningů, které děsí investory, až po zvětšující se frustraci ze zkracujících se dnů. Když už máme teorii, odůvodnění se musí najít.
Pak ale přijde konec října a sním také Halloween indicator, který předznamenává obrat trendu. Souvisí s již zmiňovanými prodeji v květnu a podle něj by se právě začátkem listopadu měly trhy obracet od propadů k růstu. Historie tomuto tvrzení podle všeho dává za pravdu, protože v období od listopadu (resp. již od října) do dubna akciové trhy skutečně dosahují lepší výkonnost, než v období od května do října, ale logické vysvětlení budeme hledat těžko.
REKLAMA
Na Vánoce k nám donedávna chodil Ježíšek, ale dnes již chodí Santa Claus, který nosí dárky nejenom dětem, ale také investorům v podobě Santa Claus rally. V období mezi Vánocemi a koncem roku podle této teorie dochází k růstu akciových trhů. Na první pohled to sice nesedí s lednovým efektem, ale vysvětlení je několik a souvisí právě s lednovým efektem. Jde o nákupy akcií u těch investorů, kteří očekávají, že v lednu budou trhy růst a pak také o již zmiňovaný windows dressing u fondů, které nakupují právě tituly, kterým se v průběhu roku dařilo. Co je skutečným důvodem, je otázkou, ale tuto rally můžeme brát jako takové zahřívací kolo před lednovými nákupy.
Se Santa Clausem a jeho hvězdným obdobím je svázán také „Boston snow indicator“, neboli indikátor sněhu v Bostonu. Již podle názvu lze usuzovat, že spjatost s akciovými trhy bude dosti krkolomná a vysvětlení nám to dokazuje. Podle této teorie totiž bílé vánoce v Bostonu značí, že akciím se bude v příštím roce dařit a dosáhnou zajímavého zhodnocení. Jako příklad se uvádí vánoční svátky letech 1995, nebo 2002, které byly v Bostonu bílé a akciové indexy si v příštím roce připsaly zajímavé zhodnocení. A naopak, v roce 1999 byly Vánoce v Bostonu bez sněhu a trhy v následujícím roce zaznamenaly propad. Kdybychom to měly brát podle sněhu v Praze, asi bychom měly doufat v inverzní vývoj.
Pak tady máme něco, co možná bude zajímat především mužskou populaci, protože hlavní roli u těchto indikátorů hrají ženy a je více než jisté, že autory následujících tří indikátorů byli muži (popravdě, u těch ostatních je to také velmi pravděpodobné). Prvním indikátorem je „Sports Illustrated Swimsuit Issue Indicator“, jehož název se těžko překládá, ale v podstatě jde o to, že výkonnost akciových indexů (přesněji S&P 500) bude záviset od toho, jaké národnosti je modelka na titulní stránce čísla časopisu Sports Illustrated swimsuit edition. Pokud je modelka původem z USA, měl by index S&P dosáhnout lepší výkonnost, než v letech, kdy je na titulní stránce modelka z jiné země. Důkazem správnosti této teorie by měl být fakt, že v letech, kdy byla na titulce americká modelka, je průměrná výkonnost 14,3 % (v 88,2 % případů byla výkonnost kladná), v opačném případě to je 10,8 % (s kladnou výkonností v 76,5 % případů). V roce 1997, kdy byla na titulce Američanka Tyra Banks, dosáhl index S&P 500 výkonnosti 34,1 %. Poměrně úspěšné byly také roky 1987 – 1991, nebo 1999 až 2002.
Čechy a skeptiky by pak mohlo zajímat, že v roce 1995, kdy byla na titulní stránce Daniela Peštová, zaznamenal index S&P 500 výkonnost 37,6 % a v roce 2003, kdy pózovala Petra Němcová, byla výkonnost 28,7 % (mimochodem, po Američankách jsou právě Češky druhé co do počtu výskytu na titulní stránce „plavkového vydání“ Sports Illustrated). V roce 2008 to byla zase Američanka Marissa Miller, ale index se propadl o 37 procent.
REKLAMA
Od plavek se posuneme k sukním, další teorií z této skupiny je totiž „Skirt Length Theory“, která, jak je již z názvu patrné, říká, že pokud ženy nosí krátké sukně, trhy rostou a naopak. Vysvětlením je fakt, že ženy nosí dlouhé sukně v dobách, kdy je nálada pod psa, což se projevuje také v ekonomice a na akciových trzích, přičemž krátké sukně evokují optimismus, a to jak v ekonomice, tak i na akciových trzích. Problém je, že každý rok, když rtuť v teploměru překročí dvacítku, stačí se projít po ulici a pokaždé to vypadá, že trhy budou hodně růst. Ale abychom v někom nevzbuzovali pocit diskriminace, podobnou teorií je také „Men’s Underwear Index“, podle něhož muži častěji kupují spodní prádlo v době, kdy se ekonomice daří (a trhy by měly růst) a naopak. Teď už musí být každému jasné, že když nakoupí nové akcie, musí si nakoupit také nadstandardní množství spodního prádla a úspěch investice je zaručen.
Dalším „ženským“ indikátorem je „Lipstick Indicator“, neboli indikátor rtěnky a jde také spíše o indikátor ekonomického růstu, než pouze vývoje na akciových trzích. Podle teorie se lidé uchylují k nákupu méně luxusního zboží, zde konkrétně rtěnek, v dobách, kdy se jejich vyhlídky a také vyhlídky ekonomického růstu do budoucna zhoršují. Autorem myšlenky byl Leonard Lauder ze společnosti Estee Lauder, který si všiml, že v období poklesu po útocích na WTC v New Yorku v září 2001 výrazně vzrostla poptávky po rtěnkách. Podobně tomu bylo na konci roku 2008, kdy poptávka po kosmetických výrobcích vzrostla o 40 %. V hlavních akciových indexech asi nebude figurovat mnoho výrobců rtěnek.
A nakonec tady máme „Hot waitress index“, podle něhož rostoucí množství hezkých servírek a číšnic znamená, že ekonomice se nedaří. Vysvětlení je jednoduché: hezcí lidé to mají jednodušší při shánění dobře placených míst, ale když jde ekonomika z kopce, jsou nuceni častěji přijmout hůř placené místo, jako je právě číšník/ce apod. V době ekonomického boomu tedy mnoho dobře vypadajících číšnic nenajdeme, protože tito lidé budou mezi prvními, komu se podaří najít si dobře placené místo. Slovanské národy s nadprůměrným množstvím hezkých holek mají zkrátka smůlu.
Od servírek ke sportu, jedním z nejméně logických a přitom nejvíce úspěšných indikátorů je „Super Bowl Indicator“, podle nějž by v případě vítězství týmu z American Football Conference měly trhy v následujícím roce klesat a naopak, v případě, že v Super Bowlu zvítězí tým z National Football Conference, trhy by měly růst. Provázanost s trhy zde není veškerá žádná, ale úspěšnost tohoto indikátoru je 80%. Americký fotbal je nuda a v porovnání s ragby je to sport pro slečinky, ale něco na něm asi bude.
REKLAMA
Dalším indikátorem, který odvozuje dění na trzích od něčeho, co na první pohled vůbec nesouvisí s ekonomikou a investováním, je „Billboard Top 100 Indicator“. Jeho autor, Phillip Maymin, na to jde ale přísně vědecky, přičemž dění na trzích a jejich volatilitu dává do souvislosti s náladou investorů. Tu zase odvozuje od oblíbené hudby – pokud jsou oblíbené skladby, v nichž se často mění tempo, je volatilita na trzích nízká a naopak, když jsou oblíbenější skladby s ustálenějším tempem a málo častými změnami rytmu, je volatilita na trzích vyšší. Podle Maymana je složitější hudba více „intelektuálně vysilující“ a proto není v oblíbená v době, kdy je na trzích vyšší volatilita a špatná nálada. Je to asi příliš vědecký přístup na to, aby to pochopil běžný investor.
Indikátorem, který sází na studované hlavy je pak „Harvard MBA Indicator“, který předpovídá vývoj na trzích podle toho, kolik absolventů z Harvardu si najde práci v investičním a bankovním oboru. Pokud jich je více než 30 %, trhy budou klesat, pokud jich je méně než 10 %, investoři by měli přemýšlet nad nákupy. Jde tedy o oblíbenost práce na Wall Streetu, i když na první pohled to vypadá divně. Ale logiku to má, protože když jsou trhy na maximech, přitahují více studentů, ale znamená to také, že se blíží pád. A naopak, když jsou trhy na dně, práce v investičním oboru není tak zajímavá, ale v dohledné době může přijít obrat k růstu. Nikde se nepíše o tom, že absolventi z Harvardu jsou ve svém pocitu dokonalosti příliš neschopní a čím více jich přijde na Wall Street, tím větší pohromu na trzích můžeme očekávat.
Dění na akciových trzích pak ovlivňují také prezidentské volby, resp. oblíbenost prezidentů v USA. Jedna teorie říká, že výkonnost trhů je slabá rok po prezidentských volbách v USA, což novému prezidentovi v očích investorů asi nepřidává na oblíbenosti. Druhá teorie jde ještě dál, protože tvrdí, že čím je prezident méně oblíbený, tím lépe se daří akciovým trhům. Kdybychom v tom hledali logiku, vyjde nám, že trhy po nástupu prezidenta klesají, za což jej investoři nenávidí a díky tomu, čím více jej nenávidí, tím lépe se akciovým trhům v dalších letech daří. Je otázkou, podle čeho pak investuje například prezidentova manželka.
A máme před sebou tři poslední kuriozitky. První je „Aspirin Count Indicator“, podle něhož v době, kdy rostou prodeje snad nejrozšířenějšího léku na bolest na trhu, trhy klesají a naopak. Vychází se z toho, že v období propadů na trzích roste počet těch, které bolí hlava. Jak jednoduché.
Dalším indikátorem, který sází na prodej nějakého výrobku, je „Pallet/Cardboard Box Indicator“. Zde ale nejde o inversní vývoj, jako u Aspirínu. Čím více se totiž prodá kartónových krabic a přepravních palet, tím více se prodává výrobků v/na nich převážených a tím lépe se daří ekonomice, protože objem přepravy roste – což zní poměrně logicky. Bude to znít neuvěřitelně, ale tento indikátor prý sledoval také Alan Greenspan. Jeho následovník Ben Bernanke asi sleduje množství vyrobených helikoptér.
Posledním indikátorem, který jsem našel, je „Bangladeshi Butter Indicator“, který dokonce investorům řekne přesnou výkonnost indexu S&P v procentech. Pokud totiž vezmeme procentuální změnu v objemu vyrobeného másla v Bangladéši a vynásobíme jí dvěma, dostaneme procentuální výkonnost indexu S&P v příštím roce. Investoři mohou jen doufat, že Bangladéšské máslo letos půjde na dračku.
