Zadluženost českých domácností stoupá. V období hospodářské recese sice došlo ke zpomalení rychlosti zvyšování objemu dluhů domácností, zato se výrazně zvýšil počet domácností předlužených. Důvod je jediný: Špatné hospodaření s dluhy a – pochopitelně – nepříznivé okolnosti.
Banky i nebankovní instituce rády půjčují. Byť se snaží vést své klienty k "zodpovědnému zadlužování", vždy tak činí především s jediným účelem: Snížit počet nesplácejících dlužníků. Jak se zadlužovat skutečně zodpovědně?
Co na úvěr kupovat a co ne?
Ke správnému zadlužování existují dva základní přístupy: Jeden "měkčí" a druhý "tvrdší".
Filozofie mírnějšího přístupu je jednoduchá a může si ji snadno osvojit domácnost i s pouhými základy finančního vzdělání: Věc, na kterou se úvěr pořizuje, musí mít delší životnost, než jaká je splatnost úvěru.
Myšlenka spočívá na jednoduchém principu, že se mnohem lépe splácí úvěr, z něhož máme užitek stále před očima. Např. novou plazmovou televizi nebo automobil.
Kupovat ale na úvěr dovolenou je i podle tohoto přístupu cestou ke špatným koncům. Rodina je z dovolené již dávno doma, produktivní členové domácnosti jsou zasazeni do pracovního procesu, získaný odpočinek je do několika týdnů (v lepším případě) odčerpán pracovními povinnostmi a vzpomínky na krásnou dovolenou vyblednou pod náporem každodenní reality. Užitek z dovolené je v … historii a splátky úvěru se táhnou do budoucnosti a zatěžují i nadále rodinný rozpočet.
REKLAMA
Tvrdší přístup k zadlužování je mnohem rozumnější, na druhou stranu vyžaduje již větší disciplinovanost a schopnost počítat. Je hodně blízký přístupu k zadlužování ze strany firem – těch úspěšných, samozřejmě. Úvěr je možné čerpat pouze na to, co daný úvěr samo zaplatí.
Nejedná se pouze o investiční úvěry (např. na nákup akcií či jiné spekulace), které zvyšují výnosy z investice (nebo také jejich prodělky). Do této kategorie spadá též dobře propočítaný hypoteční úvěr nebo leasing či úvěr na automobil potřebný k cestování do zaměstnání.
Úvěr může domácnosti posloužit stejně jako firmě: Zvýší její disponibilní zdroje (prostředky, s nimiž může nakládat) a může tak v současnosti pořídit předmět dlouhodobé spotřeby, který by si jinak nemohla dovolit – a který zvýší její příjmy či (u domácností častěji) sníží její jiné výdaje. U hypotéky se jedná např. o snížení nákladů na nájemné a do jisté míry i o investici na stáří.
Je úvěr příliš drahý?
Jedním ze základních parametrů rozhodování o úvěru je jeho cena. Nejedná se pouze o úrokovou sazbu, ale i o další náklady s úvěrem spojené. Cenu spotřebních úvěrů a leasingu by měla shrnovat pro účelné porovnání roční procentní sazba nákladů (RPSN). Bohužel je mnohdy stejně jako úroková sazba udávána v údajích "od" a není tak příliš vypovídající.
Některé domácnosti přistupují k hodnocení půjček podle toho, "kolik přeplatí". Vzhledem k často rozdílné konstrukci splátek, poplatků a délkám splatnosti to není nejpřesnější metoda. V této "hře" vyhrávají mnohdy drahé úvěry, ovšem splácené dříve.
REKLAMA
Jsou úvěry a půjčky, které jsou skutečně rozumné. Banky nebo úvěrové společnosti nabízejí i bezúročné úvěry či splátky bez navýšení. V takovém případě je vhodné být obezřetní, ale pro spotřebitele se může vyplatit nabídku využít.
Jednou z výhodných, ale zároveň nebezpečných nabídek představují kreditní karty. Pokud klient splácí v bezúročném období, které dosahuje až 55 dní, nezaplatí (pozor, zpravidla kromě poplatku za vydání či vedení karty, které nemusí být také nejnižší) nic navíc. Jsou-li s kreditní kartou spojeny navíc slevy či bonusy, např. 1 % z uskutečněných transakcí, je karta vysloveně výhodná – srovnejte např. s úrokovou sazbou 2 % na spořicích účtech.
Banka si výnos u kreditních karet vybere jinde: Jednak z poplatků za platbu kartou inkasovaných od obchodníků, jednak od lidí, kteří nedodrží bezúročné období a propadnou se tím do úrokových sazeb mnohdy přesahujících 20 % (srovnejte s úrokovými sazbami hypoték ve výši 4,27 %).
Obdobně výhodná může být akce nákupu na splátky bez navýšení. V takovém případě se zpravidla obchodník či obchodní řetězec snaží podpořit svůj prodej a úroky své partnerské společnosti zadotuje z vlastních zdrojů. Výhoda má ale i své stinné stránky: Cenu úvěru si obchodník započítá do ceny zboží. Není výjimkou, že v obdobně zaměřeném obchodě, který se nachází "za rohem" nabízejí stejné zboží levněji. Pak "úvěr zdarma" není nic jiného než "úvěr v ceně zboží".
V obou uvedených případech se úvěr zpravidla vyplatí. Banka poskytuje peníze klientovi zadarmo a on je může kupříkladu zhodnocovat na spořicích účtech. Má to ale háček: Transakční náklady. Klient bude muset každý měsíc zaplatit poplatek za bankovní převod, který při současných nízkých úrokových sazbách spořicích produktů a běžných objemech nákupů domácností mnohdy vynuluje celý výnos. Nemluvě o času, který bude muset domácnost věnovat administrativě.
REKLAMA
Vždy je přitom myslet na dostatečnou finanční rezervu. A to při všech typech úvěrů. Nesplácení úvěru znamená pouze odložení jeho splatnosti a – výrazné prodražení.
Konsolidace půjček… ano, či ne?
Jedním z produktů, které banky nabízejí, je konsolidace půjček. Jedním úvěrem se splatí všechny předchozí a – banka poskytne ještě další peníze navíc. Při tom všem se sníží (zpravidla) úrokové sazby a měsíční splátka úvěru. Domácnosti se tak (bohužel mnohdy jen zdánlivě) uleví.
Nebezpečím konsolidace půjček je především další zadlužování. Domácnost najednou získá pocit, že si s nižší splátkou může dovolit půjčit ještě na něco dalšího. Problém je, že nižší splátka není dána ani tak nižšími úrokovými sazbami, ale především prodloužením splatnosti úvěru. A tak z vysokých splátek na 4 roky se mohou stát poloviční na 12 let. Životnost pořízeného vybavení je pak již dávno za zenitem a úvěr pořád zatěžuje rodinný rozpočet.
"Musím si půjčit, nemám z čeho šetřit"
Časté tvrzení, že si lidé musí půjčovat, protože nemají z čeho si našetřit, vypovídá o nízké finanční gramotnosti a velmi laxním přístupu k penězům. Lidé si nemohou našetřit, protože jim z výplaty po zaplacení výdajů nic nezbývá… pak si ale vezmou půjčku a hle – najednou se peníze na splátky najdou.
Spořit je pro mnohé lidi těžší než splácet úvěr. To ovšem neznamená, že si při dostatečné disciplíně nemohou na pořizované věci naspořit. Naopak – naspoří si rychleji, než splatí úvěr, který je zatížený úroky. Něco jiného by bylo, kdyby cena kupované věci rychle rostla. Pak úvěr řešením být může. To ovšem není případem spotřebního zboží a elektroniky, jejichž ceny dlouhodobě spíše klesají a které jsou nejčastějším terčem úvěrů.
Pozor na smluvní podmínky
Jedno z největších rizik úvěrů se skrývá v drobném písmu úvěrových smluv. Ty je vhodné vždy přečíst – a porozumět jim. Důležité jsou zejména odstavce týkající se:
- smluvních pokut,
- možnosti předčasného splacení,
- rozhodčí doložky.
V těchto oblastech se ukrývají sankce a nebezpečí, jejichž důsledky se projeví až později. Pokud jim domácnost sama neporozumí a nepochopí zcela jejich dopad, je vždy lepší buď přizvat právníka, nebo úvěr s díky odmítnout.
