Jak spořit na penzi: Praktický návod
Státní penze moc radosti neudělá. Aby životní úroveň v důchodu nepoklesla, je potřeba si naspořit. Jak?
Spoření na penzi je nutností. Zejména mladší lidé (řekněme řádově do 40 let věku) nemají nejmenší jistotu, kdy a jak velkou státní penzi dostanou. Náhradový poměr i u současných penzistů dosahuje v oblasti kolem průměrné mzdy přibližně 40 % a současné vládní návrhy na navyšování penzí představují spíše politická gesta bez zajištěných zdrojů financování než dlouhodobě udržitelný stav.
Jakým způsobem ale spořit na penzi efektivně? A kolik by si měl člověk spořit, aby důchod mohl prožít jako období zaslouženého odpočinku po celoživotní práci a ne počítáním každé koruny?
Kdy začít spořit na penzi
Samozřejmě platí, že začít spořit dříve je lepší než později. Důvodem je složené úročení či výnosy z výnosů – zázrak matematiky převedený do ekonomické praxe. Ovšem je lepší začít pozdě než nikdy. Jen v takovém případě bude potřeba odkládat větší díl současného příjmu – a také není vhodné využívat nejdynamičtějších, a tedy nejvýnosnějších, ale nejrizikovějších, investičních možností.
Na druhou stranu nemá smysl začít spořit na penzi příliš brzy. Optimální je zahájit spoření na důchod se vstupem do produktivního věku. Spoření pro děti má jednoznačně smysl, ovšem za jiným cílem než zajištění stáří. Naučí-li se člověk odkládat si z každého příjmu část na dlouhodobé spoření, vytvoří si základ pro zodpovědné vedení osobních i rodinných financí.
REKLAMA
Kolik spořit na penzi
Na určení výše spoření na penzi jsou dva základní přístupy. Jeden z nich (poměrně jednodušší na výpočet) říká, že domácnost by na dlouhodobé cíle měla odkládat 10 % svých příjmů. Pokud v domácnosti dva dospělí vydělávají čistého 25 tis. Kč každý, měli by odkládat dohromady 5 tis. Kč měsíčně. Při 5% průměrném ročním zhodnocení a pravidelném spoření po dobu 30 let naspoří cca 4,16 mil. Kč. To vystačí na pravidelnou rentu ve výši cca 16 600 Kč měsíčně po dobu 25 let.
Druhý přístup za založený na poklesu příjmů v důchodu. Při hrubé mzdě 30 tis. Kč vychází čistá mzda 22 740 Kč. Podle získané doby pojištění dosáhne důchod na cca 14 000 Kč. Chybět tak bude přibližně 8 – 9 tis. Kč měsíčně. Od toho lze odpočítat náklady spojené s aktivním pracovním životem (ušetřit lze např. přestěhováním se do levnější lokality, domácím stravováním místo stravování v kantýně či restauraci, na druhou stranu ale budou chybět stravenky…) a naopak je třeba připočítat případné zvýšené náklady na koníčky, kulturu, cestování…
Bude-li chtít budoucí důchodce např. nahradit výpadek příjmu v objemu 5 tis. Kč měsíčně po dobu 25 let, bude muset naspořit řádově 1,25 mil. Kč. Na tuto částku je potřeba spořit v průběhu 30 let při 5% průměrném ročním zhodnocení přibližně 1 500 Kč měsíčně. Pro dva dospělé v domácnosti celkem 3 tis. Kč odkládat na penzi každý měsíc.
Spočítejte si: Kolik potřebujete naspořit
REKLAMA
Pozor na inflaci
Veškeré uvedené výpočty nepočítají s inflací. Ta má přitom zásadní vliv. Při inflaci na úrovni inflačního cíle ČNB ve výši 2 % budou dnešní úspory za 30 let tvořit pouze něco málo přes polovinu současné kupní síly. Pokud by inflace dosahovala 3 %, kupní síla každé tisícikoruny by klesla na 412 Kč. S tím je třeba též počítat při určování výše spoření podle očekávaného výpadku příjmu.
Spočítejte si: Současná hodnota budoucích úspor
V případě určení výše spoření procentem z příjmů je inflace „ošetřena“ růstem nominálních mezd a ohrožuje tak „pouze“ již naspořené prostředky, které může před inflací ochránit pouze vhodný způsob investování.
Jak spořit na penzi
Odkládání potřebné části příjmů na pozdější spotřebu v důchodu je jen jedna část zajištění dostatečného množství prostředků v penzi. Druhou, ne méně podstatnou, je správná volba investiční strategie. Jak tedy odkládané prostředky investovat?
REKLAMA
Vezměme příklad odkládání 10 % příjmů u páru ve věku kolem 30 let, z nichž každý vydělává 25 tis. Kč čistého. Dohromady z této částky dávají stranou na dlouhodobé spoření 5 tis. Kč měsíčně. Z této částky je optimální, aby každý z nich využíval doplňkové penzijní spoření, ovšem nikoli v transformovaném, nýbrž v účastnickém fondu – a navíc zvolil dynamickou, tedy sice rizikovější, ale dlouhodobě výnosnější, variantu. Do penzijního fondu by měl každý vkládat 1 000 Kč, přičemž získá další státní příspěvek ve výši 230 Kč měsíčně, což je příjemný bonus.
Zbývající 3 tis. Kč měsíčně určených k dlouhodobému spoření s investičním horizontem v desítkách let je vhodné investovat také dynamicky – optimálně buď do globálního akciového fondu, případně do kombinace globálního a dalších akciových fondů, nebo čas od času (vždy po naspoření dostatečné částky na optimalizaci transakčních nákladů) nakoupit ETF – burzovně obchodovaný fond zaměřený na světové akcie.
U všech těchto investic je především důležité hlídat výši průběžných (pravidelných) nákladů. Zatímco penzijní fondy si mohou naúčtovat jen 1 % z objemu spravovaných vkladů a 15 % z výnosu, u akciových podílových fondů mohou celkové náklady (TER) dosáhnout řádově od 2 % do 3 % (výjimečně i více…). Z tohoto pohledu bývají nejefektivnější ETF, které si u amerických či globálních trhů účtují pravidelný roční poplatek v řádu setin až desetin procenta.
Nevýhodou ETF je, že nestačí pouze nastavit trvalý příkaz, ale je třeba provést jejich nákup u obchodníka s cennými papíry. Navíc poplatky na trzích se pohybují řádově od 10 USD za obchod, což odpovídá přibližně 230 Kč – a to jsou při nízkých tisícových částkách prohibitivní poplatky. Platit za vstup do investice téměř 8 % (při investici 3 tis. Kč) se rozhodně nevyplácí.
