Ján Hájek: Dostal jsem příležitost řídit fond Top Stocks podle vlastní investiční filozofie

Ján Hájek vystoupí jako řečník na 4. ročníku České investiční konference. Odborný server Investujeme.cz je mediálním partnerem konference.

Řídíte akciový podílový fond Top Stocks ve společnosti Erste Asset Management ČR. K jeho řízení jste se dostal poměrně netradičním způsobem. Jak k tomu došlo?

Dva roky před založením fondu jsem pracoval v oddělení strategických analýz České spořitelny. Měl jsem na starosti produkt „Seznamy doporučených titulů“, kde vycházely doporučení na investice do jednotlivých akcií.

Na „Seznamy doporučených titulů“ jsme měli velmi dobrou odezvu od klientů. Tyto analýzy se jim líbily, ale spoustě z nich se nechtělo samostatně investovat. Líbil by se jim více fond, který by s touto filozofii fungoval a investoval.

Kolegové z Investiční společnosti České spořitelny (pozn.: společnost byla na podzim 2015 přejmenovaná na Erste Asset Management ČR) mě oslovili a já se tomu vůbec nebránil. Vždycky jsem chtěl pracovat v asset managementu. A takhle jsem dostal šanci řídit podílový fond Top Stocks podle vlastní investiční filozofie.

^REKLAMA

Co je základem filozofie investic do fondu Top Stocks?

Vždy mi byla bližší filozofie, že má smysl investovat spíše do menšího množství společností, než mít široce diverzifikované portfolio. Člověk nemůže mít neomezené množství skvělých investičních nápadů, vždy jich bude spíše méně, než více. To je klíč této investiční filozofie.

V reálné práci to vypadá tak, že se podívám na spoustu investičních příběhů, ale uskutečním jen málo investic. Chci, aby ve fondu byly jenom výjimečné společnosti. Je to jiný způsob investování, než dělají široce diverzifikované fondy. Má to však i své riziko. Když mé nápady budou špatné, tak tím, že jich je málo, může být i výkonnost portfolia špatná.

Když ale člověk řídí aktivně spravovaný fond, měl by se snažit odlišit se od pasivní strategie tvořené investicí do indexu. Jedna z cest je jít do vyšší koncentrace portfolia a dělat méně investic, ale skutečně dobrých.

Fond má investovat vždy do 25 titulů. Když se jeden titul vyřadí, bude nahrazen jiným. Jak se daří nacházet nové investice v okamžiku vyřazení předchozích?

Nemusím hned po vyřazení něco jiného koupit. Někdy se stane, že vyřadění společnosti je důsledkem toho, že najdu „26. dítě“ a potřebuju ho dostat dovnitř. Maximální počet investic se snažím striktně dodržovat. Mohl bych si sice zdůvodnit, proč tam mít 26. společnost, ale to bych si mohl zdůvodnit i 40. A pak by strategie koncentrovaného portfolia padla.

Vedle 25 společností v portfoliu mám ještě okruh dalších akcií, které se mi líbí, ale třeba jim něco chybí. Když se otevře příležitost, když něco prodám a uvolní se místo, tak toto je první skupina, kam se dívám, jestli se nezměnily nějaké podmínky a není některá akcie již dostatečně dobrá. Někdy se mi ale stane, že je volné místo nezaplněné několik měsíců. Beru to tak, že raději, než udělat něco, s čím bych pak nebyl spokojený, raději nedělám nic. To je zásada, které se držím. Méně je někdy více.

Jak dlouho v průměru držíte jeden titul v portfoliu?

Průměrná obrátka portfolia je jednou za 6 let. Podívám se přibližně na 250 společností a udělám v průměru 4-5 změn v portfoliu za rok.

^REKLAMA

Nalezení nové investice vyžaduje hodně práce. Potřebujete nalézt výjimečnou společnost a vidět něco, co zbytek trhu stále nevidí. Není to tak, že by ty nápady ležely kolem mě a já bych je jenom jeden za druhým zvedal. S tím souvisí i to, že si nemůžu dovolit luxus něco dlouho analyzovat, pak to koupit a za dva měsíce opět prodat. To bych se velice rychle vystřílel.

Všechny mé nápady musí být spíše dlouhodobé. Prvotní investiční názor mám na 12 až 18 měsíců dopředu, ale za 11 let historie fondu jsou tam stále 3 společnosti od začátku existence fondu.

Mám ale i případy, které jsem prodával i během 3 – 6 měsíců. Byly to případy, kdy se mi investice nepovedla a začalo se to hned ukazovat. Nebo se stane, že byla společnost někým převzata a stažena z obchodování.

Z jakých oblastí a regionů nejčastěji akcie vybíráte?

Vždy jsem se specializoval na vyspělé trhy. Působí tam mnohem víc investorů, kteří dělají stock-picking – jdou po jednotlivých společnostech, snaží se mezi nimi diferenciovat. Naopak rozvíjející se trhy jsou investovány mnohem víc „makro pohledem“ a mnohem méně se vybírají konkrétní společnosti.

Na vyspělých trzích se mi vždy líbilo, že i managementy jsou mnohem víc pod kontrolou a spousta rizik, např. politických, tam není zdaleka tak velkých. Na druhou stranu je spousta společností globálních a jejich růst je tažen celým světem. Chci mít kvalitní management a akcionáře, kteří se na společnosti dívají stejně jako já a vyvíjejí kontrolu nad managementem.

Dál se snažím specializovat. Člověk se nemůže pohybovat v neomezeném prostoru. Získat expertní pohled na některou oblast vyžaduje spoustu studia a to nejde přes všech 10 sektorů. Historicky jsem se soustředil na 3 sektory a ještě jsem si „vyzobával“ některé segmenty, které mě dlouhodobě zajímaly.

Společnosti, které působí v daných sektorech, by měly mít velmi specifický investiční příběh. Vyhýbal jsem se sektorům, kde např. cena komodity nebo jako ve finančním sektoru úroková sazba ovlivňuje celý sektor jako takový a jednotlivé společnosti se nemají jak diferenciovat.

Jako příklad specifického příběhu často dávám společnost, která vyvíjí nový lék. Pokud se jí podaří nový lék dostat na trh, tak i když se ekonomika vyvíjí směrem k recesi, firma na tom bude dobře a kurz jejich akcií se může odlišit od vývoje trhu.

To je příklad velmi rizikové investice, protože je třeba investovat předtím, než je lék vyvinutý. A pokud není vyvinutý nebo neprojde úspěšně klinickými testy, tak celá investice padá…

To je samozřejmě pravda. Většina mých investic, které realizuji ve zdravotnickém sektoru je až ve fázi po schválení léků.

^REKLAMA

I zdravotnictví má určitý podnikatelský model, který se dá pochopit. Samozřejmě ta část chemie či farmacie je sama o sobě dostatečně riziková. Nejsem vystudovaný lékař ani farmaceut, a i když léta jezdím na konference, tak od určité odborné úrovně tomu bohužel nerozumím. Ale mé investice nejsou postavené na tom, že bych si myslel, že něčemu rozumím lépe než experti, se kterými se bavím.

Obecně, v celém investování člověk nemusí všemu detailně rozumět, ale musí umět správně identifikovat lidi, kteří mu pomohou pochopit, v čem je ta konkrétní firma výjimečná a proč to jiné firmy nedokážou udělat lépe.

Nikdy nepůjdu proti názorům doktorů, kteří tomu rozumí lépe než já. Příležitost vidím vždy tam, když si trh myslí něco jiného než experti – laičtí investoři budou mít pravděpodobně mnohem horší názor na to, jestli je daný lék schválitelný či nikoli.

Mám v portfoliu 25 nápadů. Většinou 1 nápad = 1 společnost. Ale je tam také jeden nápad ještě z doby, kdy jsem dělal analýzy společností pro „Seznam doporučených titulů“. Je to skupina 12 společností, které reprezentují jeden nápad. Jsou to začínající firmy, které vyvíjejí lék do segmentů, kde žádný lék není. Když je taková společnost neúspěšná, její hodnota klesne na hodnotu hotovosti, kterou drží. Cena pak padá řádově o 80 % dolů.  Ale stačí, aby se pouze 2 z nich dostaly za metu schválení léku, a toto portfolio jako celek bude úspěšné, protože trh nesprávně oceňuje jejich riziko. Jsou to společnosti na začátku klinických testů a trvá 4 – 5 let, než se vůbec dostanou k závěrečnému výsledku.

Jakou svou investici historicky považujete za nejúspěšnější?

Správně bych měl říci, že nejúspěšnější byly ty investice, které jsem již uzavřel, protože u těch zbylých se stále ještě neví, jak dopadnou. Obecně mám nejraději investice, které se mi povedly, a mám je v portfoliu hodně dlouho. Mou ideální představou je najít firmu, kterou mohu držet 10, 20 let.

Historicky jsem měl velmi úspěšnou investici do společnosti SanDisk. Byla to investice, kterou jsem držel přes deset let. Před založením fondu již byla součástí „Seznamu doporučených titulů“.

Myslím si, že dobře rozumím restauračnímu byznysu. Mám v portfoliu společnost Texas Roadhouse nebo Starbucks, které doposud přinesly slušné zhodnocení. Také investice do společnosti Pandora se mi vcelku povedla.

Kterou ze společností v portfoliu považujete za nejperspektivnější? Která by mohla přinést nejvyšší výnos?

Nesnažím se mezi nimi diferenciovat. Všechny investiční nápady mají podíl v portfoliu přibližně 4 %. Ale vnitřně cítím, že některé mají trošku větší růstový potenciál, ale s nimi je často spojené větší riziko nenaplnění tohoto příběhu. A jsou tam jiné firmy, které sice neporostou tak rychle, ale růst ziskovosti kolem 10 – 12 % má větší předvídatelnost než u jiných nápadů. A pak mám firmy, jako je například Starbucks, jehož ziskovost dokázala růst v posledních několika letech o více než 15 % ročně.

V některých případech je růst spojený s výraznou cykličností odvětví, například tomu tak je u polovodičových firem. Již poměrně dlouho držím společnost Silicon Motion a pamatuji si, že procházela několika cykly. Dlouhodobě mě zajímá, aby tempo růstu bylo v průměru daleko vyšší než u těch předvídatelnějších společností, abych byl kompenzován také za cykličnost.

Nesnažím se investovat do průměrných firem. Historicky rostla ziskovost firem v průměru tempem 6 % ročně. To je pro mě laťka, pod kterou nepůjdu. Nikdy neinvestuji do firem, kterým nadprůměrně nerostou tržby ani ziskovost a jenom nejsou správně oceněné. Zajímá mě spíš dlouhodobý růst fundamentů než spekulace na růst ocenění akcií.

Kterou svou investici považujete za nejneúspěšnější? Která vám nejvíc nevyšla?

Investování se odlišuje od všech ostatních činností. Nejde investovat tak, že všechno vyjde. Za svou historii ve fondu je poměr mých úspěšných a neúspěšných investic přibližně 60 : 40. Je to velice blízké hození mince.

Co dělá úspěch fondu je, že investice, které se povedly, držím několik let. A tam se pak výnos naskládá. Naopak investice, které se nepovedly, jsou prodány z portfolia velice rychle. Z akcií, které prodávám, jsou zhruba ze 2/3 investice, které se nepovedly.

Pamatuji si třeba společnost Rovi. Zaujala mě myšlenka snadného hledání v programech tak, jak jsme zvyklí hledat na internetu. Díky jejich metadatabázím by bylo možné si večer naťukat do televize např. Robert Redford a vyjely by mu všechny televizní kanály, kde zrovna večer běží film s Robertem Redfordem. To byla část jejich podnikání, která se právě vyvíjela a na kterou jsem vsadil.

Velkou část jejich licenčních příjmů ale tvořily poplatky za různé standardy televizního vysílání. A jak se prodává méně a méně televizí, část byznysu, která měla být stabilní, začala klesat. Podcenil jsem trend, kdy generace, které jsou mladší než já, se mnohem méně dívají na televizi. Investice skončila propadem o 50 % během tří měsíců.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vznikl v rámci mediálního partnerství odborného serveru Investujeme.cz 4. ročníku České investiční konference.