Zní to všechno moc hezky, akciím v Číně (a zejména na burzách v Šanghaji a Šenzenu, kam mají přístup pouze domácí investoři) se skutečně daří a i přes výraznější korekce v minulém roce dosahují roční výnosy přes 100 %. Je ale skutečně možné, aby takový vývoj pokračoval i nadále?
Akcie jsou předražené
Ohromný růst akciového trhu v Číně za posledních pár let nahrává portfolio manažerům a obchodníkům, kteří tak mají silné argumenty k nákupům akcií. Ač se nám to líbí nebo ne, investoři, zejména ti nezkušení, rádi nakupují na základě minulého vývoje, hezkých stoupajících grafů apod.
Rozumnější investoři většinou vyhledávají akcie na základě různých ukazatelů, které jim mohou pomoci při výběru zajímavých titulů. Velmi často je používán ukazatel P/E (poměr cena akcie/zisk na akcii). Za rozumnou je všeobecně považovaná hodnota kolem 15 ("optimální P/E" je ale různé u různých odvětví).
P/E na trzích s čínskými akciemi se ale v poslední době dostaly přes hodnotu 50 (akcie obchodované v Šanghaji), resp. 30 (akcie dostupné zahraničním investorům, obchodované v Hongkongu), což určitě není málo. I když P/E určitě není jediným a ideálním ukazatelem pro ohodnocení akcií, není radno jeho význam podceňovat.
Čínská vláda navíc plánuje umožnit domácím investorům investovat také na trhu v Hongkongu. Na jedné straně by to bylo dobře, protože by se prostředky investorů z Číny rozprostřeli do většího množství titulů a poptávka po akciích v Šanghaji by nebyla tak zbytečně přehnaná. Na druhé straně se ale zájem čínských investorů přesune na akcie v Hongkongu, což může vést díky arbitrážím a zvýšené poptávce k dalšímu rychlému zvýšení cen akcií na Hongkongské burze.
REKLAMA
Nebezpečí P/E…
A v čem že je to čínské P/E tak nebezpečné? Kromě toho, že ukazuje očekávání rostoucích zisků v budoucnu, je rovněž indikátorem předražených akcií, jejichž cena neodpovídá skutečné hodnotě akcií společnosti. Optimistická očekávání tlačí ceny stále vzhůru a ty jsou neúměrně drahé. Tito investoři ale jaksi zapomínají, že optimismus a velká očekávání nemusí znamenat pozitivní budoucí vývoj. Bohužel.
Například v roce 2000, kdy došlo ke splasknutí technologické bubliny, dosahoval P/E akcií v indexu DJIA průměrnou hodnotu 30, u indexu S&500 to bylo 44 a u technologického indexu NASDAQ 100 dokonce neuvěřitelných 102. Následný dvouletý propad na polovinu (u NASDAQu na méně než třetinu) má v paměti skoro každý, kdo se o akcie alespoň trochu zajímá.
V té době, stejně jako dnes v Číně, byly považovány všechny nové akciové tituly za zlatý důl a upisovaly se s ohromnými zisky. Do akcií investoval každý, kdo měl alespoň nějaké volné prostředky, akcie internetových společností, avšak nejen ty, byly hitem. Nehledělo se na to, že přemrštěné ceny na burze jsou na míle vzdáleny od skutečné hodnoty společností.
Čeká nás druhé Japonsko?
Problémem není jenom přestřelená cena akcií, ale až nepříjemně podobný vývoj, jaký probíhal například v Japonsku na přelomu 80. a 90. let. Enormní růst hospodářství, vysoká inflace, růst cen nemovitostí, obrovský boom na akciových trzích, kdy si firmy zlepšovaly svou ziskovost tím, že investovali raději do akcií než do svého podnikání (což je v dnešní Číně také bohužel úplně běžná záležitost a nemá s rozumným investováním nic společného), roztočily gigantickou spirálu, kterou se vláda pokusila zastavit rychlým a výrazným zvýšením úrokových sazeb. Dopad na trhy byl zdrcující a následná recese trvala skoro 15 let.
REKLAMA
Zastánci pokračujícího růstu pořád existují
Jedním z oblíbených argumentů zastánců dalšího růstu čínských akcií je zmenšující se podíl exportu čínských společností do USA a tím i menší závislost Číny na největší ekonomice světa. Zvyšující se domácí poptávka tak pomáhá udržovat vysoké tempo růstu ekonomiky, což je příslibem pro další růst akciových trhů.
Dalším trochu pochybným trumfem optimistů je pořádání letních olympijských her. Ty by měly znamenat příliv kapitálu do země, zvýšení příjmů z turismu a zviditelnění sponzorů, kteří si tak otevřou cestu na nové trhy v zahraničí. S olympijskými hrami souvisí i tvrzení, že Čínská vláda jednoduše nenechá akciové trhy jen tak padnout, zejména ne v tomto roce, a v případě potřeby napumpuje do trhů množství peněz, aby zabránila výraznějším propadům.
Oba tyto argumenty však jednoduše a výstižně neguje výrok Charlie Robertsona z ING: "Fakt, že několik atletů bude kroužit příští léto na olympijském stadionu v Pekingu, neznamená, že čínský akciový trh nemůže v příštím roce výrazně poklesnout…"
Vrcholem neznalosti poměrů na akciových trzích by pak mohla být situace, když někoho napadne nabízet čínské akcie společně s jinými rozvíjejícími se trhy jako zajímavou alternativu ke ztrátovým americkým akciím postiženým nadcházející recesí.
V tomto kontextu se může zdát zajímavý článek v magazínu Forbes, který rovněž Čínu za jeden z nejvíce ohrožených akciových trhů na světě (na stejnou úroveň však dal Českou republiku, o čemž bych si asi dovolil polemizovat). Jedním ze spouštěčů zhroucení u zhroucení těchto trhů je právě i recese v USA. Propojenost současných akciových trhů je zkrátka nemalá a to bychom se pak propadu mohli dočkat velmi rychle. Svoji nadměrnou volatilitu a citlivost na vývoj na amerických trzích už navíc rozvíjející se trhy ukázaly v uplynulých dnech.
Není důležité být za každou cenu součástí davu, který investuje s pochybnou vidinou velkých zisků. Investičních příležitostí, která skýtají mnohem menší rizika, než jsou čínské akcie, je stále dost. Je lepší být mimo trh a nevydělat, než zbrkle a chybně investovat a přijít o většinu peněz.