Hra na hlupáky a zasvěcené
Teorie efektivního trhu tvrdí, že spekulanti zastávají stabilizující roli tím, že nakupují podhodnocená aktiva a prodávají aktiva krátkodobě nadhodnocená. Spekulací vznikající arbitráž pak pomáhá udržovat tržní ceny navázané na ekonomické fundamenty. Zamezí se tím vznik cenových bublin; ceny vždy odrážejí aktuálně známé informace. Jenže realita ukazuje něco jiného.
Například v průběhu dotcomové éry a horečky, vzbuzující touhu po internetových akciích, sehráli spekulanti roli destabilizující. Nákup nadhodnocených akcií znamenal narůstající odchýlení tržních cen od fundamentů. Investiční kapitál v hodnotě desítek miliard dolarů byl nasměrován do akcií, jejichž tržní hodnota se později náhle propadla. Cassidy říká, že investování je hra na zasvěcené a hlupáky. Tržní selhání začíná třeba obchodováním, kdy mají jednotlivci pobídku k tomu, aby s kapitálem, kterým disponují, nadměrně riskovali.
Obrázek 1: Ve hře na hlupáky a zasvěcené vítězí ti, kdo chápou dění na pozadí – iracionalitě chování účastníků trhů, obchodování ve směru trendu a davové psychologii.
Hedgeovým fondům ani dalším dobře informovaným investorům se nevyplatí uprostřed bubliny nadhodnocené papíry vyprodávat (shortovat). Pokud shortujete, přijímáte riziko. Vládne-li nákupní horečka a na trh vstupují další a další zájemci, shortujícímu vznikají další a další ztráty. Když ceny akcií vzrostou o dalších 50 procent, případný „short trade“ znamená ztrátu 50 procent. Protože většina hedgeových fondů funguje na principu pákového efektu, platí, že když se trh propadne, nastupují výzvy k dodatkové úhradě (margin calls). Požadavky na finanční zajišťování ztrátové pozice je tak podstatnou překážkou proti spekulování na základě fundamentů.
Surfování po bublině a utopická ekonomie
Když se ekonomice daří, je obtížné představit si, že by se mohlo přihodit něco špatného. Optimističtí účastníci trhu kupují předražená aktiva s předpokladem, že je později prodají jiným spekulantům (ještě větším bláznům) za ještě vyšší cenu. Bublina se ale může nafukovat pouze do té doby, kdy blázni nacházejí ještě větší blázny, kteří předražená aktiva nakoupí. Jako lidé jsme krátkozrací, třeba investujeme nebo podepíšeme jen proto, že to přece dělají všichni. A když už třeba v tomto ohledu jsme finančně uvědomělí, čelíme-li složitým rozhodnutím, používáme mentální zkratky. Můžeme sednout na lep malému vzorku, o kterém se domníváme, že reprezentuje skutečnost anebo extrapolujeme trendy a pak se divíme, že odhad se může i mýlit.
REKLAMA
Jedním z charakteristických rysů bublin je to, že z paměti účastníků vymažou to, co bylo předtím. Na vrcholu bubliny se odehrávají četné příběhy o obyčejných lidech, kteří zbohatli – a to vytváří psychologický tlak na ostatní, aby se přidali.
Cassidy tvrdí, že stávající ekonomie je utopická a opírá se o principy, které nezohledňují to, jak lidé reálně jednají. Směřování s davem a tržní iracionalitu podporuje také behaviorální psychologie. Ta uznává, že od narození se učíme, že vnímání a úsudek jiných bývá spolehlivým zdrojem svědectví o skutečnosti. Pokud se dva nebo více lidí rozchází v chápání stejné objektivní situace, každý může přezkoumávat svůj názor a názor těch druhých, aby zjistil, zda je lze uvést v soulad. Vidíme-li, jak cena některých akcií roste, pak možná usoudíme, že ostatní vědí více než my a raději také bez ohledu na fundamenty koupíme.
Použijme příkladu z každodenního života: „Zvažme možnosti, před nimiž stojí hladový člověk, který se ocitl u dvou sousedících restaurací, které právě otevřely, a žádná z nich nepřilákala zákazníky. Hladovec neví, kterou si má vybrat, a tak si hodí mincí. A teď uvažujme, že jde kolem další hladový člověk. Ten má také málo svých vlastních informací, ale vidí, jak někdo v jedné z nich už sedí. Předpokládá tedy, že daný člověk ví, co dělá, a tak ho následuje dovnitř. Nyní máme v jedné restauraci dva hosty a ve druhé není nikdo. Další potenciální host má silný stimul pro to, aby se zachoval podle oněch prvních dvou. Rovněž čtvrtý, pátý a šestý host, atd. Vzhledem k logice společenského učení bude nakonec jedna z restaurací díky čiré náhodně nacpaná k prasknutí a ta druhá zůstane prázdná“ (Cassidy, Jak trhy selhávají; 2009). Abychom pochopili lidské chování a mohli ho předvídat, musíme se vypořádat s omezenou racionalitou.
Obrázek 2: Pro surfování na cenové bublině mohou hovořit různá přesvědčení, když se tato ukáží jako neodůvodněná, následuje tvrdý pád. 
REKLAMA
Krach jako blesk z čistého nebe
Když se už na vrcholu bubliny odehrávají četné příběhy o obyčejných lidech, kteří zbohatli, vytváří to psychologický tlak na ostatní, aby se přidali. Proč nekoupit vlastní bydlení, když to vychází srovnatelně jako placení nájmu? Proč také nevyužít příležitosti a koupit byt k pronájmu a zajistit se na důchod? Proč nevyužít rekordně nízkých úrokových sazeb? Na vrcholu bubliny vypadají jako blázni ti, kdo se trhu neúčastní.
Po krachu se někdy může zdát, že investoři, kteří peníze ztratili, přece museli vědět, že jednají bezhlavě a řítí se do potíží. Jenže existuje tendence domnívat se, že probíhající trendy jsou přirozené, a že jejich extrapolace vede k adekvátnímu odhadu budoucího vývoje. Tato heuristika reprezentativnosti je ale zavádějící. Vzniká mix opojení iluzí stability, finančními inovacemi usnadňujícími spekulování a myšlení nové éry. Opomenuta by zde neměla být i měnová politika, která zastává klíčovou roli – „sazby s nízkým úrokem totiž poskytují ono helium, které bublinu nafukuje“. Když se daří, funguje kladná zpětná vazba a varování, že existuje bod zlomu, kdy může nastat hluboká krize, zní jako z jiného světa. Jak se předcházející krize vzdaluje, vládní úředníci, bankéři, podnikatelé i mnozí ekonomové začnou věřit, že nastala nová éra. Když pak nastane jako blesk z čistého nebe krach, všichni se diví.
Někdy je prostě pro investiční manažery optimální strategií spíše napodobovat chování druhých než se spoléhat na vlastní úsudek. Pokud se manažer fondu drží investičních strategií podstatně lišících se od těch, které sleduje okolí, přichází s větší pravděpodobností o práci. Vybočení z řady a odchýlení se od benchmarku se moc neodpouští. A tak vzniká motivace k investování do populárních sektorů, jakkoli se lze třeba domnívat, že jsou předražené.
Veřejná nabídka Netscape, výrobce prvního komerčního webového prohlížeče, ze srpna 1995, bývá považována za původ mánie po internetových akciích. Institucionální investoři se tehdy nejprve dotcomovým akciím s ohledem na chronický nedostatek příjmů a zisku vyhýbali. Když ale chtěli dosahovat standardní výkonnosti, museli do vlaku nastoupit a snažit se „přesurfovat“ bublinu dříve, než splaskne. Někdy je pro investiční manažery optimální strategií spíše napodobovat chování druhých než se spolehnout na vlastní úsudek. Když uděláte něco pitomého, ale všichni ostatní udělají totéž, nebudete za pitomce považováni.
I když třeba někdo z vedení institucionálních investorů měl soukromé výhrady proti inovativním investičním postupům, byl k nim donucen, jakmile na toto bitevní pole vstoupili jejich soupeři a začali vydělávat. Že by převládla logika vězňova dilematu, kdy o vítězství rozhoduje zvolená strategie?
