Jiří Čapek: Regulace stornovosti rizikových pojištění mi nedává smysl

Česká asociace pojišťoven (ČAP) má poměrně jednoznačný názor na novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, kde se staví za regulaci provizí podle „koaličního“ návrhu. Jaký je váš názor jako šéfa jedné z pojišťoven, které neovládají ČAP?

Jsem součástí prezídia ČAPu, takže se na diskusích o regulaci podílím. Já osobně nemám rád regulace jako takové, protože věřím, že trh se dokáže regulovat sám. A v tomto směru mi přijde i regulace vztahu mezi subjekty na trhu ne úplně šťastná. Mám radši regulaci zaměřenou na vztah mezi daným produktem a konzumentem, který si ho kupuje, aby konzument dostával to nejlepší, co dostávat může.

Rád dávám příklad rohlíku. Ten se dá většinou koupit do 2 Kč. Ale už nikdo nereguluje, jestli z těchto 2 korun má řetězec, který ho prodává, 30 haléřů, pekárna, která ho upeče, 20 haléřů, distributor, který ho odveze z pekárny do supermarketu, třeba 1 korunu … toto regulovat není úplně šťastné.

Byl bych rád, kdybychom se jako pojišťovny a distributoři zaměřovali právě na klienta – konzumenta finální služby, a to zejména co se týče transparentnosti produktů. Věřím, že lidé jsou dostatečně moudří a pokud mají informace, sami se rozhodnou, jestli si pojistku, auto nebo rohlík chtějí či nechtějí koupit a od koho si ho chtějí koupit.

Česká asociace pojišťoven udělala stran transparentnosti životního pojištění velký krok kupředu. Jsou v této oblasti ještě nějaké nedostatky, na kterých je třeba pracovat, nebo jsou již podle vašeho názoru produkty dostatečně transparentní?

Udělal se veliký kus práce. Jako pojišťovny se snažíme produkty dělat co nejtransparentnější. Nicméně design produktu jako takového je velice složitý a obtížně se vysvětluje. To platí zejména pro investiční životní pojištění, které obsahuje investiční část, část na krytí rizik a pak část, kterou si pojišťovny berou jako poplatky. Smícháte-li to do jednoho produktu, vznikne hodně složitý produkt. Naší snahou je samozřejmě ho co nejlépe klientům vysvětlovat, zároveň ale bychom jako pojišťovny  měli pracovat na jeho zjednodušení.

^REKLAMA

Jsem přesvědčen, že pojišťovna má být pojišťovnou a chránit lidi před nenadálými událostmi, které se v životě stávají, a nebýt investičním domem. Proto jsme v naší pojišťovně nedávno vytvořili produkt, který je čistě zaměřený na krytí rizik. Ten je více transparentní a mnohem lépe se vysvětluje. Klientovi říkáme: když nám zaplatíte tuto částku a stane se toto, my vám vyplatíme tuhle částku. A to je pro klienty srozumitelné.

Stavíte se proti jakékoli regulaci, která nezvyšuje informovanost klienta. Nicméně regulace, která nedávno prošla poslaneckou sněmovnou, vzešla právě od pojišťoven…

Regulace, která prochází Parlamentem ČR, vzešla z podnětu mnoha stran a následně prošla určitým politickým procesem, jak už to v demokracii chodí a jak je to v pořádku. Z toho vznikl návrh zákona v několikáté verzi, který prošel poslaneckou sněmovnou.

Do návrhu vstupovalo spoustu stran – my v rámci asociace pojišťoven, distributoři, regulátoři – ať už v rámci diskuze s Českou národní bankou, meziresortními komisemi, Ministerstvem financí ČR, či na úrovni vlády. Současná podoba je výsledkem demokratického procesu, který probíhal mezi všemi konstituenty trhu a regulátorem. Není to návrh můj nebo asociace nebo regulátora, je to určitý kompromis.

Jak vnímáte osobně tento kompromis vzešlý z politického procesu?

Myslím, že kompromis, který prošel nyní, je lepší než kompromis, který v předchozím hlasování před třičtvrtě rokem neuspěl a který nebyl až takovým kompromisem. Současný návrh nechává více na trhu, aby se rozhodl, jak bude fungovat. Proto ho vítám.

Současná verze zákona počítá s 5letým stornem provizí pro všechny životní pojistky, nikoli pouze pro rezervotvorné, jak byl původní záměr…

^REKLAMA

Skrz politické diskuze se jednotlivé části zákonů mění. To nechci komentovat. Vznikl návrh zákona, který je v Parlamentu ČR. Co mně na tom návrhu vyhovuje, je, že dává větší prostor pro rozhodování o tom, jakým způsobem budou mezi sebou fungovat ti, kdo produkty vytvářejí, a distributoři, kteří je distribuují.  Zároveň jsem rád, že tato regulace zohledňuje klienta. Každý pojistný produkt má totiž v ceně zahrnuty náklady na distribuci, které klient platí. U investičního životního pojištění jsou tyto náklady s ohledem na složitost produktu docela výrazné. Přetáčení smluv, tj. předčasné a nevýhodné ukončování pojistek a uzavírání nových jinde, vedlo k tomu, že klient opakovaně platil tyto vstupní poplatky, mnohdy nevědomky. Pětiletá storna provizí by měla toto nevýhodné přetáčení smluv značně omezit, což je pro klienty dobře. Regulace, která chrání klienta, je dobrá regulace.

Je otázka, jestli tato úprava zabrání rušení a přesjednávání smluv v rámci pěti let. Jednak jsou již diskutovány nejrůznější návrhy, jak regulaci obejít, a jednak nejčastěji jsou pojistky rušeny jiným zprostředkovatelem, než který uzavřel původní smlouvu. A tam 5leté storno nezasahuje do motivace zprostředkovatele toto změnit.

Jste-li dobrý zprostředkovatel či obecně obchodník, máte klientovi vysvětlit, co si kupuje, jaké jsou výhody a nevýhody produktu a co ho to bude stát. A klient se rozhodne, jestli si to pořídí, nebo ne. A když si to pořídí, ví, jaké výhody mu z produktu plynou.

Pokud za klientem přijde někdo jiný a bude mu něco nabízet, klient by měl vědět, že přehodnocení jeho životní pojistky a pořízení nové rok, dva, tři po sjednání té původní ho bude stát extra náklady, především v případě investičního životního pojištění. Může to pro klienta být nevýhodné ale i v jiných ohledech – bude muset například znovu podstoupit zkoumání zdravotního stavu, platnost určitých připojištění bude znovu podmíněna čekacími dobami apod. Když toto klient ví, protože obchodník udělal dobrou práci a vše mu při sjednání pojištění vysvětlil, tak k přetáčení smluv nebude docházet. A to nezávisle na tom, jestli regulátor řekne, že tam budou 2letá, 5letá či 10letá storna.

Samozřejmě si uvědomuji, že ne vždy tomu tak je, a proto jsem rád, že do toho regulátor vstoupil. Nová regulace by měla přinejmenším motivovat obchodníky k tomu, aby s klienty uzavírali smlouvu alespoň na pět let, a zároveň by měla do určité míry zamezit předčasnému a zbytečnému přetáčení smluv.

Ve třetím čtení byl načten pozměňovací návrh Zbyňka Stanjury, který novelu převádí zpět do stavu, kdy by měly být regulovány pouze provize za rezervotvorné životní pojistky s odůvodněním, že rizikové životní pojištění je v podstatě komoditní produkt a není důvod ho regulovat. Zároveň regulaci vztahoval na celkové náklady pojišťovny, nikoli pouze na provizi, což je to, co se promítne do konečného výsledku investic klienta. Jaký je váš názor na tuto verzi regulace, která byla ve třetím čtení odmítnuta poslanci?

Je právem každého poslance podávat pozměňovací návrhy a je to tak v demokracii správně. Jsem rád, že u nás demokracie takhle funguje. Demokracie ale zároveň dává prostor diskuzím mnoha stran a potažmo vede k určitým kompromisům. V tomto případě mnoho stran k nějakému kompromisu dospělo, takže tento pozměňovací návrh vracel všechny zpátky k diskuzi. Myslím si, že nejhorší pro trhy je nejistota. A já bych byl rád, kdyby nejistota kolem regulace skončila. Není to dobré pro nikoho. Z tohoto pohledu jsem rád, že byl odsouhlasen návrh tak, jak byl předložen.

^REKLAMA

Jako člověk, který pracuje v pojišťovně na českém trhu, chápu regulaci stornovosti, když se bavíme o rezervotvorných pojištěních, protože v rámci nich klient investuje, investuje dlouhodobě a měl by mít nějakou návratnost. Je správné, aby se mu o jeho peníze pojišťovna, případně banka, řádně starala. V této souvislosti regulaci stornovosti, tlak na transparentnost a vysvětlování produktů, MiFID či Solvency II vítám.

Regulace nerezervotvorných, tedy rizikových pojištění z mého pohledu nedává smysl. Čistá riziková pojištění nemají investiční složku, jsou jednodušší, nákladově levnější a transparentní. Klient se může kdykoli rozhodnout, jak chce se svým rizikovým pojištěním nakládat.

…nicméně přesto souhlasíte s přijetím návrhu zákona, který reguluje i tuto část životního pojištění.

Potřebujeme hlavně, aby v této oblasti už skončila nejistota a aby novela zákona lépe regulovala právě rezervotvorná pojištění.  

V rámci historie schvalování novely zákona regulujícího provize za zprostředkování životního pojištění byla jedna varianta umožňující platit provizi až 20 % z běžně placeného pojistného po dobu trvání smlouvy. Tento návrh byl předkladatelem považován za proklientský, a to přesto, že fakticky oproti srovnatelné přímé investici do stejného podílového fondu by byla investice o 20 % dražší, a to nepočítáme další náklady na straně pojišťovny. Jak vnímáte takovýto návrh?

Myslím si, že tento návrh předpokládá, že lidé nevědí, co dělají, a že nejsou schopni se sami rozhodovat. Já preferuji, aby regulátor pomáhal pojišťovnám, zprostředkovatelům a obecně finančním institucím vysvětlovat klientům, jak finanční produkty fungují. Klient by se pak měl sám rozhodnout, zda službu chce nebo ne, případně od koho.

Lidé jsou dostatečně sofistikovaní, aby se dokázali rozhodnout, jakým způsobem chtějí své peníze investovat; možností je mnoho. Klienti mohou investovat do podílových fondů například prostřednictvím investičního manažera v bance, který se jim o peníze stará, napřímo přes internetové investiční platformy, ale také prostřednictvím finančních poradců, kterým důvěřují, protože jim už v minulosti poradili dobře i v dalších oblastech, třeba ohledně životního pojištění. Naše obchodní služba nabízí klientům jak životní pojištění, tak spoření na penzi i investice do podílových fondů.

Regulovat ve smyslu „ty můžeš klientovi nabídnout toto pouze za tuto cenu“ nebo „ty, kliente, si toto můžeš koupit za tuto cenu a ne za vyšší“, případně říkat klientovi, kde to má levnější a kde si to má koupit, jde proti trhu. Návrhy tohoto typu nemám rád. Věřím v lidi a jsem přesvědčen, že když mají správné informace, rozhodnou se správně.

Kvůli neschválení předešlé verze regulace provizí nebyl schválen ani nový zákon o pojišťovnictví, který implementoval evropskou směrnici Solvency II. Pomiňme to, že to bylo kvůli vnitropolitickým dohadům a uraženosti politiků, nicméně na pojišťovny to má dalekosáhlé dopady. Jak se vyrovnáváte se stavem, kdy již přes půl roku měla být účinná harmonizační novela, ale dosud není?

Nám to život zas tak moc nekomplikuje. Jsme součástí nadnárodní společnosti a kromě lokálních regulátorů v České republice podléháme též regulátorům v Holandsku, kde sídlí naše matka. My musíme být v souladu s evropskou legislativou a připraveni na to jsme. Odsunutí o třičtvrtě roku nám nezpůsobilo žádné komplikace.

Zato jsme si vysloužili dotazy od kolegů ze zahraničí: „My tomu nerozumíme, jak je možné, že evropská legislativa nebyla implementována tak, jak požadovaly evropské směrnice?“ Vysvětloval jsem jim, že v demokracii je možné ledacos, ale že to dáme do pořádku.

Určité komplikace to pro pojišťovny nepochybně má. Česká národní banka vás musí dozorovat podle stávající legislativy, a vy vůči vaší matce musíte vykazovat podle Solvency II.

Máme několik regulátorů, kteří na nás dohlížejí, a musíme být v souladu se všemi. Samozřejmě to není jednoduché a uvítali bychom, kdyby regulace byla jednodušší a jednoznačnější, ale musíme se přizpůsobit. Takový je život.

Děkuji za rozhovor.