Provize za IŽP končí? Ne zcela…
Investiční životní pojištění je provizně nejzajímavějším produktem na finančním trhu. Finančně zprostředkovatelská společnost obdrží provizi ve výši nejčastěji řádově 140 až 180 % ročního pojistného, o kterou se následně podělí s finančním zprostředkovatelem. Tyto náklady ovšem spolu s dalšími poplatky účtovanými pojišťovnami činí ze státem podporovaného životního pojištění naprosto nevhodný produkt pro tvorbu úspor. A lidé to začínají poznávat.
Odklon od investičního životního pojištění je podpořen nejen (pomalu) rostoucí finanční gramotností, ale i bouřlivou diskusí v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, která se dostala i na přední stránky celostátních deníků a nechybělo mnoho, aby skončila neslepitelným rozkolem vládní koalice. Ano, řeč je o regulaci provizí za životní pojištění.
Regulace provizí v aktuální podobě (a zřejmě ani v žádné jiné) sice ochranu klienta nezvýší, protože v ní zůstává klientův zájem stranou a řeší se pouze jedna z nákladových složek významných pro pojišťovnu, medializace tématu ale již nyní vede k nižšímu zájmu o „investice prostřednictvím pojištění“ jak ze strany klientů, tak ze strany finančních zprostředkovatelů. Pojištění se opět začíná více využívat ke svému hlavnímu účelu – krytí rizik.
Co nahradí investice v IŽP
Finanční poradci, kteří svou práci odvádějí dobře a v dlouhodobém zájmu o klienta, investiční životní pojištění na investice nepoužívají. Vějička státní podpory je jen odložená daň a poslanci stavící se na stranu ochrany klientů by udělali nejlépe, kdyby v prvé řadě zrevidovali účelnost podpory produktu, který je pro investice nesmyslně předražený. Kdo IŽP stále používá nejen ke krytí rizik, jsou finanční zprostředkovatelé, jejichž jediným zájmem je okamžitá výše provize bez ohledu na klientův přínos. I ti ale tento produkt postupně opouštějí. Našli si náhradu – podílové fondy.
Investice do podílových fondů je pro běžného klienta s průměrnými příjmy i majetkem jednou z nejlepších možností investic. Veškeré jiné alternativy vyžadují buď mnohem více kapitálu (u pravidelných investic do podílových fondů stačí odkládat od 500 Kč měsíčně), nebo investičních zkušeností a investovaného času. I proto jsou podílové fondy jako vhodný nástroj investování propagovány nejen lidmi zainteresovanými na jejich prodeji. A i proto se pod jejich prodej mohou ukrýt i nepoctiví finanční zprostředkovatelé.
REKLAMA
Předplacené poplatky podílových fondů
Distribuce podílových fondů je hrazena provizně nejčastěji ze vstupních poplatků. Ty dle rizikovosti podílového fondu a správce dosahují až řádově 5 % (u některých fondů je maximální vstupní poplatek i vyšší…). Pokud klient investuje jednorázově 100 tis. Kč, odečte se z nich 5 tis. Kč na poplatku, které jsou vyplaceny jako provize za zprostředkování investice.
Investuje-li klient pravidelně, jsou dvě základní možnosti úhrady vstupního poplatku. První, pro klienta zpravidla nejvýhodnější a pro finančního zprostředkovatele téměř likvidační, je platba z každé investované částky. Vkládá-li klient do podílového fondu 1 000 Kč měsíčně, na provizích je rozděleno každý měsíc 50 Kč.
Druhou možností je předplatit poplatek až na plánovanou dobu investice. Pokud klient plánuje investovat 30 let 1 000 Kč měsíčně, za celou dobu nainvestuje 360 tis. Kč, z nichž 5 % činí 18 tis. Kč. Klient je často motivován k předplacení poplatku na delší dobu slevou z jeho výše, tudíž opticky zaplatí méně. Např. místo 5% poplatku mu bude účtován jen 3% předplacený poplatek a zaplatí 10 800 Kč.
Předplacený poplatek jako novodobé IŽP?
Předplacený poplatek pro nepoctivého finančního zprostředkovatele má oproti provizi za investiční životní pojištění jednu obrovskou výhodu: Nemá storno. Jakmile klient poplatek zaplatí a zprostředkovateli je uhrazena provize, nemusí se obávat, že ji bude muset vracet. U IŽP ručí za „přežití“ smlouvy nejčastěji 2 roky, a pokud klient smlouvu vypoví, musí část provize vracet. Pokud klient přestane investovat do podílových fondů, kde si poplatek předplatit, je to jen jeho volba, která se poradce nedotkne.
REKLAMA
„Podvodníci“ s IŽP sjednávali „spoření“ prostřednictvím pojištění na dlouhou dobu (30 až 40 let), ale po dvou letech, jakmile přestala doba ručení za „přežití“ smlouvy, přicházeli za klienty s „novými a lepšími“ pojistkami – a klientovi uzavřeli novou smlouvu na desetiletí, pochopitelně za novou provizi. S předplacenými poplatky se nemusí bát ani storna. Mohou investice přenášet mezi investičními společnostmi a inkasovat provizi z nových předplacených poplatků.
Předplácet, či nepředplácet… to je, oč tu běží
Nepředplácení poplatků k investici je pro klienty zpravidla výhodnější. Naopak pro investičního zprostředkovatele takový přístup může znamenat nízké příjmy na (či pod) hranici přežití. V dlouhodobém pohledu spolu s následnou provizí se sice může překlenout k zajímavému příjmu, ale pokud nemá ve svém portfoliu skutečně bonitní klienty, pravděpodobně odejde z oboru dříve, než se takové situace dočká.
Předplácení poplatků na několik desetiletí, nejčastěji na 30 až 40 let, pro klienta znamená velmi nízkou flexibilitu. Za takovou dobu se nepochybně (několikrát) změní jeho životní situace, s ní jeho investiční preference a i v rámci podílového fondu může dojít ke změně strategie, která nemusí klientovi vyhovovat. A předplacený poplatek může přijít vniveč.
Kompromisním řešením může být předplacení poplatku na období optimálního investičního horizontu fondu. Ten se u dluhopisových fondů řídí podle durace portfolia, u akciových činí nejčastěji 5 let. Pokud za předplacení investiční zprostředkovatel nabídne ještě slevu na poplatku, mohou z toho obě strany vyjít vítězně.
REKLAMA
Předplacený poplatek se neinvestuje
Nevýhodou předplaceného poplatku je nejen nižší flexibilita investora. Peníze, které jsou zaplaceny předem, se neinvestují.
Ne zcela poctiví finanční zprostředkovatelé ukáží klientovi dva výsledky investice při předpokládaném zhodnocení – jeden s předplaceným poplatkem, kdy se následně investuje celá zaslaná částka, a jeden s průběžně placeným poplatkem. Na první pohled situace vypadá lépe pro předplacení poplatku. Kupříkladu při investici 1 000 Kč měsíčně na 30 let s očekávaným zhodnocením 6 % při předplacení poplatku ve výši 3 % z očekávané investice (10 800 Kč) bude stav účtu na konci 948 698 Kč. Při nepředplacení poplatku a jeho inkasa ve výši 5 % ze zaslané tisícikoruny bude stav účtu na konci investice 901 263 Kč – tedy o 47 tis. Kč nižší. Problém je v nákladech příležitosti.
Pokud by se předplacený vstupní poplatek ve výši 10 800 Kč investoval, vynesl by řádově 59 tis. Kč po zaplacení vstupního poplatku. Celkový výnos investice bez předplacení poplatku a investice částky, která by byla na předplacený poplatek vydána, by dosáhl na 960 192 Kč, tedy téměř o 11,5 tis. Kč více.
Samozřejmě se jedná o teoretické propočty. Výnosy investic nejsou předem známy (na rozdíl od poplatků) a čím nižší výkonnosti fond dosáhne, tím menší je rozdíl mezi předplaceným a průběžně placeným poplatkem. Naopak čím vyšší slevu klient od finančního poradce dostane, tím spíše se mu (čistě z finančního pohledu) vyplatí na předplacení poplatku přistoupit.
…
…? NYNÍ JE KAŽDÝ HRDINA. Protože se o tom všem už konečně veřejně mluví.