Kam směřuje penzijní připojištění – postřehy z konference
Oddělení majetku – všelék?
Téměř všichni přítomní se shodli na nutnosti oddělení majetku akcionářů od majetku účastníků penzijního připojištění. Skoro to vypadalo, jako by tento krok měl sám o sobě vyřešit všechny potenciální problémy. Odborné veřejnosti netřeba tuto věc vysvětlovat a každý, kdo se na věc dívá z pohledu teorie, takový krok podporuje a vítá.
Nemohu si ovšem odpustit kacířkou otázku: Je to klient, kdo po tomto kroku volá? Obávám se, že nikoliv. Naprostá většina klientů nechápe rozdíl mezi současným stavem a stavem, kdy bude majetek oddělen. Ba co víc – troufám si tvrdit, že jej přijme negativně. Proč?
Až doposud se běžnému člověku jevilo penzijní připojištění jako téměř zázračný produkt – vždyť klient našel na svém výpisu každou korunu, kterou na své penzijní připojištění poslal ať už sám nebo jeho zaměstnavatel. Žádné poplatky za uzavření smlouvy, žádné poplatky za vedení účtu, žádné poplatky za výpis, žádné poplatky za přestup k jinému fondu! K tomu všemu každý rok nějaké to zhodnocení a samozřejmě státní příspěvky. No – neberte to.
To, že všechny náklady se realizovaly na úkor výše výnosu, prakticky nikoho nebolelo. Výnos totiž běžný člověk nechápe jako svoje peníze, ale jako něco navíc. Když je to "navíc" trochu nižší, nikomu to nevadí, zejména když nevidí, o kolik. Podstatné pro klienta je, že nikdo nesáhl ani na jedinou korunu z jeho vkladu.
Po několikaletých zkušenostech se zprostředkováním penzijního připojištění si troufám tvrdit, že právě tato vlastnost penzijního připojištění je jedním z klíčových příčin toho, že se do systému zapojilo neuvěřitelných 3,8 milionu obyvatel naší republiky a že v systému je cca 150 mld. Kč.
REKLAMA
S oddělením majetku tato "idylka" nepochybně skončí. Klient bude muset hradit celou řadu nákladů, a to nikoliv z výnosu, ale pěkně přímo z vkladů! Teoretici budou spokojení, jak je teď produkt průhledný. Praktik se ovšem ptá – nebude tato průhlednost na úkor oblíbenosti? Pokud je naším cílem přesvědčit co nejvíce lidí k tvorbě vlastních rezerv na postproduktivní věk, nebude nakonec oddělení majetku kontraproduktivní?
Lze snad očekávat, že při zprůhlednění produktu donutí konkurenční prostředí penzijní fondy snižovat náklady? Když se podíváme na poplatky u stavebního spoření či na bankovní poplatky, obávám se, že nikoliv.
Ano – je tu ještě otázka bezpečnosti vkladů v případě konkursu. Ta je při odděleném majetku nesrovnatelně vyšší. Ovšem – ruku na srdce. Tento problém tu možná byl v době, kdy na trhu bylo více jak 40 penzijních fondů. V dnešní době je to problém spíše teoretický.
Více investičních strategií – cesta k zatraktivnění, nebo naopak?
Druhá věc, po které všichni svorně voláme, je uvolnění regulace investičních strategií, tedy možnost nabízet v rámci penzijního připojištění variantně i rizikovější, ale potenciálně výnosnější investiční strategie. S tím souvisí i prolomení současného zákonem stanoveného minimálně nulového meziročního výnosu, tedy nová možnost vykazovat v určitých obdobích i záporné zhodnocení. V rovině teorie samozřejmě opět souhlasím.
REKLAMA
Kacířská otázka praktikova ovšem zní: Chce to klient? Je to cesta k zatraktivnění tohoto produktu?
Ten, kdo někdy nabízel otevřené podílové fondy, moc dobře ví, jaký strach má většina obyvatel ČR z možnosti propadu hodnoty jejich vkladů. Právě tito lidé bez problémů využívali penzijní připojištění, kde měli jistotu, že budou vždy minimálně na svém. Těmto lidem tedy rozhodně agresivnějšími investičním strategiemi radost neuděláme a do produktu je to jako nové klienty nepřivede.
A menšina těch, kteří věci rozumí a nebojí se rizikovějších strategií? Ta už je přece dávno v programech pravidelných investic do podílových fondů! Nabídnou jim snad transformované penzijní fondy nižší poplatky než investiční společnosti? Obávám se, že nikoliv. Zbude tedy jen podpora státu. To už se ovšem dostáváme do situace, kterou dobře známe z investičního životního pojištění.
Pak se nabízí další kacířská otázka – zda stát tím, že podporuje IŽP a bude podporovat transformované penzijní fondy, nepodporuje více akcionáře příslušných finančních domů, než bohulibý úmysl občanů spořit si na stáří. To lze totiž stejně dobře (či spíš lépe) dělat v otevřených podílových fondech, kde žádná přímá podpora státu není (vyjma nulové daně z výnosu, pokud to někdo brzy nezmění).
REKLAMA
A je tu ještě jedna související otázka – kvalifikace distribuce. Současné penzijní připojištění může prodávat opravdu každý, protože tímto produktem nemůže nikomu ublížit (nepovažuji-li za újmu možnost vyššího výnosu, ale též vyššího rizika v jiných produktech). I tato skutečnost nepochybně přispěla k oněm 3,8 milionům účastníků penzijního připojištění. Jakmile bude produkt sofistikovanější, vzrostou požadavky na odbornost distribuce.
Státní zakázka bez provizí?
Na konferenci též zazněl názor, že transformované penzijní fondy budou připraveny na "státní zakázku" v rámci penzijní reformy, při které stát může umožnit občanům přejít do fondů s částí současných povinných odvodů do průběžného penzijního systému. Ovšem s tím, že si stát může vymoci nulové náklady na distribuci, tedy systém bez provizí pro zprostředkovatele.
Obávám se, že autor této myšlenky vypouští z láhve nebezpečného Džina. Zaprvé si nedovedu představit distribuci s nulovými náklady (ani státní podnik Česká pošta nedělá distribuci finančních produktů zadarmo).
Zadruhé jsem přesvědčen, že osobní účast poradce-zprostředkovatele, ochotného jít po večerech ke klientovi domů, je nezastupitelná a jako bezplatnou brigádu to rozhodně nikdo dělat nebude.
A zatřetí – vnukneme-li státnímu úředníkovi myšlenku regulace nákladů na distribuci, určitě u toho nezůstane a začne záhy regulovat například platy managementu penzijních fondů. Ty jsou přece z pohledu platů ve státní správě také "nehorázně" vysoké, stejně jako se jeví státnímu zaměstnanci "nehorázné" odměny zprostředkovatelů… Pak už můžeme uzákonit absolutní výši povoleného zisku akcionářů penzijního fondu. A pak už to můžeme vyvlastnit… Tudy tedy cesta rozhodně nevede!
Je proto velmi smutné, když takováto myšlenka přichází přímo z trhu penzijního připojištění – snaha o zvýšení vlastních zisků tím, že na zprostředkovatele poštvu regulátora, je velmi krátkozraká.
Ostatně o něco podobného se nyní snaží pojišťovny v návrhu § 53 nového zákona o pojišťovnictví. Chtít nadiktovat zákonem, že zprostředkovatel musí 2 roky ručit za pojistnou smlouvu životního pojištění 100 % své odměny a přitom si takto vrácenou odměnu strčit celou do vlastní kapsy a klientovi, který to celé zaplatil, dát nulové odkupné, to je tedy opravdu "povedené". A vydávat to ještě za ochranu klienta, to už je téměř drzost.
Čtěte dále:
Petr Zámečník: Jak připravit fondy na důchodovou reformu? – závěry konference
Luboš Svačina: Pavel Jirák: Skryté náklady penzijních fondů
Luboš Svačina: Jak ovlivní náklady příštích období zhodnocení penzijních fondů
