Úřad centrální banky začal aktuálně poukazovat na morální hazard a rizika související s hospodařením a fungováním družstevních záložen. Ve světle posledních událostí v sektoru spořitelních a úvěrních družstev se zdá, jako by ČNB přešla do ofenzivy a kampeličky se vzhledem k rizikům a jejich hospodaření dostaly do nemilosti.
Možnou indicií takto kritického pohledu mohou být na webových stránkách ČNB zveřejněné otázky a odpovědi k tématu družstevních záložen, ale také publikovaný článek viceguvernéra ČNB Vladimíra Tomšíka Neuhlídatelný morální hazard.
Při čtení těchto novinek se dozvídáme, že si prý spotřebitelé mají uvědomit, že družstevní záložny nejsou bankami podle zákona upravujícího činnost bank, a že jako členové záložny nesou jistou míru odpovědnosti za hospodaření družstevní záložny.
|
Jakou odpovědnost člen družstevní záložny, respektive vkladatel využívající jejích služeb, tedy skutečně nese? Družstevník odpovídá do výše svého členského vkladu, který je typicky v řádu jednotek nebo stovek korun. Například v případě zkrachovalého Unibonu to byla částka ve výši 400 Kč. Klient kampeličky se pak v tiskové zprávě likvidátora dozvěděl toto: „Vzhledem k množícím se dotazům na výplatu členského vkladu, resp. vypořádacího podílu Vám sdělujeme, že vypořádání z hlediska členského vkladu je dle zákona možné až po ukončení likvidace v rámci likvidačního zůstatku.“ Členským vkladem přispívá družstevník do základního kapitálu, a je velmi nepravděpodobné, že by po ukončení likvidace v případě odebrání licence zůstal kladný rozdíl. I když vám paní v záložně při „zakládání vkladu“ říkala, že členský vklad je návratný, opomněla dodat, že také může být znehodnocen špatným hospodařením družstva. |
Morální hazard, vkladatele zajímají jen úroky
Viceguvernér ČNB Tomšík poukázal na to, že družstevní záložny v posledních letech posilovaly své pozice. Součet všech aktiv záložen se od roku 2009 více než zdvojnásobil, v roce 2012 dosáhl sumy 39 miliard Kč. K rozmachu přispělo zrušení desetiprocentní spoluúčasti klientů, od roku 2008 jsou vklady pojištěny až do výše 100 tis. euro. Tomšík píše, že „ČNB na rizika plynoucí z těchto změn opakovaně poukazovala s tím, že plná garance vkladů do uvedeného limitu bez určité míry spoluúčasti a krátké lhůty pro výplatu náhrad posilují morální hazard, kdy vkladatele nezajímá nic jiného než výše úrokové sazby.“
|
Ano, vkladatele zajímají jen úroky, studenti bankovnictví se v této souvislosti učí o morálním hazardu. Někdo inkasuje zisky, ztráty zaplatí všichni. Čím nižší úroky finanční instituce v rámci měnové politiky úrokových sazeb (ZIRP) nabízejí, tím více vkladatelé hledají alternativy a tím více peněz proudí do záložen nabízejících pěkné zhodnocení. V systému zákonného pojištění vkladů vkladatel o peníze nepřichází, tedy alespoň zatím ne, viz úvahy zdanění vkladů na Kypru. Vkladatelé o vklady nepřijdou ani v bance nebo záložně, která se chová nezodpovědně a velmi riskantně, kupříkladu úvěruje spřízněné firmy nebo se pustí do ilegálního úvěrování ready-made firem (bílých koňů). Pokud by zákonné pojištění vkladů nebylo, nebo existovala spoluúčast vkladatele, pak by si vkladatel silně rozmyslel vložit třeba i všechny nemalé úspory do finanční instituce, která slibuje až podezřele vysoké úroky. |
Riziko, úvěrové portfolio a slabá kapitálová vybavenost
V Tomšíkově komentáři se dále můžeme dozvědět známou skutečnost, že „úvěry poskytované záložnami jsou rizikovější než u bank, řada klientů nejdříve buď v bance neuspěje, nebo to z různých důvodů ani nezkusí.“ Větší riziko znamená větší množství nesplácených úvěrů, konkrétně to má aktuálně být v případě záložen 14 % úvěrů v selhání, oproti 6,2 % úvěrů v selhání u bank.
S ohledem na rizika není sektor družstevních záložen dostatečně kapitálově vybaven – „pět ze třinácti záložen vykazuje dokonce kapitál nižší než 1,5násobek minimální požadované výše.“ Problémem má být i neprůhledná struktura kapitálu družstevních záložen a navyšování vkladů tak, aby příslušní členové nedosáhli desetiprocentní hranice podílu na kapitálu záložny, kdy je nutné vyžádat souhlas ČNB s nabytím kvalifikované účasti.
Ekonomický komentátor Miroslav Motejlek v rozhovoru pro Český rozhlas upozornil na to, že se vlastně ani neví, kdo příslušnou kampeličku vlastní. Problémem má podle Motejlka být také to, že peníze z kampeliček jsou vyváděny a následně jsou používány právě pro navyšování základního kapitálu.
|
Z tiskové zprávy Vrchního státního zastupitelství ze dne 20. 5. 2013 ve věci Metropolitního spořitelního družstva jsme se mohli dozvědět o zahájení trestního řízení. Iniciátorem byl finančně analytický útvar Ministerstva financí ČR, který odhalil podezřelé peněžní toky. Je prošetřováno podezření o zvláště závažném zločinu úvěrového podvodu, zpronevěry, legalizaci výnosů z trestné činnosti, i porušení povinnosti při správě cizího majetku. Těchto činů se podle tiskové zprávy vedle dalších osob mohly dopustit i osoby jednající jménem Metropolitního spořitelního družstva. Předmětem prověřování mají být „vedle dalšího jednání i úvěry poskytované, ze strany MSD, nesolventním ready-made společnostem bez jakékoli ekonomické historie, jež jsou zastoupeny statutárními zástupci, kteří důvodně vykazují znaky fiktivních či nastrčených osob. Poskytnuté finanční prostředky byly přes řetězce dalších obchodních společnostní konvertovány na měnu EUR a vyváděny do zahraničí.“ |
Družstevní záložny neplní svou roli družstevního finančnictví
Víceguvernér Tomšík konstatuje: „Domnívám se, že řada družstevních záložen neplní společenskou roli, kterou záložny tradičně hrají v některých jiných zemích, kde sdružují členy se společnými vazbami například v jedné obci či profesi, a fungují do jisté míry jako banky, aniž musí podléhat veškerým požadavkům na banky kladeným. Konkrétně mohou operovat s nižší výší počátečního kapitálu. Základní kapitál záložny musí být nejméně 35 milionů korun, což je téměř patnáctkrát méně než u bank, pro něž platí minimum ve výši 500 milionů korun.“
Jakým způsobem například fungovala záložna Unibon, které bylo 8. 3. 2013 odejmuto povolení působit jako družstevní záložna, jsme se dozvěděli dne 17. 7. 2013 z prohlášení ČNB: „Družstvo dlouhodobě porušovalo limity angažovanosti vůči některým svým členům a ekonomicky spjatým skupinám osob, a to i přes opakovaná upozornění Českou národní bankou. Vzhledem k přetrvávajícím nedostatkům ČNB shledala odnětí povolení za jediné možné a efektivní řešení, které zabrání dalšímu porušování právních předpisů a uzavírání nevýhodných smluv ze strany záložny, a tím i ohrožování majetku členů družstevní záložny.“
|
Shrňme polopatisticky, co o tom víme. Záložna Unibon pod záštitou zákonného pojištění vkladů ve svých kamenných pobočkách, které se rozrostly jako houby po dešti, lákala střadatele, aby díky bezkonkurenčně vysokým úrokovým sazbám zhodnotili své úspory. Prostředky byly dle výše citované tiskové zprávy mimo jiné použity k úvěrování ekonomicky spjatých skupin osob (eufemisticky označitelné jako tunelování), uzavírané smlouvy nebyly výhodné. Ztrátu vlastně zaplatil Fond pojištění vkladů. |
Riziko pro stabilitu finančního sektoru v ČR
Tomšík mimo jiné upozorňuje na kritiku mise Mezinárodního měnového fondu, která proběhla v roce 2011: „Navzdory svému malému rozsahu může mít sektor družstevních záložen nepoměrně velký dopad na Fond pojištění vkladů, ale také reputační důsledky pro finanční systém a postavení ČNB.“ Konstatování je doplněno poznámkou, že tyto instituce stále představují nepatrný segment finančního trhu. Negativní události týkající se kterékoli z družstevních záložen by neměly ohrožovat stabilitu celého finančního sektoru, celková bilanční suma tohoto sektoru je zlomkem celkových aktiv.
Riziko sektoru družstevních záložen úřad ČNB komentoval takto: „Na rizika v sektoru družstevních záložen Česká národní banka delší dobu opakovaně upozorňuje. Například Zpráva ČNB o finanční stabilitě 2010/2011 konstatovala, že družstevní záložny při rychlém růstu vkladů a úvěrů vykazují oproti bankovnímu sektoru dvojnásobný podíl úvěrů v selhání, což lze označit za potenciální riziko. Zpráva ČNB o finanční stabilitě 2011/2012 dále uvedla, že „sektor družstevních založen nelze považovat za odolný vůči zvýšeným rizikům a stále zůstává ve srovnání s bankovním sektorem rizikovější.“
Podle vyjádření víceguvernéra ČNB většina dohledových šetření a kontrol „konstatovala závažné nedostatky v řídicím a kontrolním systému dané záložny a vedla k realizaci nápravných opatření“. Již několika družstevním záložnám musel úřad ČNB z důvodu přetrvávajících závažných nedostatků odejmout licenci.
Úřad ČNB to ovšem nemá lehké: „Podle zákona o spořitelních a úvěrních družstvech lze v rámci správního řízení uložit opatření k nápravě nebo pokutu. Za přetrvávající závažné nedostatky v podnikání je postihem nejvyšším odejmutí povolení působit jako družstevní záložna. Nicméně, ČNB se musí striktně držet zákonných postupů a může ukládat opatření k nápravě či sankce teprve po důkladném posouzení situace a dle povahy a závažnosti zjištěných nedostatků.“
